Ve stejném rozhlasovém rozhovoru, který film obsahuje, se kapelník ještě jednou staví na zadní, když se ho novinářka ptá na lítost. "Soucit ani lítost nikdy nikoho nikam neposunou," říká Ornest nekompromisně.
Je to motto celého snímku, který loni získal cenu diváků na jihlavském dokumentárním festivalu, minulý měsíc vstoupil do kin a tento čtvrtek ho odvysílá české HBO.
Ornest a Síbrt se znají nejméně dvě desítky let, od doby, kdy spolu hráli v kapele Kamil Jasmín. Režisér také natočil klip k velkému hitu Tap Tap nazvanému Řiditel autobusu, který má na YouTube téměř 16 milionů zhlédnutí. Když se pouštěl do Postiženi muzikou, měl už důležitou průpravu za sebou.
"Trvalo mi dlouho, než jsem byl schopný s nimi začít žertovat ve stejném duchu jako oni," říká Síbrt o černém a dost nevybíravém humoru členů kapely. "Taky jsem musel překonat celou řadu vlastních předsudků. Nebyl jsem do té doby zvyklý mluvit například s člověkem, kterému se od pusy táhne dlouhá slina a stěží mu jde rozumět," popisuje režisér, který divákům připravil pár podobných "setkání". Potkají se při nich především s vlastními bariérami a nezpracovanými otázkami.
Vtípky a cigareta
Film Postiženi muzikou začíná jako klasický dokument o slavné kapele na turné. Autobus jede nocí a za rozbřesku vjíždí na trajekt.
Opojné chvíle na palubě ovívané mořským vzduchem tráví hudebníci s cigaretou v puse. Vtípky, které trousí, jsou hodně nekorektní. Koncerty v Anglii ale představují jen velkolepou kulisu s rozzářeným jevištěm a nadšeným publikem. Hudba je tu přítomná jako samozřejmost, byť těžce vydobytá. Dokument ostří jinam.
"Mám pocit, že se musím pořád obhajovat, že nejsem mentál. A pak je druhá skupina lidí a ta mě začne obdivovat. Že jsem dobrá, že to zvládám. To taky nesnáším," říká zpěvačka Jana Augustinová. Sedí u počítače a brouzdá internetovou seznamkou. Občas ji tam nějaký muž osloví, ale nic z toho není. Přehlédl informaci, že Jana je na vozíku. Muži na seznamce se s podrobným čtením profilů moc nezdržují.
To mluvčí kapely Ladislav Angelovič je na tom před kamerou na chvíli lépe. Má holku, která je na vozíku, jako on. "Pozor, ať nenabouráš. Aby to pak nebyla zeď nářků," komentuje Lenčinu jízdu po sídlišti a dívka s copem se tomu směje. Vyjeli si spolu ke stánku na zmrzlinu. Lenka má těžší formu fyzického postižení, Láďa ji musí krmit. Je to chvíle, kdy s nimi není žádná z asistentek, které se u Lenky střídají a na každé rande ji doprovázejí.
Vztah dvou vozíčkářů ale nevydrží. Když se po nějaké době znovu potkají, Lenka je nasupená a Láďa opilý. Pokouší se vtipkovat: "Měli bysme teď vést nějakou lehkou, nezávaznou konverzaci, když už spolu nechodíme." Dívka s omezenou schopností komunikace jde ale k věci: "Tys byl vždycky celej počuranej z mých asistentek!" trefí se.
Když se ho na mladé opatrovatelky, které Lenku doprovázely, vyptává kamarád z kapely, Láďa přiznává: "To srovnání bylo hodně bolestivý."
Zabalit to dřív
Velkou pozornost film věnuje kapelníkovi Šimonu Ornestovi. Vystupuje nejen jako přísný šéf, kterému celý hudební podnik leží na ramenou, ale také jako příležitostný terapeut, asistent a vizionář, jenž občas přestřelí.
Když přijde s nápadem, že by proti prezidentu Miloši Zemanovi, odpůrci inkluze, jako kandidáta na prezidenta postavili svého "spíkra" Láďu, ostatní z kapely ho zchladí. Přesto Angeloviče prosadí alespoň jako mediálně sledovaného podporovatele kandidáta Jiřího Drahoše. Ten na oplátku slíbí, že si mluvčího Tap Tap vezme do hradního týmu, jestliže uspěje. To se ovšem nepodařilo.
Kapelník nakonec na plátně prožívá nejosobnější momenty ze všech. V době natáčení mu umíral otec, herec Jiří Ornest. "Budem asi rádi, když to tady zabalíme dřív, než se dostaneme do takovýho stadia," odpovídá na starostlivý dotaz, když se sbírá po telefonátu s tátou.
Jeho příběh je ve snímku rovnocenný s ostatními. Režisérovi se podařilo "vygumovat" vozíky, při natáčení nevidět postižení a sledovat konkrétní příběhy lidí, kterým kapela Tap Tap pomohla emancipovat se, najít náplň života a také sebedůvěru.
Blízký, bezpředsudečný pohled ale současně odkrývá limity života s postižením. Handicapovaní možná nepotřebují lítost, neobejdou se ale bez pochopení a empatie zvenku. A ta může klidně vypadat třeba jako řev a buzerace kapelníka kárajícího za pozdní příchod na zkoušku.
Postiženi muzikou
Režie: Radovan Síbrt
Aerofilms 2020, v kinech od 24. září, na HBO od 22. října.
