Jiří Králík je organizátorem několika "osvětových" filmových akcí: Letní filmové školy, cyklu Film a škola a především putovní filmové přehlídky Projekt 100, jejíž 12. ročník vstoupil tento měsíc do českých kin. Jaká je jeho definice kultovního filmu a které snímky má rád?
Více o letošním Projektu 100 si přečtěte ZDE.
Projekt 100 nabízí převážně kultovní umělecké filmy. Co je pro vás kultovní snímek?
Já bych řekl, že kultovní je film, který chcete vidět víckrát. Já viděl King Konga, ale nelíbil se mi prostě tak jako třeba Dvojí život Veroniky. Konga mi stačí vidět jednou, ale Dvojí život můžu vidět šestkrát. Stalkera, Zrcadlo, U konce s dechem můžu vidět osmkrát, Křižník Potěmkin třeba stokrát. Ale většinu filmů mi stačí vidět fakt jednou; z českých titulů poslední doby stojí za zmínku snad jen Štěstí.
Na který z filmů letošního Projektu 100 se těšíte nejvíc?
Některé jsem viděl, jiné neznám, ale mám je rád všechny. Asi bych se měl nejvíc těšit na nové kopie filmů Na východ od ráje a THX 1138. Na východ od ráje jsem dlouho neviděl - a tyhle klasické filmy mám rád.
A například Dítě už jste viděl?
Ne, Dítě jsem neviděl; na to se zase nijak zvlášť netěším. Nevím proč, ale nemám k němu takový citový vztah. Rozhodně se na něj půjdu podívat, ale myslím, že nebudu tak nadšený jako třeba z The Commitments.
Jsou filmy, které se zatím pro Projekt 100 nepodařilo přes veškerou snahu získat?
Určitě. Nejvíc jsme bojovali a doposud bojujeme o Mechanický pomeranč. Velmi mě mrzelo, že se nakonec nepodařilo koupit Ďábly od Kena Russela, respektive vyrobit kopii z hodně zničeného masteru. To jsou dva filmy, které jsem v Projektu 100 hodně chtěl. Ale jinak nakonec dostaneme v zásadě všechno, co chceme.
V 60. letech "umělecké" tituly vyprodaly kina. Proč se dnes mnohem víc chodí na komerčnější tituly?
Umělecké filmy byly v šedesátých letech masově podporované kritikou té doby, která o nich hodně a ráda psala. Uvedení Felliniho pro ně bylo událostí. Když jsem se díval do starých čísel Filmu&Doby, není tam ani slovo o Vinnetouovi nebo o Luisi de Funésovi, ale popisují se tam scénáře Zvětšeniny a podobně. Takže lidé, kteří se o film zajímali, se o kvalitních snímích dozvídali.
Dnes je to naopak, úroveň kritiky je hrozně nízká. Masově se píše o King Kongovi a o kvalitních filmech skoro vůbec. Přitom to jsou události stejného významu, možná i většího. Třeba kolekce kanadských krátkých filmů uváděných v rámci letošního Projektu 100 je geniální a nenapsat o ní a nevědět o tom, to je atentát na kulturu.
Ale to není jediný důvod…
Lidé dnes samozřejmě dávají přednost tomu, co je snažší, k čemu se lépe dostanou a co je víc sledované. Je to začarovaný kruh, který se musí začít rozplétat od kritiky a od vzdělávání diváků.
Jaké jsou kromě Projektu 100 cesty uměleckých filmů do českých kin, zejména menších?
Většinou se tam dostanou díky filmovému klubu, který si tahle kina vedou; v jeho rámci promítají jednou dvakrát týdně. Krom toho existuje náš projekt Film a škola - projekce pro studenty středních škol, velmi úspěšné a navštěvované. Ty se také dělají v menších městech třeba jednou za týden, je to vlastně takový doplněk k filmovému klubu.
Jaká je návštěvnost Projektu 100 v jednotlivých českých městech?
Záleží právě na tom, jak je kde kvalitní filmový klub a lidé, kteří se o něj starají. Jak kinař v daném městě pracuje a dokáže oslovit určitou skupinu. Proto vydáváme Filmové listy, které by se měly rozdávat ve školách a měly by působit na středoškoláky, ale i na lidi, kteří chodí do galerií, do knihoven. Jinak průměrná návštěvnost Projektu 100 je vyšší než běžná návštěvnost v kinech, což nás těší. Loni sice nastal pokles, ale nebyl tak velký jako u komerčních filmů. Důvěra i věrnost našich diváků je vyšší.
