Trailer z dokumentu Kristos, poslední dítě. | Video: MFDF Ji.hlava

Tisíc koz, třicet lidí, jediný chlapec

Kristos, poslední dítě
Režie: Giulia Amatiová, sekce, Opus Bonum

Postávají na malém hliněném plácku, skoro jako obyvatelé nějaké starověké agory, jak se v antice říkalo náměstím. Jenže to nejsou lidé, ale kozy. Těch na řeckém ostrově Arkoi žije na tisíc, zato místních občanů jen třicet. Francouzsko-italská režisérka Giulia Amatiová se vydala do míst, která coby dcera mořeplavce dobře znala.

Ostrůvek Arkoi byl během plaveb v Egejském moři jejím nejoblíbenějším. Coby dospělá filmařka tu narazila na osud jediného místního chlapce a zároveň jediného žáka malé školy. Aby mohl studovat na druhém stupni, musel by se protagonista jemného a poetického takzvaného observačního dokumentu nazvaného Kristos, poslední dítě přestěhovat na jiný ostrov.

"Kristos je ve stejném věku jako já, když jsem poprvé přistála u břehů jeho ostrova. Jaký je to pocit, zůstat úplně sám a dospívat bez jediného kamaráda? Dostala jsem chuť natočit film o tom, jaký život na tohoto kluka čeká," vysvětluje režisérka.

Sleduje mizející svět dávných tradic, napojuje se na čas místních rybářů, z nichž jeden látá sítě, druhý tluče o písčitou zem právě uloveným hlavonožcem. Film skládá obraz světa, který žije vlastním tempem, v jehož pozadí probleskuje teskná, melancholická linka naznačující, že staré pořádky pomalu vymírají.