O tom, v jak zvláštním stavu je brzy již pětidílná série Piráti z Karibiku, hovoří nejlépe kontrast jejího mediálního obrazu, jejích tržeb a její faktické výdělečnosti. Jen málokdy se dá tak hmatatelně přesvědčit, jak relativní může být v Hollywoodu úspěch a kolik různých věcí si pod ním lze představit.
Když byl na letošní květen oznámen nový díl s podtitulem Salazarova pomsta, nejčastěji si vysloužil přídomek "film, který nikdo nechce". Sluší se však podotknout, že tento "nikdo" minule celosvětově nastřádal miliardu dolarů, kdy šlo spolu s takřka identickými výdělky druhého dílu o nejvyšší cifru série. A tento "nikdo" svým zájmem stále ještě dokáže korunovat další opilé dobrodružství Johnnyho Deppa na jednu z událostí sezony.
Když miliarda nestačí
Nutno však podotknout, že i miliardové tržby mohou být pro megalomanského producenta Jerryho Bruckheimera zklamáním. Obzvlášť v případě posledního dílu Na vlnách podivna, kde dorazily z 80 procent z neamerických trhů. Dvě stě milionů dolarů na domácích tržbách snímku, jenž stál oficiálně 250 milionů (pravděpodobně však víc), rozhodně nikdo neoznačí za úspěch.
Když se k více než polovičnímu odečtu z tržeb kinaři přidají astronomické náklady na produkci a reklamu, v nichž Piráti z Karibiku nejednou překonali rekord, ukazuje se, že s výjimkou prvního dílu se žádné z pokračování nedočkalo výrazného úspěchu. Oficiální čísla jak rozpočtů, tak i výdělků Disney tají, ale fanoušci i odborníci na čtení tržeb předpokládají, že třetí a čtvrtý díl skončily v záporných číslech. Druhému dílu snad pomohl vyšší podíl domácích tržeb.
To značí především špatnou logistiku a financování, kdy náklady jsou tak vysoké, že samotné výdělky z kin je mohou překonat jen při bezprecedentním úspěchu. Bruckheimer se pokoušel snížit náklady produkováním dvojky a trojky bok po boku, ale příliš neuspěl. Studio se mimochodem v tomto ohledu nepoučilo a Salazarova pomsta má rozpočet přinejmenším 320 milionů dolarů, možná se tedy opět stává nejdražším filmem historie.
Extravagance v ceně
Na druhou stranu to nejde jinak. Piráti z Karibiku do značné míry stojí na své předraženosti, stojí na zvěstích o tom, jak Johnny Depp nejenže inkasuje enormní honoráře, ale navíc nechává své psy přepravovat na natáčení přes půl světa za stovky tisíc dolarů v soukromém tryskáči.
Extravagance na plátně (nejdražší triky) i v zákulisí (hvězdné manýry) přitahuje diváky jako magnet. Jde o úžasnou iluzi luxusu a velkého světa na velkém plátně. Vlastně pak není důležité, jestli jde o dobré filmy, dokud navozují tento dojem velkoleposti.
I přes rozporuplné výdělky z kin se tato taktika vyplatila. Podařilo se výrazně rozšířit značku (do premiéry jedničky známou jen jako jednu z mnoha atrakcí v Disneylandu) a rozjet lukrativní stroj merchandisingu. Pirátská stylizace, jež doposud ležela ladem, ovládla pokojíčky především Deppových fanynek. A školní penál s logem Pirátů půjde vždy na odbyt lépe než ten s obrázkem pampelišky. Zde už jsou patrné důvody, proč série stále existuje a vyplatí se do ní pumpovat peníze i bez výhledu na výrazný zisk z kin.
Kdo je "nikdo"?
Některé značky jsou příliš cenné na to, aby se nechaly zemřít. Proto Fox i přes negativní kritiky točí stále nové Simpsonovy, proto se Sony tak úpěnlivě snažilo těžit z adaptací Dana Browna. S Piráty z Karibiku to není jiné. I když většina aktivních diváků jimi opovrhuje, jde o okamžitě rozpoznatelnou značku takřka po celém světě. A na tom se dá postavit obrovský byznys.
Ani ten "nikdo" v kinech, od něhož přistane ona jakž-takž dostačující miliarda, nakonec není záhada. Jde o sérii s velkou nadějí na zaujetí "šedé zóny" pasivních diváků, tedy těch, kteří jdou v sobotu večer kolem multiplexu a napadne je na něco zajít - jich není málo. Uvidí povědomý titul a mají jistotu, že je čekají známí herci v technicky špičkově zvládnutém filmu.
A tak se může stát, že film, který "nikdo nechce", má opět potenciál vydělat miliardu. Která mu nebude stačit, ale nad tím se mávne rukou - další peníze přijdou odjinud než ze sálů. Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta dorazí do kin 25. května.
