Drama z mládí Alžběty Bavorské, jež žila v letech 1837 až 1898 a proslula pod přezdívkou Sissi, zprvu působí lehce pohádkově. Začíná příběhem o tom, jak mladá dívka odmítá dostát povinnostem šlechtičny. Raději jezdí na koni a toulá se v lesích, než aby se účastnila předem dohodnutých námluv.
Přesto si nakonec "princ" neboli rakousko-uherský císař František Josef oblíbí ji, a nikoli její sestru Helenu, která k vídeňskému dvoru přijíždí coby možná nastávající nejmocnějšího muže říše. Zatímco Alžběta je pouhý doprovod s jedinou rolí: neudělat ostudu.
Jenže jakkoli první díl může působit jako výpravný, lehce dospělejší remake Popelky, seriál pojednávající mimo jiné o černých ovcích rodiny brzy nabere jiný spád. Tam, kde pohádka obvykle končí, začíná v Císařovně místo "lásky až navěky" tvrdá realita. A nutno podotknout, že i ta volnomyšlenkářská, emancipovaná princezna jezdící na koních z první epizody má pevnou oporu v historii.
Podobně jako sága Koruna z prostředí anglické monarchie se také Císařovna opírá o dostupná fakta. To, co se odehrává za zavřenými dveřmi paláců, však už podléhá umělecké licenci.
Čímž styčné plochy s Korunou nekončí. Německý šestidílný projekt se odráží od podobné zápletky, kterak někdo zvenčí naráží na absurdní nános pravidel u dvora, byť tentokrát se nacházíme jinde nejen geograficky, ale hlavně časově. Příběh z prostředí habsburské šlechty se odvíjí v polovině 19. století, takže zvyky a rozmary monarchie nepůsobí tak nepatřičně jako v Británii, na níž doléhají nátlaky moderní doby.
Přesto Císařovna trefně vystihla, že právě v té době se začíná rodit celá modernita. Zatímco svět řeší, co přichází s průmyslovou revolucí, Vídeň žije svými zažitými pořádky.
"Císařovna si nesmí vzít stejný pár dvakrát. Po každém obutí se vyhazují," říká vrchní dvorní dáma směrem k zástupům bot. "To je zhýralé," odvětí Alžběta. "To je Schönbrunn," dostává se jí lakonické odpovědi. A tento monumentální palác na okraji Vídně, letní rezidence rakouských císařů, opravdu zosobňuje monstrum, které jako by už v honosných stěnách nadlidských rozměrů mělo zakódováno, že takovou "skálou" jen tak nějaká průmyslová revoluce nehne.
"Tento zámek má plán i pro vás. Mění lidi. Vkrádá se do nich," dozvídá se brzy Alžběta, zatímco proniká do místních pletich. Do Vídně se nedávno vrátil Františkův bratr Maxmilián, další z černých ovcí, milovník večírků, ale také proradný chlapík, jenž se neštítí ničeho.
Zatímco se Alžběta pokouší uniknout z korzetů a vůbec z jediné povinnosti být dostatečně krásnou a důstojnou chodící dělohou, která porodí následovníka trůnu, země se zamotává do konfliktů celoevropských rozměrů.
Navíc v komnatách dochází k nekalým rozhodnutím. Dvorní dámy se snaží vlichotit do přízně nové císařovny, neboť ne všechny nejspíš zůstanou v její družině. A jedna má za lubem něco mnohem horšího. Císař nechce být jen loutkou své matky, Alžběta pro změnu zjišťuje, že potíže s protokolem nebudou zdaleka jediné. A že ani jejich láska nemůže zůstat pohádková.
Seriál je přesvědčivý nejen ve vykreslení honosných sálů Schönbrunnu, ale také když - byť pozvolna, ve stopovém množství - nechává za tlusté zdi paláce pronikat nářek lidu žijícího v bídě. Ten vidí, jak šlechta rozhazuje, a prozatím nemá důvod se domnívat, že mladý císař věci změní k lepšímu.
František přitom vypadá jako někdo, kdo by raději investoval do železnice než do válčení. Ale také je trochu slaboch a neumí překonat mnohohlavou saň neboli vlastní příbuzenstvo.
Seriál Císařovna dovede být vtipný a hravý, trochu odráží rošťáckou povahu Alžběty a dalších protagonistů. S nadhledem také některé kulturní jevy posouvá blíž dnešku, aniž by záměrně ukračoval od reality, jako když režisérka Sofia Coppolová ve filmu Marie Antoinette do francouzských dobových paláců vmísila moderní plátěné tenisky.
Císařovně stačí méně. A tak vyobrazuje skladatele Johanna Strausse jako do sebe zahleděného "strejdu", který se opájí unylými valčíky, zatímco zamilovaný pár po několika tanečních krocích prchá pryč z komnaty.
Zato skladatel a pianista Ferenc Liszt je králem dekadentních mejdanů, kde se pije jako o život a kde virtuos drtí piano s energií rockové hvězdy. Svatební rej na počest novomanželů má zase snímáním i náladou blíže k modernímu výrazovému tanci než k dobovým tanečním krokům.
Stylizace je to jistě nadsazená, ale nikoli smyšlená, například Liszt svým divokým bušením do klaviatury opravdu šokoval dobové publikum uvyklé na prsty těsně nad klávesami.
Císařovna je opulentní, dramatická a emotivní love story, pohlcená spíše osudy hrdinů než dějinnými nuancemi. Ale kdykoliv historie zaklepe na brány paláců, celkem nadčasově připomíná, jak lidé u moci neumí rozpoznat, co se kolem nich děje. A neumí poznat, kdy je třeba vykročit neprošlapanou cestou, aby mohla také doba pokročit.
Seriál
Císařovna
Tvůrce: Katharina Eyssen
Režie: Florian Cossen a Katrin Gebbeová
Seriál je k vidění na Netflixu.
