Kaurismäki se na červeném koberci původně nechtěl zdržovat ani o vteřinu déle a dvakrát už se pokusil odejít do sálu, někdo z pořadatelské služby ho ale vždy zadržel a přinutil ještě chvíli pózovat fotografům. Těm režisér s mrtvolným výrazem ve tváři ukázal zdvižený palec.
Filmař známý melancholickými příběhy z periferie přijel do Cannes s představiteli hlavních rolí, dvaačtyřicetiletou herečkou Almou Pöysti a o tři roky starším Jussim Vatanenem. Ti ztvárnili osamělou dvojici, která se jedné noci náhodou potká ve finských Helsinkách. Spojuje je fakt, že oba mají co dělat, aby je život nesmetl.
On pracuje na stavbě, hodně pije, a když dostane pozvání do karaoke baru, odvětí, že "tvrdí chlapi nezpívají". Ona dělá v supermarketu na dohodu a těžce nese fakt, že součástí její práce je každý večer vyhazovat stále ještě poživatelné potraviny.
Ani jeden nemá zaměstnaneckou jistotu a oba o práci nakonec přijdou. Mezitím vyrazí na úspěšné rande, pak se ale jejich vztah zkomplikuje, v neposlední řadě vinou nešťastných náhod jako ztraceného telefonního čísla. Ani to nicméně protagonisty neodradí od toho, aby dál zkoušeli najít štěstí.
Tragikomický příběh navazuje na režisérovu volnou trilogii ztracenců, jak se někdy říká filmům Stíny v ráji, Ariel a Děvče ze sirkárny z konce 80. let minulého století. Novinka je Kaurismäkiho prvním celovečerním dílem od chvíle, kdy roku 2017 uvedl uprchlicky laděnou Druhou stranu naděje.
Zatímco v popředí se rozvíjí vztah mezi dvěma protagonisty, každou chvíli jeden z nich na plátně zapne rádio, z něhož se ozývají úryvky loňského zpravodajství o ruské válce na Ukrajině. Finsko, kde snímek vznikl, na východě sousedí s Ruskem.
Vše doplňuje soundtrack, v němž nechybí finské verze starých šlágrů, tango nebo hard rock. A ve snímku účinkuje také pes.
Britský deník Guardian filmu udělil čtyři z pěti hvězdiček. Podle něj je to další Kaurismäkiho svůdná a zábavná komedie, v základu romantická, zároveň plná poznatků k současné politice, odkazů k dějinám kinematografie a prudce vtipných či ironických replik pronášených s kamennou tváří. "Jsem deprimovaný, protože piju, a piju, protože jsem deprimovaný," říká o sobě například hrdina. Kritik Guardianu tvrdí, že to vše skvěle drží pohromadě. "Zjistil jsem, že těmto hrdinům nějakým nekomplikovaným způsobem držím palce tak, jak se mi to u žádného jiného filmu na festivalu letos nepřihodilo," shrnuje.
Podle serveru Cineuropa.org snímek tematizuje svět chladných večerů, alkoholu, osamělosti a bezvýchodné práce, kde člověk nemá šanci na povýšení. Nebýt nepřetržitých zpráv o válce na Ukrajině, mohl by se příběh odehrávat v 60. letech minulého století. "Hrdinové se v jednu chvíli musí postavit čelem k situaci, přestat utíkat a přizpůsobit se," naznačuje recenzentka. Ta označuje Kaurismäkiho novinku za film, který má z celé letošní nabídky festivalu v Cannes největší příležitost potěšit diváky.
Fallen Leaves jsou jedním z 21 titulů, jež na festivalu usilují o hlavní cenu - Zlatou palmu. Vítěz bude znám příští sobotu.
