Krotitelé duchů slovenského rodáka Ivana Reitmana z roku 1984 patří mezi jeden z největších filmových kultů. Jde o kanonickou komedii, k níž se dodnes vrací jak tvůrci, tak i diváci při představě, jak má vypadat ideální hollywoodská zábava.
Pokračování se v roce 1989 nesetkalo s očekávaným ohlasem, proto byla série uložena k ledu, ačkoliv se nikdy nepřestalo uvažovat o trojce. Smrt herce Harolda Ramise v roce 2014 ale byla posledním hřebíčkem do rakve regulérního sequelu.
Hollywood však dnes přežívá na síle značek, takže musel pod vedením režiséra Paula Feiga vzniknout alespoň remake. Ten uvidíme již za měsíc (28. července) i v našich kinech.
Bude povedený? Diváci očekávají, že ne. Trailer se dokonce stal nejnenáviděnějším videem uveřejněným na YouTube – alespoň podle „dislajků“, jichž bylo skoro 900 tisíc. Což vyvolalo bouřlivou debatu. Remake Krotitelů duchů totiž přichází s kompletně ženskou hlavní čtveřicí (Melissa McCarthy, Kristen Wiig, Kate McKinnon, Leslie Jones). Je snad západní společnost natolik šovinistická, že snímky stojící na ženských postavách nepřijímá z principu? Nebo z druhé strany: Ničí hyperkorektní snaha "zavděčit se" filmové klasiky?
Hollywood sám by jistě rád znal odpověď, protože krom Krotitelů duchů chystá třeba i remake Dannyho parťáků opět s komplet ženským týmem. Pod vedením Garyho Rosse (skvělá satira Městečko Pleasantville a méně skvělé první Hunger Games) se mají předvést Sandra Bullock, Cate Blanchett, Helena Bonham Carter a Elizabeth Banks.
Rukojmí debaty
Krotitelky duchů přicházejí ve vyhrocené době a stávají se tak rukojmím debaty, která se okolo nich rozběhla. V čelech amerických filmů se stále častěji objevují i jiní lidé než bílí muži – vždyť jedním z největších hereckých tahounů je dnes Dwayne Johnson, jehož etnicita je tak komplikovaná, že v ní nemá jasno skoro nikdo (jeho předky by šlo sledovat od Afriky přes Velkou Británii až po Nový Zéland). A nejúspěšnější americký film, sedmé Star Wars, herecky vedou žena a černoch.
Rasové i genderové rovnoprávnosti, zdá se, nic nestojí v cestě – přesto ženy dostávají řádově nižší honoráře. A nominacím na Oscary, cenám udíleným starými bílými muži, dál vévodí jména bělošských tvůrců, nejčastěji opět mužů. V továrně na sny se zkrátka dál maká za dvojí mzdu a ne každá pozice je k mání.
O tom všem se těžko mluví „jen tak“ a je mediálně vděčnější tato témata navléknout na konkrétní událost. Na začátku roku se pořádného výprasku dočkalo zrovna udílení Oscarů. Mluvilo se o pokrytectví hvězd, které se tváří, jako by bylo vše v pořádku, ale za samozřejmé považují nerovné vnitřní nastavení systému. Tehdy šlo ale o „podnikovou sešlost“ celého Hollywoodu, neuškodilo bilancovat.
Samy za sebe
Nyní nemáme lepší terč než Krotitelky, což je však jen jedno konkrétní dílo. Cokoliv z nich vzejde, můžeme jen těžko generalizovat. K ožehavému sporu byly zavlečeny nepatřičně.
Proč vůbec vzniklo podezření, že nenávist vůči nim zapříčinila nedůvěra v ženské osazenstvo? Již zmíněná Síla se probouzí přece dokázala i s Daisy Ridley dojít k rekordním tržbám a kladnému přijetí. Proč by se najednou vynořila nenávist vůči genderu tak silná, že překoná i nenávist světa vůči Justinu Bieberovi, jenž doposud dislajkům vévodil?
Režisér Paul Feig sice svou komedií Ženy sobě v roce 2011 současný trend ženské komiky nakopl (a dokázal, že ženské vedení není záležitost "kvót", ale opravdového zisku), takže má jisté privilegované postavení v celé problematice, nejde ho však označit za vůdčí osobnost nějakého hnutí. Žádné totiž neexistuje.
Nenávist vůči Krotitelkám pramení primárně z únavy remaky všeho druhu a fixací Hollywoodu na značky, které by fanoušci raději viděli odpočívat. Nesouvisí ani tak s pohlavím hrdinů. I když se může stát, že ženská týmovka vzbudí menší zájem (byť to není pravidlo), nemá sama o sobě potenciál vyvolat až takový odpor.
Selhání Krotitelů duchů bude jen selháním tohoto jednoho filmu. A nebude zapříčiněno tím, že v čele stojí ženy. Pokud budou špatní, a že podle všech indícií špatní skutečně budou, nepůjde z toho vyvodit, že herečky neutáhnou film, ale že to nezvládly tyto konkrétní dámy s tímto konkrétním scénářem. A pokud z toho snad producenti nebo někteří diváci vyvodí víc, půjde o fatální nesmysl zavánějící leda vědomou záminkou. Diváckým odmítnutím špatného filmu nelze legitimizovat nezájem o změnu celkových poměrů.
Má proto cenu ukazovat na rozdílné platy žen, na stále ještě nerovnocenné příležitosti některých tvůrců a další šrámy systému. Žádný z těchto problémů ale nemůžeme spojovat se skutečností, že Krotitelé duchů si to slízli na YouTube. Největší chyba by byla, kdybychom si neuvědomili umělost tohoto konstruktu a dali předpokládanému neúspěchu větší váhu, než jakou bude mít.
Chcete mít přehled o aktuálním dění v kultuře? Sledujte kulturní rubriku Aktuálně.cz na Facebooku!
