Barevnému sovětskému filmu, který se natáčel během roku 1964, se nedá upřít, že se stal klasikou. Ať už díky skvostnému dabingu v režii K. M. Walló, nebo pro dnes už zlidovělé hlášky. František Filipovský svým temperamentním hlasovým projevem posunul roli Baby Jagy alespoň o dvě herecké třídy výš a stejně nezapomenutelně se do sluchové paměti Čechů zapsala i Eva Klepáčová, když hláskem jako konipásek kuňkala: "Zalévám pařízek…". Ve své podstatě naivní příběh krásné, skromné Nasti, která se blízko Mrazíkovy berly ocitne a už málem neprocitne a kterou před zlobou její macechy a nevlastní sestry Marfuši zachrání zprvu značně narcistický Ivánek, si mezi Čechy vydobyl status bezmála rodinného stříbra.  

Sovětský snímek, který v anglicky mluvících zemích najdete pod názvy Father Frost nebo Jack Frost, získal rok po svém vzniku na filmovém festivalu v Benátkách ocenění Lion of San Marco - Grand Prize a o rok později měl premiéru v Americe. Na sovětský film to byl v té době úctyhodný výkon. K jeho úspěchu určitě napomohl i scénář, jehož autorem byl významný ruský dramatik Nikolaj Robertovič Erdman, který tíhnul k satiře a absurdnímu divadlu. Z Mrazíka se postupně stal fenomén, a to zejména v Československu. Vyjma již zmíněných důvodů prý i proto, že zlo, které je v pohádce ztělesněno nelítostnou macechou a hloupou Marfušou a které nakonec dojde spravedlivého trestu, bylo pro mnohé Čechy po roce 1968 personifikací nenáviděného Sovětského svazu.

Až postupně vycházela na světlo bizarní fakta o často nelehkých podmínkách při natáčení. Některé scény této pohádky se točily v oblasti Murmansku, za severním polárním kruhem, a pro nedostatek surovin se například herečka Inna Čurikovová v roli Marfuši sedící pod smrkem a vyhlížející Mrazíka musela místo do jablka zakousnout do cibule, protože byla mnohem dostupnější. Z lahve pak nepopíjela mléko, jak se zdálo, ale pouze bíle obarvenou vodu. Také všechny pochoutky na hostině s místním nápadníkem byly při natáčení natřeny benzinem, aby se jídlo nekazilo a aby je hladoví ruští herci neujídali.

Na ledě i na YouTubu

V roce 1998 se Mrazík dokonce dočkal své české muzikálové verze, která byla předváděna výhradně na zimních stadionech. Premiéra lední revue se odehrála v Ostravě a poté vyrazila na úspěšné turné po krajích českých a moravských. Zhlédlo ji přes 350 tisíc diváků. V muzikálu na ledě si zazpíval i Karel Gott či Iveta Bartošová. Autorem scénáře a režisérem byl Jindřich Šimek. V pestrobarevných folklórních kostýmech, s opulentní dekorací a stejně mohutným světelným aranžmá se na ledě v hlavních rolích tehdy proháněli trojnásobní mistři světa v krasobruslení sportovních dvojic Radka Kovaříková a René Novotný. Roli Baby Jagy alternovali Jiří Korn, Martin Dejdar a Petr Kotvald.

Nelze opomenout ani slavnou scénku Martina Dejdara, v níž ve zkratce paroduje nejznámější okamžiky slavné pohádky. Mrazíkovské písničky, jako je Prašná cestička, Vyrostla štíhlá jedlička nebo Ach ty Váňo, Ivane najdete na portálu YouTube s desítkami tisíc zhlédnutí. Ale i kdybyste nenašli, téměř všichni Češi je stejně znají zpaměti.

Pro vědce a hráče videoher

V roce 2000 spatřila světlo světa dokonce i česká počítačová hra s názvem Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce. V téhle adventuře řeší její hráči logické hádanky a úkoly společně se všemi známými postavami - od Nastěnky přes samolibého bohatýra Ivana až po rozšafného Mrazíka. Hlasy jim v dabingu propůjčili známí čeští herci: Martin Dejdar si střihnul Babu Jagu, Josef Zíma Ivana (stejně jako ve filmu) a Klára Sedláčková Nastěnku.

Zobrazit 13 fotografií

Mrazíkovu až notorickou známost a zřejmě i jistou inspirativnost dokládá fakt, že v 90. letech proběhla v Praze recesistická "vědecká" konference právě na téma Mrazík. V jednom z příspěvků například jistý fyzik dokládal, jakou rychlostí a po jaké křivce by musely letět klacky loupežníků, aby dopadly až půl roku po vyhození. Literární historik Martin C. Putna si zase ve své knize Chvály - Diatriby a kázání, laudace a mystifikace in margine 1994-2001 neodpustil vtipný "psychoanalytický" rozbor všech postav filmu. Ivánka po freudovsku představuje jako homosexuála, který během filmu dospěje až ke comingoutu, Nastěnku jako heterosexuální dívku s téměř incestním vztahem k otci a Mrazíka jako kultivovaného bisexuála z lepší společnosti.

První polibek od Ivana

Většina z někdejších mrazíkovských hvězd už dnes není mezi živými. Eduard Izotov, který si zahrál roli ztepilého Ivana, zemřel v roce 2003. V době vzniku filmu, který se natáčel na poloostrově Kola, mu bylo třiatřicet, představitelce Nastěnky Natalje Sedychové, necelých patnáct. Polibek od Ivánka byl první v jejím životě. "Byla jsem úplné děcko," nechala se slyšet Natalja, "hrála jsem samu sebe, mladičkou a naivní. Eduard byl moje první láska. Neskutečná a nádherná. A tajná!"

Natalja se už jako čtyřletá stala krasobruslařkou a v deseti byla přijata do prestižní baletní školy při Velkém divadle v Moskvě. Mrazík v jejích patnácti letech odstartoval pětileté období filmové kariéry (zhruba každý rok natočila jeden film). Ve dvaceti letech však oznámila, že s natáčením končí, a krátce nato se stala primabalerínou Velkého divadla v Moskvě. V roce 1987 získala angažmá jako herečka v Divadle U Nikitinské brány. Letos v červenci oslaví 77. narozeniny. Po životě plném tance, divadla (a jak sama přiznává, i "nejméně padesáti" milenců) si užívá důchodu. Žije v jednom z obřích stalinských mrakodrapů v centru Moskvy. Z dnes již rozvedeného manželství se skladatelem a dirigentem Viktorem Lebeděvem má syna Alexeje.

Když Natalja Sedychová v roce 2000 přiletěla do Prahy, aby se zúčastnila předávání cen nejpopulárnějším televizním osobnostem TýTý, přiznala, že v Rusku není "Morozko" ani zdaleka tak populární jako v České republice. "O úspěchu, jaký u vás Mrazík má, nikdo z nás, kdo jsme ho točili, dlouho neměl ani tušení," řekla.

Je ti teplo, děvče?      

Protikladem pilné a půvabné Nastěnky byla ve filmu její nevlastní sestra. Inna Čurikovová si v roli tupé a bezskrupulózní Marfuši získala srdce nejednoho českého cynika (v rozhovorech ale přiznala, že se na sebe v roli zlomyslné ošklivky nerada dívala). Ovšem na rozdíl od této postavy byla většina jejích rolí charakterní - ztělesňovala silné, obětavé a nezdolné ruské ženy, a to především ve filmech svého manžela Gleba Panfilova (Ohněm se nepřebrodíš, Vassa, Matka).

Dokázala se ale prosadit i ve snímcích jiných režisérů (Válečná romance, Adamovo žebro, Slepička Rjaba) a uplatnit svůj talent pro spontánní propojení tragična a komična. Příležitost dostala i na jevišti, hlavně v moskevském divadle Lenkom (Hamlet, Racek, Chytrák atd.). Na svém kontě má řadu mezinárodních festivalových a státních cen. Z hereckých osobností, které si zahrály v Mrazíkovi, patří k těm profesně nejúspěšnějším. V roce 2004 se například objevila v ruském televizním seriálu Moskevská sága. Zemřela v lednu 2023 v moskevské nemocnici na zástavu srdce.

Související

Štědrovečerní pohádka bude strašidelná. "Snad jsem to nepřehnal," říká režisér

Podobně herecky úspěšný jako Inna Čurikovová byl i Alexandr Chvylja, představitel Mrazíka. Herec, který ztvárnil roli postavy, jež má kořeny ve slovanské mytologii, se vlastním jménem jmenoval Alexandr Leopoldovič Bressem a pocházel z Ukrajiny (z rodiny švédských přistěhovalců). Své první filmové role odehrál už ve třicátých letech a točil téměř až do své smrti v roce 1976.

Žena v roli muže a naopak

Mrazík se může jako jedna z mála pohádek pyšnit dvěma kuriozitami, co se týká hereckého obsazení. Kouzelného Dědečka Hříbečka hraje žena, Galina Borisovová, namluvená mužem (Michail Janšin) a naopak Babu Jagu muž, Georgij Fancevič známý jako Georgij Milljar. Svou kariéru začal rolí ve válečném historickém filmu S námi a v padesátých letech byl hercem filmového studia Mosfilm. Baba Jaga v Mrazíkovi nebyla jeho jediná ježibabí role - zahrál si ji také v pohádce Zlaté parohy, kterou stejně jako Mrazíka režíroval Alexander Rou, známý režisér pohádkových a dobrodružných filmů. Milljar byl Rouův oblíbenec, a tak se dočkal role i v jeho další pohádce, legendární Krásné Varvaře. Čuda Juda, ušatého, nazelenalého a vskutku odpudivého vládce podzemní říše, Milljar ztvárnil v roce 1969. Objevil se třeba ale i v Bondarčukově Vojně a míru, hrál do poslední chvíle a točil ještě rok před svou smrtí v Moskvě roku 1993.

Kdo najde chybu?

Že český národ zná Mrazíka jako své boty, dokazuje i dlouhý seznam odpozorovaných chyb, které najdete na nejednom internetovém serveru a jež můžete sami při pozorném sledování pohádky snadno odhalit. Když se například dobře díváte na scénu, kdy Ivan následuje letící brk, vidíte, že je uvázaný na tenkém provázku. V záběru, kdy Mrazík volá sáňky samochodky, se kamera zmateně pohybuje sem a tam. Pokud si toto "švenkování" pustíte zpomaleně, uvidíte čtyři členy štábu.

Hned v následující scéně, kdy Mrazík pomáhá Nastěnce nasednout do sáněk, je jasně vidět, že ta si sedá na pravou stranu sání. V dalších záběrech ale sedí nalevo. Když Ivan přiskakuje k Nastěnce, která zalévá pařízek, je na zlomek vteřiny vidět, jak v levém horním rohu čeká na signál od režiséra. K podobně diletantským okamžikům filmu patří i moment, kdy Nastěnka oslovuje právě proměněného bohatýra slovy: "Ivánku, já přece…", ale protože se jí předtím nepředstavil, jen těžko může znát jeho jméno. A tak bychom mohli pokračovat… To všechno ale nic nemění na tom, že Mrazík, jakkoli nedokonalý a jakkoli okoukaný, je v české kotlině už zřejmě navěky odsouzen k nekonečnému reprízování. "Loupit, neloupit, sežrat, nesežrat…"