„Nevěřím ti a to je problém!“ Damon a Affleck najdou v krimi Rána balík peněz

Není náhoda, že premiéra filmu Rána zamířila na Netflix. Jedná se totiž přesně o ten typ filmu, který se tradičním studiím nedaří prosadit v kinech: akční krimi se středně vysokým rozpočtem a hvězdným obsazením, v němž nejde o záchranu světa, ale pouze o policejní akci, která se zvrtne. V době, kdy Hollywoodu dominují donekonečna oživované franšízy nebo algoritmické variování známých schémat, zvolil režisér Joe Carnahan třetí cestu. Uspěl tak napůl.

Expozice je sympaticky stručná. Miamský protidrogový tým se vzpamatovává z vraždy jedné ze svých členek a stanice je pod drobnohledem federálních vyšetřovatelů hledajících důkazy o korupci. Všichni jsou podráždění, vyčerpaní a navzájem si nedůvěřují. Když poručík Dane Dumars (Matt Damon) dostane tip na úkryt s penězi získanými z drogové kriminality, je ve střehu. Mohlo by jít o léčku. Dává si proto pozor, s kým sdílí jaké informace. Výjimkou není ani jeho dlouholetý parťák, seržant JD Byrne (Ben Affleck). 

Zobrazit
6 fotografií

V hlavní roli napjaté čekání

Poté, co jednotka vtrhne do nenápadného domu na předměstí, nenajde desítky tisíc dolarů, jak očekávala, ale více než dvacet milionů. Předpisy nařizují peníze přepočítat na místě. To ale chvíli potrvá. Policajti tak zůstávají uvězněni na území, které je zřejmě pod kontrolou kolumbijských drogových kartelů. Kvůli podstavu neví, kdy se dočkají potřebných posil. Vnitřní podezřívavost i vnější hrozby zvyšují tlak a všechny vystavují náročné zkoušce.

Od obehrané zápletky se vyprávění záhy odklání k dynamice mezi postavami. Způsob, jakým si předávají či zatajují informace, je zrežírovaný s disciplínou, která bude druhé polovině filmu bohužel chybět. S akcí Carnahan zatím šetří. Když už dojde k nějaké přestřelce, je rychlá a ostrá. Skutečným motorem filmu je čekání. Čekání, až se dopočítají peníze a přijedou posily. Čekání, až vyjde najevo, kdo ve skutečnosti hraje dvojí hru.

Carnahan přitom ukazuje policajty spíš jako přetížené a snadno podplatitelné státní zaměstnance než jako nástroje institucionálního násilí. Jsou sprostí, nezodpovědní a morálně kompromitovaní, ale přesto až na výjimky jednají podle zákona. V kontextu současné Ameriky může takto neproblematický pohled, vyhýbající se rozboru fungování samotného represivního aparátu, působit buď osvěžujícím, nebo zjednodušujícím dojmem.

Zadumaný veterán versus muž činu

Affleck a Damon, kteří již mnohokrát předvedli, jak sehranou dvojkou dokážou být, jsou pro efektivitu úvodních cca 70 minut klíčoví. Carnahan, který je také autorem scénáře, vědomě těží z jejich sdílené historie ve filmech i mimo ně. Damonův Dumars je psychologicky nejpropracovanější postavou filmu: nedávno povýšený policejní veterán se vyrovnává se smrtí syna a potlačovaným odporem k práci, která ho definuje.

Affleckův JD Byrne je oproti svému zadumanému parťákovi spíš mužem činu, který nejdřív jedná a až potom řeší morální rozměr svých rozhodnutí. Jejich společné scény nestojí ani tak na rychlých slovních výměnách, jako na sdíleném tichu a vzájemné důvěře. Vedlejší postavy jsou oproti nim jen lehce načrtnuté. Carnahan s nimi zachází spíš jako s katalyzátory děje, což oslabuje emoční dopad některých pozdějších zrad.

Příliš slov a nepřehledné akční scény

Právě ve chvíli, kdy by vybudované napětí mělo gradovat, se však Rána začne rozpadat. Carnahan jako by přestal věřit vlastnímu scénáři. Místo toho, aby vytěžil vypjaté vztahy, pustí se do únavného vysvětlování. Postavy dlouze verbalizují své motivace, plány a záložní scénáře, které zpětně mají dodat logiku některým zvratům. Ve skutečnosti je pro svou vykonstruovanost zbavují veškeré přesvědčivosti. Čím víc se Rána snaží být srozumitelná i pro ty nejmíň pozorné diváky, tím míň smyslu dává.

Současně dochází k proměně stylu. Film, který v první části filmu pracoval s uzavřeným prostorem domu a jeho bezprostředním okolím jako s dramatickým prvkem, v závěru uhne k rutinní akci. Přestřelky ztrácejí přehlednost, práci se světlem, stínem a noční atmosféru nahrazuje hlasité, přitom výtvarně nenápadité nahánění různých postav po poli a silnici. Akce, která měla být vyústěním dramatu, tudíž působí míň intenzivně než předchozí čekání.

Související

Russell Crowe je jako Göring uhrančivý. Zbytek filmu Norimberk je však příliš opatrný

Rána se tak v poslední třetině proměňuje přesně v ten typ filmu, od kterého se jí zprvu dařilo distancovat. Z dospělého krimi thrilleru se stává standardizovaná akční podívaná bez výraznějšího vizuálního rukopisu a s dramaturgií, jež sází na polopatické vysvětlování místo náznaků. Není to úplný kolaps – na to je Carnahan příliš kompetentním režisérem –, ale vzhledem k množství talentovaných lidí před kamerou i za ní jde rozhodně o promarněnou příležitost.