Ve velmi blízké budoucnosti žije společnost podle přísných pravidel. Kdokoli přijde ve městě o partnera, má 45 dní na to, aby našel nového, jinak bude proměněn ve zvíře dle vlastního výběru. A to jenom proto, aby dostal druhou šanci. Seznamování probíhá v hotelu uprostřed lesů.
Hromadnými aktivitami to tu připomíná podnikové soustředění, všechno dění také podléhá přísné kontrole. Za masturbaci vám například strčí ruku do žhavého topinkovače. Hoteloví hosté se tu učí, jak snadný je život s partnerem a ve volných chvílích vyrážejí do hvozdů lovit ty, kdo z civilizačního zařízení utekli a rozhodli se žít samotářsky. Za každé tělo získají jeden den v hotelu navíc.
Do hotelu právě přichází introvertní David (Colin Farrell), muž s knírkem a smutným pohledem - a taky jediná postava, která má ve filmu jméno. Davida opustila žena, do hotelu ale přichází s věrným přítelem, pejskem, který vlastně není pejsek, ale jeho proměněný bratr.
David si v hotelu vyhlédne bezcitnou ženu a předstírá, že je taky bezcitný - ve světě Humra je totiž základním předpokladem vztahu nějaký společný defekt - kulhání, krev z nosu nebo krátkozrakost. To je taky Davidovo slabé místo, jak odhalí bezcitná žena, když mu vezme, co měl v hotelu nejradši. David vzápětí prchá do lesů a stává se členem bandy samotářů, jíž vede Léa Seydoux. Tady mu padne do oka krátkozraká Rachel Weisz, jenže ke své smůle zjišťuje, že komunita samotářů má stejně drsná pravidla, jako městská společnost - jenom s opačným znaménkem.
Giorgios Lanthimos si vybudoval jméno před sedmi lety, když získal v Cannes cenu sekce Un certain regard a také oscarovou nominaci za psychologické drama Špičák. Vyprávěl v něm bizarní příběh rodiny, která udržuje své děti v cílené nevědomosti o okolním světě. Pak se Lanthimos odstěhoval do Londýna, kde vyvinul podobně extravagantní kus Humr - ovšem v angličtině, a se světoznámými herci.
Úvod Humra je strhující, když Lanthimos s velkou lehkostí diváka zavádí do společnosti plné extrémů, kde lidé jsou buď ve vztahu, anebo vztahem naopak pohrdají a mezi tím není nic. Režisérovi vychází hra s jednoduchými, byť poněkud exotickými pravidly, která bere jako fakt. Nevysvětluje příliš, jak by se z člověka mohl stát humr. Film v první polovině působí jako přesná satira ke společnosti, která má ráda rychlé soudy a velké zjednodušování.
Navíc je Humr ve své výstřednosti velmi zábavný, vtipný - samotáři pod vedením ledově studené Léy Seydoux například nesmí tancovat spolu, a tak poslouchají jenom elektronickou hudbu. S příchodem krátkozraké Weisz ale Lanthimosovi pod rukama začíná bujet skutečný milostný motiv, který vyprávění přibližuje k allenovským komediím typu Spáč. Větší škoda je, že režisér postupně opouští všechno, čím se zabýval na začátku, případně vůbec jakoukoli humří linku.
Filmové řemeslo je v Humrovi na vysoké úrovni. Prostředí hotelu, lesní pustiny i města, které symbolizuje nákupní centrum a pár věžáků snímá kamera nezaujatě, bez velkých emocí. Soustředění a zároveň úsporní jsou i herci, díky vnitřnímu komentáři vyniká především Rachel Weisz. Humr je příjemnou povinností pro všechny Lanthimosovy stávající fanoušky, obávám se ale, že kvůli slabému finále jejich počet příliš nevzroste, a to ani přes anglické znění a tváře známé z hollywoodských trháků.
