Zac Efron jako hezký sériový vrah? Film o Tedu Bundym nešokuje, nutí přemýšlet

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
28. 5. 2019 19:15
Může být sériový vrah milým klukem ze sousedství? Z té otázky už se trochu stalo klišé. O spoustě zločinců jejich okolí říká, že by "to" do nich nikdy neřekli.
Zac Efron s košatou kšticí připomíná dobovou hvězdu Davida Hasselhoffa.
Zac Efron s košatou kšticí připomíná dobovou hvězdu Davida Hasselhoffa. | Foto: Bontonfilm

Uznávaný dokumentarista Joe Berlinger se ve svém hraném snímku Zlo s lidskou tváří, který právě hrají česká kina, pokusil vzít podobné poznámky vážně. Portrét jednoho z nejznámějších vrahů žen Teda Bundyho natočil především Bundyho očima. A také očima jeho přítelkyně.

Snímek ze Zla s lidskou tváří.
Snímek ze Zla s lidskou tváří. | Foto: Bontonfilm

Je třeba předznamenat, že sám Berlinger nedávno na Netflixu uvedl čtyřdílnou dokumentární minisérii Ted Bundy Tapes, kde případ rekonstruuje z převážně archivních materiálů - od zpravodajství přes výpovědi samotného Bundyho, ve vězení čekajícího na popravu.

Zatímco tam se režisér pokusil vytvořit detailní portrét mysli vraha, ale také muže, který měl nepopiratelné charisma a klidně mohl být úspěšným republikánským politikem, v nynějším hraném filmu naopak vytváří sebeobraz Bundyho a jeho blízkého okolí. Tedy vizi světa, kde žádné vraždy neexistují, a když přijdou obvinění, budeme je popírat až do konce.

Berlinger přitom Bundyho nehumanizuje. Hraje sice riskantní hru, ale se zřejmým záměrem: ukázat, jak se věci jevily, ne jak byly. Diváky klame už názvem, který v originálu zní Extremely Wicked, Shockingly Evil and Vile. Tedy doslova: Extrémně zkažený, otřesně zlý a odporný. Je to titulek jako z přední strany bulváru či z takzvaného exploatačního hororu, který diváky láká na zvrácenosti.

Přitom - jak se později ukáže - jde o větu, kterou během ostře sledovaného procesu s Bundym vyřkne na Floridě soudce v podání Johna Malkoviche. A Berlingerův film se naopak vyhýbá ukazování Bundyho skutků. Letité nutkání českých filmových distributorů přetvářet původní, co možná nejvíce jedinečné názvy snímků do tuctových, které patří spíše na DVD s béčkovými filmy, se tu opět projevuje plnou silou.

Zlo s lidskou tváří je snímek, který tvoří takřka dokonalý protipól k jinému nedávnému portrétu sériového vraha: ke snímku Zlatá rukavice německého režiséra Fatiha Akina, který měl světovou premiéru na únorovém festivalu v Berlíně. Inspiroval se případem hamburského vraha Fritze Honky, jenž ve známém německém přístavu prováděl ženám odpudivé věci v podobné době jako Bundy ve Spojených státech, tedy v 70. letech minulého století.

Zlo s lidskou tváří je možná experiment pohybující se na hraně selhání. | Video: Bontonfilm

Ke Zlaté rukavici by přitom název Berlingerova snímku seděl doslova. Fatih Akin vyobrazil svého protagonistu jako odpudivou bytost, pohybující se po zaplivaných pajzlech, žijící v zatuchlém podkrovním bytě, kde páchá strašné věci. S takřka dokumentaristickou věrností, bez jakéhokoli hodnocení - geniální režie se tu potkává s tak radikálním konceptem, že většina diváků film odmítla.

Berlinger svůj snímek premiérově uvedl už o měsíc dříve na festivalu Sundance a jeho protagonista nemůže být odlišnější než ten Akinův.

Bundyho hraje idol Zac Efron, který s košatou kšticí připomíná dobovou hvězdu Davida Hasselhoffa. Je to student práva, který se zalíbí rozvedené dívce Elisabeth, neboť je pozorný a vůbec mu nevadí, že Elisabeth už má doma dítě z předchozího vztahu. A zvolenou optiku režisér neopouští.

John Malkovich.
John Malkovich. | Foto: Bontonfilm

Zlo s lidskou tváří je film v lecčems problematický, je dramaturgicky rozvleklý, neukazuje ani fascinující ponor do procesů vyšetřování různých skutků, ani skutky samotné, nabízí pouze tu stránku Teda Bundyho, která s těmi činy nemá nic společného. Místo obrazů nabízí sebeobrazy, které jsou až v závěru konfrontované se skutečností.

Pokud Zlatá rukavice ukazovala příliš, u Zla s lidskou tváří budou mít diváci pocit, že něco schází. Přesto si oba snímky zaslouží pozornost právě pro snahu vyhnout se lákavému žánru procedurálního krimi a nutit diváky ke konfrontaci vlastních očekávání.

Zlo s lidskou tváří je možná experiment pohybující se na hraně selhání. Vždy bude vzbuzovat otázku: Co může takový pohled nabídnout? Není to pokus polidštit zrůdu či ukazovat ze skutečnosti jen část?

Režisér Berlinger se ale, byť možná ne zcela obratně, pokouší nalézt prostor, jak vyprávět o světě, který se nedělí jen na nelidské zrůdy a na slušné lidi. Berlinger ukazuje svět sebeklamu, v němž částečně žil Ted Bundy a ještě mnohem více jeho přítelkyně Elisabeth, která o tom napsala knihu.

Zlo s lidskou tváří

Režie: Joe Berlinger
Bontonfilm, česká distribuční premiéra 23. května

Právě důslednou snahou o vyobrazení jen jedné verze světa nutí publikum se s ní konfrontovat a uvažovat o těch ostatních.

Zlo s lidskou tváří do konce balancuje mezi vyobrazením klišé a ponorem pod jejich slupku. I pokud v tom druhém zcela neuspělo, bylo by nespravedlivé odmítnout ho jako banální snímek. Nešokuje, neodpuzuje, ale nutí přemýšlet.

 

Právě se děje

Další zprávy