Max von Sydow se proslavil především díky spolupráci se švédským režisérem Ingmarem Bergmanem. Účinkoval v jeho filmech Sedmá pečeť, Lesní jahody, Pramen panny či Hodina vlků.
Zvlášť scéna ze Sedmé pečetě, v níž jako rytíř Block hraje šachy se smrtí, vešla do dějin kinematografie. Tato alegorie o hledání Boha a smrti jako jediné jistoty života je ostatně dodnes považována za jedno z nejlepších Bergmanových děl. Von Sydow vzpomínal, že vášeň pro šachovou hru nesdílel a nabídky fanoušků na partii musel odmítat. "Velice mě ovlivnil profesně i osobně," říkal však o Bergmanovi.
Byla to sice první filmová spolupráce obou slavných krajanů, Sydowovi ale otevřela dveře k úspěšné kariéře.
K nejznámějším "zámořským" titulům nepřehlédnutelného, stojedenadevadesát centimetrů vysokého herce patřily Hana a její sestry režiséra Woodyho Allena, Vymítač ďábla Williama Friedkina, Tři dny Kondora od Sydneyho Pollacka či sci-fi z nového tisíciletí Minority Report od Stevena Spielberga. V bondovce Nikdy neříkej nikdy z roku 1983 ztvárnil Ernsta Stavra Blofelda, šéfa fiktivní zločinecké organizace Spectre.
Von Sydow si dále zahrál ve snímcích Hamsun, Intacto, Skafandr a motýl nebo Pelle dobyvatel, za nějž v roce 1988 získal evropskou filmovou cenu tehdy známou jako Felix a také první nominaci na Oscara.
Aktivní byl Max von Sydow také v posledních letech. Objevil se v úspěšném seriálu Hra o trůny nebo v historické sérii Tudorovci. Zahrál si v předloňském filmu Kursk, Star Wars: Síla se probouzí z roku 2015, Robinu Hoodovi režiséra Ridleyho Scotta nebo v thrilleru Martina Scorseseho Prokletý ostrov. Za výkon v dramatu o atentátech na USA z roku 2011 nazvaném Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko si vysloužil druhou nominaci na prestižní zlatou sošku.
Max von Sydow, celým jménem Max Carl Adolf von Sydow, se narodil 10. dubna 1929 ve švédském Lundu do dobře situované rodiny. Byl tichý a stydlivý jedináček. Jako gymnazistu ho ale uhranulo představení Snu noci svatojánské, a tak se i přes protesty rodičů přihlásil na herectví. "Divadlo mě zbavilo všech obvyklých traumat a komplexů dospívajících, a navíc mi dalo fantastickou možnost něco neopakovatelného vytvářet," vzpomínal.
Po studiích na Královské akademii dramatických umění ve Stockholmu začal vystupovat v divadle. Roku 1955 si jej Ingmar Bergman vyžádal na scénu v Malmö a jejich spolupráce se posléze přenesla i před kameru.
V 60. letech odešel ze Švédska do Hollywoodu, odkud si ovšem také "odskakoval" na broadwayské divadelní scény. "Kdybych si mohl vybrat mezi divadlem a filmem, volil bych asi to prvé, i když obě profese mají své výhody a nevýhody," tvrdil.
Charismatický von Sydow plynně mluvil i hrál v několika jazycích: německy, francouzsky, anglicky či italsky. V roce 1994 byl hostem karlovarského Mezinárodního filmového festivalu, kde převzal ocenění za herectví. O dva roky později předsedal porotě Mezinárodního filmového festivalu Praha.
V Česku také pracoval - na přelomu let 1993 a 1994 zde točil scény z Pochodu Radeckého.
Herec, který měl od roku 2002 francouzské občanství, byl podruhé ženatý. V roce 1997 si vzal francouzskou filmařku Catherine Breletovou, s níž měl dva syny - Yvana a Cedrika. Z prvního, více než čtyřicetiletého svazku s herečkou Kerstin Olinovou má rovněž dva potomky, Claese a Henrika.
