Karlovy Vary (MFF KV 2015) – Festival ve Varech skončil, je na čase regenerovat a trochu také rekapitulovat. I padesátý ročník potvrdil, že karlovarská áčková přehlídka je stabilizovanou akcí s jasnou a sebevědomou dramaturgií.
Filmoví profesionálové už dávno vědí, že si v Karlových Varech v rámci sekce Na východ od Západu udělají přehled o nových talentech v kinematografiích střední a východní Evropy.
Programové oddělení pod vedením uměleckého ředitele Karla Ocha ovšem začalo podobně koncipovat i hlavní soutěž, v níž bylo letos neobvyklé množství debutů nebo nejvýš druhých filmů.
Hlavní soutěž je tak do velké míry startovací rampou, z níž se lze odrazit k potenciální budoucnosti. Nedá se úplně jasně říci, jestli se hlavní klání o Křišťálový glóbus každým rokem zkvalitňuje, rozhodně je ale autorsky radikálnější, než bylo dřív. Karel Och se svým týmem jako by chtěl ukázat všem těm mladým baťůžkářům stepujícím fronty před pokladnami a vstupy do sálů, jak rozmanité mohou být přístupy k filmové řeči.
V hlavní soutěži snad letos nebyly dva filmy, které by se sobě poetikou podobaly. O něčem mimochodem vypovídá, že dva čeští zástupci v soutěži (Domácí péče a Kobry a užovky) patřili k tomu nejmainstreamovějšímu, co se v soutěži objevilo.
Porotci po právu rozdali mezi oba tuzemské snímky ceny pro herce. Ale hlavní ocenění šla k filmům radikálnějším. Americký vítěz Bob a stromy rozrušuje hranice mezi dokumentem a hraným filmem. Zvláštní cenu poroty potom dostal úplný experiment. Film Má křídla, kdo končí pádem je nedějová lyrická poéma o vztahu mezi umírající babičkou a dospívající vnučkou.
A něco jako syrový snímek Babai, albánský příspěvek k tématu migrace nahlížený očima desetiletého chlapce, který dostal cenu za režii, by nikoho u nás ani nenapadlo natočit.
Do Varů se samozřejmě jezdí také za výběrem toho nejlepšího z ostatních světových festivalů. A i přes absenci některých titulů hlavně z Cannes, které festivalu přebrala podzimní přehlídka BE2CAN, bylo na co chodit.
Neviděl jsem některé hity festivalu jako Sorrentinovo Mládí, Larrainův Klub nebo Bílé noci pošťáka Andreje Trjapycina od ruského klasika Andreje Končalovského. Zklamaly mě canneské hity Humr Yorgose Lanthimose, Pohádka pohádek Mattea Garroneho a Zbrusu Nový zákon Jaca Van Dormaela.
