I Černobyl přitom prozrazuje, že jeho tvůrce, osmačtyřicetiletý Američan, se fixuje na hollywoodské vyprávěcí postupy. Jen s nimi tentokrát zachází s větším respektem. "Prostě jsem smazal všechny vtipy," směje se Mazin ve svém podcastu, když srovnává vlastní starší a novější tvorbu.
Teď si na chvíli může připadat jako Jack Dawson ze začátku filmu Titanic - jako král světa.
Byl to on, kdo přišel za producenty televizí HBO a Sky s nápadem převyprávět příběh jaderné havárie, ke které došlo roku 1986 v tehdejším Sovětském svazu.
Výsledný seriál většina recenzentů líčí s úžasem a úctou, hodnocením 9,7 z 10 bodů jej uživatelé databáze IMDB vyhnali na vrchol žebříčku nejlepších televizních děl. Černobyl dále chválí legendární hororový režisér John Carpenter nebo Paul Schrader, scenárista Zuřícího býka nebo Taxikáře. Média po celém světě se znovu zabývají třiatřicet let starou jadernou katastrofou.
Hra o trůny? Znovu a jinak, prosím
Ne že by byl doteď Mazin v Hollywoodu bezejmenný, jeho komedii Scary Movie: Děsnej biják z roku 2000 zná také spousta českých diváků.
Vystudovaný psycholog s červeným diplomem z americké univerzity Princeton, podle svých slov baculatý a plešatý žid z New Jersey, je známý také podcastem nazvaným Scriptnotes. Nahrávky "o scenáristice a všem, co scenáristy zajímá", připravuje s Johnem Augustem, autorem předlohy k Burtonově filmu Velká ryba. Jako hosty si zvou známé i neznámé autory, rozebírají tvůrčí postupy i související politiku.
Mazin nadto dva roky působil ve vedení Sdružení amerických scénáristů, odborů známých pod zkratkou WGAW, které zastupují zaměstnance filmového průmyslu, televizí, rádií či novináře.
Populární je také Mazinův účet na Twitteru, kde si mimo jiné pravidelně dělá legraci z někdejšího spolubydlícího z vysokoškolských kolejí, texaského senátora a dřívějšího prezidentského kandidáta Teda Cruze, jehož odpůrcům rád prozrazuje pikantní školní historky.
Sám Mazin se stal protagonistou vtipné scény, která se prý odehrála, když jeho kamarádi Dan Weiss a David Benioff poprvé promítali pilotní díl svého seriálu Hra o trůny. "Jste fakt v kolosálním průšvihu, je to hrozná s*ačka," řekl prý Mazin a poradil kamarádům, ať další verzi udělají "úplně jinak". Z pilotního dílu údajně ani nešlo pochopit, že Cersei a Jamie Lannisterovi jsou sourozenci.
Weiss s Benioffem poslechli a napodruhé už nejen Mazin žasl.
Stihnout obsadit Leslieho Nielsena
Přestože je v Hollywoodu známý, údiv nad autorskou minulostí Craiga Mazina je namístě. Je spojená s parodiemi filmů nebo žánrů, které už se dnes téměř netočí. Proslula jimi tvůrčí trojice Zucker, Abrahams, Zucker, zodpovědná za snímky Připoutejte se, prosím nebo sérii Bláznivá střela.
Jim Abrahams natočil i první díl Žhavých výstřelů a David Zucker v nultých letech režíroval třetí a čtvrtý díl série Scary Movie, která parodiím znovu vrátila popularitu. Scénáře tehdy Zuckerovi psal právě mladý Mazin, který už v té době měl na kontě parodii Rakeťák o neschopném technikovi, který letí na Mars, a crazy komedii Superlék.
Milovanému žánru, který však s nástupem internetového humoru začal působit archaicky, přispěl ještě v roce 2008 filmem Superhrdina, parodií na Spidermana s populárním hercem Lesliem Nielsenem v roli dědečka. Když pak parodie - nejspíš definitivně - vymřely, Mazin se uplatnil u druhořadých komedií jako Pařba v Bangkoku nebo Z cizího krev neteče.
Podílel se i na nepovedené akční fantasy Lovec: Zimní válka, kterou kina promítala před třemi roky. Právě tou dobou začal Craig Mazin pracovat na scénáři Černobylu.
Hrdinství sovětských občanů
"Věděl jsem, že by to nešlo udělat jako film. To, co jsem chtěl, bych v něm nikdy nestihl odvyprávět. Byl by to konvenční katastrofický biják. Ale před pár lety se začaly točit minisérie, britský model, kdy máte šest nebo sedm dílů. V tu chvíli jsem si řekl, že nastal správný čas," vypráví Mazin pro americký časopis Variety.
"Když se lidí zeptáte na Titanic, řeknou vám: Jasně, ledovec! Ale o tom, proč vybuchl Černobyl, většinou neví nic. A už vůbec neví, co se dělo potom," vysvětluje v podcastu, který vydává po každém odvysílaném dílu seriálu.
Vyprávět o havárii sovětské jaderné elektrárny se Craig Mazin rozhodl z pozoruhodného důvodu. "Došlo mi, že ten příběh je o tom, co se stane, když společnost žije ve lži. Když si sama sobě něco namlouvá. Pamatuju si, jak jsme se jako děti smáli Rusům, že mají noviny s názvem Pravda, ale není v nich pravdivé ani slovo," vzpomíná scenárista.
"Mysleli jsme si tehdy, že jsme lepší. Ale dnes se v Británii i USA děje totéž, žijeme v době globální války o pravdu. A pravdě je jedno, co si myslíme. Ledovce, voda nebo teplota si budou dělat, co se jim zachce. Můžeme si vyprávět příběhy až do konce, nebo otevřít oči a začít čelit realitě," dodává scenárista.
Jeho výroky okomentoval americký časopis Atlantic. "Ať už jeho poselství aplikujete na ochotu věřit v klimatickou změnu, problém fake news, současnou americkou vládu nebo konspirační teorie na Facebooku, jeho pozice je jasná," píše časopis. "Pravda nakonec vyjde najevo, otázkou je, kolik jí budeme muset obětovat životů."
Pro Mazina je příběh Černobylu varováním. "Ale také oslavou lidí, kteří se při vypořádávání s následky chovali neuvěřitelně obdivuhodně a vznešeně, i když byli občany represivního státu," přibližuje v podcastu. "Jim jsem chtěl vyjádřit naprostý respekt a pokusit se je vykreslit co nejautentičtěji."
Pro mnoho diváků je seriál nepochybně atraktivní i proto, že ukazuje tragickou absurditu poměrů v Sovětském svazu. Scénář však projevuje velkou míru empatie k postavám, obdivu k ochotě nasazovat životy i k poslušnosti sovětských občanů.
"Jednali tak, protože věřili v kolektiv a solidaritu, přestože jim o nich kázali lidé, kteří solidární nebyli. Je přesto obdivuhodné, že to tak cítili a podle toho se chovali, a zároveň je to smutné, protože jen tak byly možné dobrovolné oběti. Dovedete si představit byť jen evakuaci nějakého amerického města? Polovina lidí by volala, že si bude stěžovat, další by telefonovali právníkům," směje se Craig Mazin v podcastu.
Explicitně se naopak ohrazuje vůči těm, kdo Černobyl interpretují jen jako důkaz ničivosti sovětské ideologie. "NIC JSTE NEPOCHOPIL," vzkázal velkými písmeny na Twitteru konzervativnímu novináři, podle kterého seriál ukazuje, že veškerá levicová politika má srovnatelné účinky jako radioaktivní záření.
Země posedlá pověstí
Mazinova práce na seriálu je obdivuhodná v mnoha ohledech. Téma nastolil skrze příběh obrovského významu, který jsme v takto komplexním audiovizuálním zpracování zatím neviděli.
Autor také naplno využil rozsah pěti epizod. Po úvodním popisu noci, kdy dojde ke katastrofě, se postupně věnuje pohledu tehdejších vědců, obětí tragédie nebo vojákům, kteří v okolí evakuovali obyvatele, obraceli půdu a likvidovali zvířata kontaminovaná radioaktivními částicemi. "Je to politický thriller, horor i soudní drama, i proto mě tenhle příběh tak lákal," konstatuje Mazin.
Podařilo se mu tak sice trochu polopaticky, přesto srozumitelně vysvětlit, k čemu v Černobylu došlo. "Občas se výklady událostí, ze kterých jsem vycházel, různily. V těch chvílích jsem vždycky zvolil tu nejméně šokující variantu," přidává překvapivou poznámku o svých tvůrčích rozhodnutích.
Přesto je seriál napěchovaný neuvěřitelnými momenty, za které může především sovětská neochota přiznat, že k havárii došlo. Například ve čtvrté epizodě je likvidační robot přivezený ze západního Německa okamžitě zničen jen proto, že Sověti i při jeho objednávce stále lhali o objemu radioaktivních částic.
"Chcete ponížit národ, který je posedlý vlastní pověstí," zrazuje postava Borise Sčerbiny v podání herce Stellana Skarsgårda běloruskou vědkyni Ulanu Chomjukovovou (hraje ji Emily Watsonová) od úmyslu jít s pravdou ven. "Míra sebeklamu mě neustále vyváděla z míry a znovu přesvědčovala, že je třeba vyprávět právě tenhle příběh," komentuje Craig Mazin.
Některé postavy, na které při rešerších narazil, nakonec ze scénáře musel vynechat. "Mrzí mě například příběh muže, a takových bylo několik, který v den výbuchu pochopil rozsah katastrofy, ale po pracovní době prostě odešel domů, lehl si, vyspal se a druhý den zase přišel do práce. Někteří sice dospěli k přesvědčení, že je potřeba udělat vše pro to, aby se situace nezhoršila, ale brali to velmi věcně."
Obsesivní vyšetřovatelky
Někteří recenzenti si všímají, že přes Mazinovy důkladné rešerše má jeho práce slabinu - příliš se spoléhá na tradiční hollywoodské vypravěčské postupy. Většina scén je vystavěna konvenčním způsobem, tu a tam za uši zatahají snadno parodovatelné dialogy, některé postavy jsou na hraně klišé.
"Dokud nenajdete odpověď, nic vás nezastaví. Už jste taková," říká Valerij Legasov Ulaně Chomjukovové, aby divákům osvětlil motivaci její postavy. Mazin tuto fiktivní vědkyni stvořil na základě relevantní úvahy, avšak tím pouze rozšířil sbírku obsesivních vyšetřovatelek, které postrádají jiný výrazný rys.
Chomjukovová v příběhu zastupuje celou množinu postav, jež se ve skutečnosti podílely na vyšetřování, ale v seriálu slouží jen scenáristickým účelům.
Když zase Ščerbin vezme Legasova "na procházku", aby mu ukázal, že jsou neustále odposloucháváni, sledujeme scénu, kterou jsme v podobném provedení viděli mockrát. Stejně jako moment, kdy postava z vedení KGB dává divákům najevo, že několik párů uší je pověšených na každého.
V podcastu o seriálu Craig Mazin vysvětluje, jak vznikla jiná schematická scéna zařazená na úvod čtvrté epizody, kdy ukrajinská "bábuška" odmítá opustit radioaktivní zónu. "Chtěl jsem, aby někdo dal najevo, že tohle je země, která už toho zažila hodně," dodává poté, co s moderátorem rozebrali ukrajinský hladomor ze začátku 30. let minulého století.
Scéna, ve které stará paní při dojení rekapituluje dějiny své země, opět působí jako z tuctového, velkorozpočtového hollywoodského filmu. Pokus dostat do seriálu i kus ukrajinské historie nakonec vyznívá jen jako další zhuštění atmosféry.
Příběh Černobylu samozřejmě vybízí k využití klišé z katastrofických filmů, thrillerů nebo hororů. Seznam v seriálu použitých tropů shrnul fanouškovský web TV Tropes do takových detailů, jako je položka "bambification" - narážka na Disneyho animovaný film Bambi a zároveň výraz pro zploštěnou práci se zvířaty. Většinou je to záběr na mrtvou srnku v lese, v Černobylu je to špaček umírající na chodníku.
Dále nechybí oblíbené momenty, kdy si postavy ve vypjatých momentech sundavají brýle, nebo dramatické poslední potahování z cigarety. Vysvětlení fungování reaktoru a dalších souvislostí zase divák dostává formou malých přednášek.
Horší než tyto detaily je však to, jak předvídatelně Mazinův scénář staví jednotlivé scény. Jen občas nečekaně rozbije některou typickou konstrukci. Jako když historku o tom, jak jeden z vojáků poprvé zabil člověka, přeruší jeho soudruh přečtením hesla na prázdné budově: "Štěstí celému lidstvu." - "Štěstí?" - "Jasně. Já jsem šťastný každý den," odpovídá voják.
Pobídka pro seriály z východní Evropy?
Skutečně příkrou kritiku si Craig Mazin za své schematické postupy vysloužil od televizního kritika New York Times Mikea Halea. V poslední epizodě například vývoj hlavní postavy Legasova získává odlišnou pointu, která odpovídá hollywoodskému stylu vyprávění. "Pokud chtěl Mazin prominentní ženskou postavu," naráží publicista na Ulanu Chomjukovovou, "proč vynechal Marii Procenkovovou, architektku, která navrhla město Pripjať a velela jeho evakuaci?"
Přes to všechno má seriál obrovský úspěch. A možná právě díky schematičnosti je srozumitelný. Tím, jak zpracoval téma z nedávné historie, by mohl posílit žánr televizních minisérií, v regionu střední a východní Evropy dosud trochu opomíjený.
"Sice mám hrozně rád komedie, které je mimochodem mnohem těžší psát než dramata, ale vždycky mě zajímaly dějiny i věda." řekl Mazin pro magazín Variety. "Jsem rád, že se v HBO rozhodli to s tím chlapem, co napsal čtvrté Scary Movie, zkusit," směje se a spokojeně konstatuje, jak k němu režisér Johan Renck přistupoval rovnocenně, na což u filmu není zvyklý. "Myslím, že u minisérií ještě chvíli zůstanu," dodává.
Fotograf: Pravdu o Černobylu se budeme dozvídat ještě sto let
