"Takto si pamatuji svůj příběh," začíná úvodní titulek. Divadelní režisérka Anja se po úspěšné zahraniční inscenaci vrací domů za partnerem a třemi vlastními i třemi nevlastními dětmi. Čeká gratulace k dobrým kritikám představení a úspěchu, který jí pravděpodobně umožní vystoupit ze stínu partnera Tomase, taktéž divadelníka.
Den před Vánoci se však Anja dozvídá tragickou informaci. Má rakovinu plic s metastázami na mozku. Bojovala s ní už před rokem, kdy se zdálo, že nad nemocí zvítězila. Teď jí lékaři dávají tři měsíce života, maximálně rok.
Autobiografický příběh
Anjin příběh mnoha detaily připomíná, co zažila letos čtyřiapadesátiletá norská režisérka snímku Maria Sødahlová. Má stejné povolání jako hrdinka, rodinu s vlastními i nevlastními dětmi, narozeniny na Silvestra a diagnózu se také dozvěděla těsně před Vánoci.
Sødahlová nepochybně vychází z vlastních emočních stavů i projevů - Anja pod vlivem nových steroidových léků hodně jí, málo spí, je zrychlená a trochu labilní. Zároveň si uvědomuje paradoxy některých situací, do kterých se zvratem dostává. Také díky nim film nepůsobí sebestředně, ale obsahuje určitý odstup: Anja je schopná reflektovat situaci.
Film Naděje vyprávějí kapitoly po jednotlivých dnech, takže s přesnou orientací v čase sledujeme nakumulovaný vývoj směřující k operaci hned 2. ledna. Andrea Bræin Hovigová, představitelka Anji, podává pozoruhodný výkon, který shodou okolností budeme mít šanci porovnat s její vedlejší rolí v norském teenagerském dramatu Disco, jež souběžně vstupuje do zdejších kin.
Ve stínu Anji nezůstává její partner Stellan Skarsgård, známý z filmů Larse von Triera jako Prolomit vlny nebo Dogville, českého Nabarveného ptáčete, seriálu Černobyl či komiksových Avengers. V roli s mnohem menším množstvím textu dokáže odstínit jednotlivé polohy a nehrát celou dobu pod jednou trpící maskou.
Jeho Tomas možná pochybuje o svém jednání, je ale chápavý, trpělivý a nakonec i rozhodný. Právě on navrhne svatbu, narychlo konanou mezi diagnózou a operací.
Díky přímé zkušenosti režisérky i ochotě spolehnout se na zkušené herce film vyniká autenticitou a neokázalou formou, které dominuje ruční kamera. Reaguje na situace a všímá si i drobnějších reakcí prozrazujících staré rodinné šrámy, jinak se však zdržuje prudkých dynamických pohybů.
Tváří v tvář smrti
Rakovina je v kinematografii častým motivem blížícího se konce, protivníkem, nad nímž nelze zvítězit. Ve spoustě filmů působí jako vedlejší osudový motiv nebo impulz ke změně - stačí si vybavit například Tři billboardy kousek za Ebbingem, kde nemoc ukončí život místního šerifa.
Tam, kde je rakovina hlavní téma, v centru pozornosti často bývá rodina. V terminálním stádiu je hlavní hrdinka citlivého australského tragikomického debutu Než skončí léto, která v předtuše blížícího se konce přivede do rodiny feťáckého přítele. Namísto sebe zkouší zachránit někoho jiného.
Nerovný souboj s nádorem vede také otec od postupimské rodiny ve zdrcujícím německém snímku Konečná v půli cesty. A život i rodinný svár tváří v tvář rakovině samozřejmě najdeme v Šepotech a výkřicích režiséra Ingmara Bergmana. To jsou jen ty výraznější hodnotné filmy na podobné téma. Jiné mají sklon k sentimentalitě už v názvu - Hvězdy nám nepřály nebo Už teď mi chybíš. Nemluvě o předloňské české Tátově volze.
Happy end?
Maria Sødahlová si za cíl vytyčila nebýt sentimentální. Její Naděje je nakonec - byť to vzhledem k tématu může znít nepravděpodobně - povzbuzující film. Jeho hlavním tématem je skrze rakovinu dosažená bilance vlastního života, možnost upřímně se ohlédnout za chybami, křivdami a nedostatky, buď kriticky a hořce, nebo si z nich vzít to dobré.
Protagonistka Anja nečelí nicotě nebo konci Boha, film se soustředí na komorní drama a zprostředkování prožitku. Nenechá naznačené staré šrámy, aby převzaly vládu nad hrdinčiným životem.
"Nedrželi jsme pohromadě, ani když nám bylo dobře," vyčte Anja partnerovi, ale později převáží soudržnost, láska a pochopení. V tom je ona titulní naděje bez ohledu na to, jak dopadne Anjina riziková operace mozku. Což už diváci musí zjistit sami.
Naděje
Scénář a režie: Maria Sødahlová
Bontonfilm, česká distribuční premiéra 24. září.
