Vloni oslavil padesátiny. Až v tomto věku byl schopen se ohlédnout za svou početnou, hravou rodinou a tím, jak ji poznamenala náhlá smrt rodičů, řekl na Benátském filmovém festivalu, kde měla Boží ruka světovou premiéru.
"Možná jsem ji natočil až teď, protože mám na to správný věk. Možná jsem si myslel, že jsem už dost starý a zkušený na takhle osobní záležitost," uvažuje režisér. "Jeden ctěný kolega mi kdysi radil, ať nikdy netočím nic příliš osobního. Byla to určitě výzva," dodává.
Obava, zda se mu podaří tak citlivou záležitost přenést na plátno, prý na place rychle pominula. "Osobně jsem dost bojácný, ale když jde o natáčení, nebojím se ničeho. Tohle vyžadovalo trochu jiný typ odvahy. Myslím, že nejodvážnější bylo nakonec psaní scénáře, ne už samotné natáčení," popisuje.
Film se jmenuje podle gólu, který Diego Maradona vstřelil ve čtvrtfinále fotbalového mistrovství světa v Mexiku roku 1986 při zápase Argentiny proti Anglii. V pokutovém území došlo ke střetu útočníka s anglickým brankářem, po němž se míč odrazil do brány. Angličané se gól snažili reklamovat jako hru rukou, rozhodčí však branku uznal a Argentina postoupila do semifinále.
Bylo to v době, kdy Maradona hrál za neapolské mužstvo a pro místní hochy se stal významnou osobností. Proto figuruje také v novém filmu.
"Pro mě byl Maradona polobůh," shrnuje Sorrentino. Nejvíc lituje toho, že se Argentinec, který zemřel vloni na podzim, nedočkal premiéry.
Sorrentinovi táhlo na sedmnáct let, když se jednoho večera v Neapoli vypravil na Maradonův zápas za klub SSC Neapol. Tentýž večer se režisérovi rodiče ve své horské chatě kvůli vadným kamnům otrávili oxidem uhelnatým. Sorrentino měl původně být s nimi, proto později kvitoval, že mu Maradona zachránil život. Bylo to poprvé, kdy otec chlapci dovolil, aby šel sám na fotbal.
Roli otce Sorrentino svěřil dlouholetému spolupracovníkovi, dvaašedesátiletému Tonimu Servillovi. Mladého Sorrentina, který se ve snímku jmenuje Fabietto, pak hraje italský debutant Filippo Scotti. "Cítím z něj stejnou plachost a nejistotu, jakou si pamatuju z dob, kdy mi bylo sedmnáct osmnáct," vysvětluje režisér.
Servillo je jedním z nejznámějších italských herců, se Sorrentinem spolupracuje už dvacet let a účinkoval v jeho nejpopulárnějších filmech jako Velká nádhera, Božský, kde hrál několikanásobného předsedu italské vlády Giulia Andreottiho, nebo Oni a Silvio, kde pro změnu ztvárnil italského miliardáře a rovněž expremiéra Silvia Berlusconiho.
Možnosti zpodobit teď režisérova otce si váží. A přestože se jedná o vážné téma, na place byla občas humorná atmosféra, pročež je i film plný humoru, řekl Servillo v Benátkách.
Boží ruku natočil Paolo Sorrentino pro streamovací platformu Netflix, kde bude mít premiéru 15. prosince. Momentálně je jedním z 21 titulů, které na benátském festivalu soutěží o hlavní cenu Zlatého lva.
Podle britského deníku Guardian je Boží ruka bezesporu režisérovým nejosobnějším dílem a v Benátkách právem vzbuzuje emoce. Zatímco ve Velké nádheře si autor udržoval chladný odstup od postav, novinka je až netypicky vřelá v tom, nakolik intimně a naturalisticky zobrazuje dospívání.
"Režisér se do tehdejší doby ponořil jako nějaký dospívající Marcel Proust. Z filmu je skoro cítit závan kolínské a tabáku, jak se z paměti snaží vylovit tehdejší prosluněný, vulgární a živelný ráj," píše Guardian, podle něhož je vzpomínka na dospívání zjevně idealizovaná.
Z filmu je patrná režisérova snaha porozumět sobě sama a tomu, jak ho smrt rodičů poznamenala a nasměrovala ke kinematografii.
Také podle časopisu Indiewire je z Boží ruky patrná zdrženlivost netypická pro režiséra, jenž proslul až barokně opulentními záběry. Právě díky tomu, že je relativně klidný, se ale snímku daří ukázat, že peklo a ráj nejsou abstraktní pojmy, nýbrž často se vzájemně prolínající každodenní realita.
Co do stylu něčím Sorrentinova novinka připomíná rané snímky slavného italského režiséra Federica Felliniho, doplňuje magazín.
