Mel Gibson se pomalu vrací před i za kamery, což je přece jenom v pořádku. Celý náš systém ostatně stojí na předpokladu, že člověk se může napravit. Proto odsouzence po vypršení trestu nevystěhujeme na tropický ostrov, ale pokoušíme se ho přijmout zpět ve společnosti.
Stejně tak začal filmový svět do svých struktur opět vpouštět Gibsona, "nejnenáviděnějšího muže Hollywoodu", který si poslední dekádu pomyslně odpykával celkem spravedlivý trest za to, že svým statusem sympatické hvězdy až příliš dlouho zastiňoval chování, jaké bychom u "obyčejného člověka" netolerovali.
A Gibson by nemohl vybrat kontroverznější způsob otestování nové důvěry, než kdyby měl režírovat či produkovat pokračování Umučení Krista. Na jeho scénáři oficiálně pracuje Gibsonův kolega Randall Wallace, scenárista Statečného srdce, a i když to nebylo potvrzeno, šílený Max by u toho měl být též.
Fanatikem navždy?
Představa Gibsona v čele filmu navazujícího na Umučení odpovídá tomu, kdyby propuštěný recidivista vzal nůž a vyrazil směrem k benzínce. Nevíme s jistotou, že se ji chystá vykrást. A rádi bychom věřili, že ne. Ale zpozorníme.
Mel Gibson je totiž náboženský fanatik. Jen tedy západního "pasivního" typu, což znamená, že naštěstí svou nenávist vůči gayům, židům, ženám, černochům... vlastně všemu, co není "americký bílý heterosexuální katolický muž", šíří "pouze" slovy a nebojíme se, že by byl někomu bezprostředně fyzicky nebezpečný.
Vrcholem jeho aktivismu je právě Umučení Krista, vyumělkované torture porno, kde v šílených, samoúčelně dlouhých záběrech předvádí likvidaci Ježíše, na kterou Bibli stačilo pár vět. Zaštítěno logikou, že Ježíše pochopíme jen tehdy, když plně pocítíme rozsah jeho utrpení. Film se tedy neobtěžuje předávat jeho učení či křesťanskou etiku a sděluje jen, že Spasitel trpěl a že za to všechno můžou Židi. Vše ostatní je jen zručně nasnímaný brutální sadismus, který diváky pár zpomalenými záběry vlajících rób zblbnul k přesvědčení, že jde o spirituální zážitek.
Díky více či méně zfanatizovaným davům, kdy celé kongregace povinně vyjížděly do kin, se z Umučení Krista stal nejúspěšnější nezávislý film všech dob a v USA zůstává nejvýdělečnějším filmem ve své věkové přístupnosti.
Možná neškodné
Lze si jen těžko představit, jak by pokračování, jež by se soustředilo na Ježíšovo zmrtvýchvstání, mělo v rukou tohoto týmu vypadat. Násilí, které bylo těžištěm Umučení, v něm ve stejné míře nejspíš nebude, takže se asi můžeme těšit na přeříkávání frází z bible, hodně záběrů přírody a pár ortodoxních postojů.
Gibson snad není až takový blázen, aby nepochopil, že další otevřeně antisemitské dílo by ho už úplně pohřbilo. Ať už pro ztrátu zbytku morálního kreditu, nebo ryze prakticky proto, že mnoho lidí z branže jsou v Americe Židé. Takže už nebude tak okatě šířit nesnášenlivost a půjde nad ním snadněji mávnout rukou. Stejně tak se není třeba bát jeho dramatu z druhé světové války Hacksaw Ridge, v němž se "svým" tématům skoro určitě vyhne.
I na něj se sluší uplatnit ono oblíbené "odpustit, ale nezapomenout". Nezapomenout proto, že jeho pasivní agresivita má své stinné stránky.
Zvlášť v kontextu událostí posledních dní se možná jeví jako celkem snesitelný kompromis, když si člověk svoje fanatické názory "jenom" vykřičí do světa. Jenže Gibson nebyl roky vyčleněn proto, že by nahlas propagoval antisemitismus či rasismus. Jeho svoboda vyjadřování nebyla nikým narušena. Problém nastal tehdy, když se ukázalo, že několikrát napadl svou ženu. Když pokřikoval na policisty rasistické urážky poté, co opilý v autě ohrožoval okolí.
Že byl Gibson "odstaven" až tehdy, kdy překročil hranici fyzického ohrožení společnosti (respektive kdy vyšlo veřejně najevo, že ji překračuje), bylo správné. Vystavovat kritice ale musíme lidi jako on ještě předtím, než na někoho vztáhnou ruku. Zvlášť když jde o osoby natolik prominentní, že mohou povzbuzovat druhé, a na základě jejich postojů si někdo může vybudovat ty vlastní. Proto má Gibson nyní právo natočit si klidně další rasistickou pitomost, ale my mu pak musíme včas říct, co si o ní myslíme.
