Jedenašedesátiletý držitel Oscara napsal scénáře k filmům V kůži Johna Malkoviche, Adaptace nebo Věčný svit neposkvrněné mysli, sám pak režíroval Synekdochu, New York či naposledy za pomoci Dukea Johnsona animovaný snímek pro dospělé Anomalisa. V současné evropské i americké kinematografii patří mezi nejznámější kombinatoriky zaujaté hrou s časoprostorem. Snaží se líčit příběhy podle subjektivní logiky, divákům často předkládá vyprávění ubíhající v něčí mysli nebo emočním světě.
Po animované Anomalise, která nabídla vhled do života vyhořelého manažera zákaznické podpory, ale také výpověď o uniformní, neoriginální společnosti, teď Kaufman přichází s hořkým ohlédnutím za mezilidskými vztahy: takovými, které nás díky vzpomínkám a pocitům mohou věznit i dlouho poté, co skončily. Jako noční můra.
V groteskním domě
Snímek nazvaný Asi to ukončím, založený na stejnojmenné knize kanadského třicátníka Iaina Reida, sleduje dvojici uvězněnou ve vztahu. Je jím Jake hraný Jessem Plemonsem a jeho pochybující partnerka v podání Jessie Buckleyové. Ta film jako vypravěčka otevírá, o jejím jméně nás ale režisér nechává na pochybách. Nejdřív se jmenuje Lucy, později například Louisa, titulky ji nazývají "mladá žena".
Každopádně: pár, který se seznámil teprve před několika týdny, vyráží na venkov v americkém státě Oklahoma, aby poprvé navštívil Jakeovy rodiče. Večer s nimi všem zúčastněným přinese groteskní, nepříjemnou zkušenost. Slova jsou zbraně a krycí manévry, tchán a tchyně obyvateli domu hrůzy.
Kolem této paralyzující návštěvy coby středobodu filmu Kaufman staví drama bizarně variovaných situací a časoprostorové koncepce. Postupně nám nabízí mnoho variant toho, jak se dvojice seznámila, čím se živí či jak tráví čas s rodiči.
I maličkosti mohou mít osudový vliv na naše životy, věří Kaufman. A vztahy vytvářejí z osamělých lidí provázané, záhadné, nesrozumitelné celky, které jedince vůbec nemusí zbavit samoty.
Čas vane člověkem
Lidé se většinou považují za body v čase a prostoru, říká film, ve skutečnosti ale čas může vát lidmi jako studený průvan a zábst je. Celý snímek se ostatně odehrává v zimě a ve chladných, tmavých záběrech, které Kaufmanovi nasnímal polský kameraman Łukasz Żal - proslavila ho především spolupráce s Pawlem Pawlikowským na filmech Ida a Studená válka.
"Svět je větší než to, co nosíš v hlavě," říká Jake, ale film jako by jeho slova konstantně zpochybňoval. Svět díla zrozený z mysli autora anebo svět odvíjející se výhradně v jeho mysli je jedním z dlouhodobých Kaufmanových tvůrčích motorů. Objektivní realita neexistuje, vše je nejen zabarveno našimi emocemi, ale přímo to z nich povstává. Analytický odstup v podstatě není možný.
Příběh jedné oklahomské noci překypuje dialogy a Kaufman ho vybavil mnoha odkazy: ke spisu Společnost spektáklu francouzského filozofa Guye Deborda, předčasně zemřelému spisovateli Davidu Fosterovi Wallaceovi, romantickému básníkovi Williamu Wordsworthovi, muzikálům, populárním písním, krajináři Ralphu Albertu Blakelockovi, takzvané kultuře znásilnění a dalším. Cassavetesův film Žena pod vlivem hrdinové přímo rozebírají.
V některých záběrech Asi to ukončím působí, jako by Kaufman odkazoval i sám na sebe, respektive na svůj pravděpodobně nejpopulárnější film Věčný svit neposkvrněné mysli. Zatímco ten ale můžeme považovat za originálně postavenou romantickou komedii s výrazným melancholickým tónem, novinka působí depresivněji.
Dešifrovat a zase dešifrovat
Zatímco postavy scenáristových starších filmů z komplikované situace většinou vytěžily nějakou dobrou zkušenost, Asi to ukončím dominuje neúprosnost ubíhajícího času, který se kumuluje v nespolehlivé lidské paměti, především té emoční.
Celý snímek je skládačka. Nejen individuální pojetí času, dokonce i základní perspektiva zůstává také po zhlédnutí otevřenou otázkou. Není to ale film surreálný, nýbrž racionální. Popově chytrý.
Charlie Kaufman dovedně šifruje svá sdělení a klade nápadité divácké pasti. Kdo je muž dívající se z okna? Hledí hrdinka skrze čas na sebe samotnou v jiné dimenzi?
Ten proces dekódování je třeba si užít, protože v něm spočívá značná část síly a originality díla. Po rozklíčování struktury Kaufman sděluje hlavně pocity: obavu z toho, jak člověka zatěžují komplikované vztahy, z křehkosti jedince a chřtánu samoty, který hrozí každému.
Asi to ukončím
Režie: Charlie Kaufman
Film je k vidění na Netflixu.
