Jméno Idrise Elby a slovo "kovboj" v názvu filmu slibují dobrodružnou podívanou, při které bude divák dvě hodiny střídavě žasnout a tajit dech. Charismatický osmačtyřicetiletý Brit, o němž se spekulovalo jako o budoucím představiteli Jamese Bonda, si ale tentokrát dal od akčních rolí pauzu. Betonový kovboj je komorním nízkorozpočtovým snímkem, v němž pár krátkých akčních scén slouží zejména k utužení citových pout mezi postavami.
Elba hraje vyhaslého čtyřicátníka Harpa. Jako otec a partner v minulosti selhal. Teď dostává druhou šanci, když je k němu na letní prázdniny přivezen jeho syn Cole v podání Caleba McLaughlina, známého ze seriálu Stranger Things. Nezdárný teenager by se nejraději poflakoval po městě s vrstevníky, kteří jsou jednou nohou v kriminále. Místo toho se musí naučit respektovat autority a čistit stáje. Jeho rodič je totiž jedním z posledních filadelfských kovbojů.
Když zoufalá matka uprostřed noci vysadí mladíka u otcova bydliště, je zjevné, že Harp nebydlí v nejpřívětivější části města. Vystrašený Cole prochází setmělou ulicí a je připraven na ledasco. Ne ale na ustájeného bělouše, který realistické scéně dodává surreálný rozměr. Magičnost tohoto mezidruhového setkání ovšem dobře vystihuje, jaký význam bude místo mít pro mladého hrdinu.
Stáje, které Harp spravuje s partou přátel, představují útočiště, v němž navzdory postupující gentrifikaci okolních čtvrtí přetrvávají tradice a pevné komunitní vazby. Podobný jezdecký klub, kam jsou na převýchovu posílány afroamerické děti se sklony k závislosti na drogách či alkoholu, přitom v severní části Filadelfie skutečně existuje. Spisovatel Greg Neri o něm napsal knihu, která dala následně vzniknout scénáři Betonového kovboje.
Rozjímavý film debutujícího Rickyho Stauba je nejpůsobivější, právě když s antropologickou věcností portrétuje málo známou a zřejmě i proto pozvolna zanikající subkulturu.
Atmosféra vzájemného porozumění prostupuje scénami, kdy parta černošských kovbojů vysedává s pivem a cigaretou u ohně, nostalgicky vzpomíná na minulost a zoufá nad developery, kvůli nimž zřejmě budou muset zavřít rozpadající se stáje.
Cole po překonání prvotního odporu začíná poznávat své kořeny, nachází spřízněné duše a vnitřní rovnováhu. Jeho zklidnění odráží stále méně roztěkaná kamera. Nervní ruční snímání ustupuje širokoúhlým záběrům siluet jezdců cválajících na koních při západu slunce. Vizuálně opojné kompozice jako by splácely dluh všem černošským kovbojům, pro něž v převážně bílých hollywoodských westernech dřív nebyl prostor.
Harp ale představuje jiného westernového hrdinu, než jaké po většinu své kariéry hrál například John Wayne. Není neohroženým samotářským cynikem, ale mužem, který pod maskou sebevědomého tvrďáka skrývá hromadu výčitek a pochybností. Čím víc dává najevo zranitelnost, tím snáz se synem nachází společnou řeč. Tím lépe současně rozumíme oběma zprvu obtížně proniknutelným postavám.
Ani otec, ani syn ale nevynikají velkou emocionální hloubkou a nemají daleko ke karikaturám. Cole se projevuje převážně vztekem nebo údivem, Harp, který se dostává do popředí až ve druhé polovině dvouhodinového filmu, sebelítostivými monology. Jejich charaktery jsou méně prokreslené, než by vyprávění postrádající větší dramatický spád potřebovalo.
Detailněji je vykreslené prostředí. Dlouhá sekvence kydání koňského hnoje má takřka dokumentární kvality. Vzdorovitý teenager během ní dochází k poznání, že sladká odměna, například v podobě jízdy na zkroceném oři, v životě zpravidla přichází až po tvrdé práci. V jiných scénách jsou mu bohužel životní lekce vštěpovány doslovněji, obvykle formou nepřirozeně znějících dialogů, v nichž zaznívají banality typu "Minulost není současnost".
Odpověď na otázku, zda Cole po vzoru svého kamaráda skončí jako drogový dealer na ulici, nebo zůstane věrný koním, přitom po prvních deseti minutách vytuší zřejmě každý, kdo viděl alespoň jeden film à la Karate Kid.
Vedlejší kriminální zápletka vyznívá nadbytečně. Od specifik života moderních kovbojů zase odvádí pozornost hrozba zastoupená developery. Ti však nakonec představují jen jeden z mnoha naťuknutých, ale nedotažených konfliktů.
Různé, nikam nevedoucí dějové odbočky navozují zdání, že sledujeme pilotní epizodu televizního seriálu, v jehož dalších dílech se vedlejším postavám a tématům dostane náležité péče. Betonový kovboj je kvůli tomu s přibývajícími minutami vypravěčsky stále méně soustředěný.
Počáteční vnímavost vůči komunitnímu životu se vytrácí. Líné tempo, odpovídající náladě kamarádského klábosení u táboráku, nahrazuje uspěchané vršení motivů a snaha každou větou sdělit něco zásadního.
Zpomalených záběrů s dojemnou hudbou v podkresu přibývá a zdá se nevyhnutelné, že sentimentalita zvítězí nad naturalismem. Méně kašírované okamžiky v sobě ale až do konce nesou zárodek fascinující sondy do světa mužů a žen hájících kulturní dědictví svých předků. Jen by si za své odhodlání zasloužili vyrovnanější poctu, než jakou jim skládá Betonový kovboj.
Betonový kovboj
Scénář a režie: Ricky Staub
Film je k vidění na Netflixu.
