Cannes 2013: Pan Božský mezi striptérkou a světicí

Šimon Šafránek
21. 5. 2013 23:30
Sorrentino natočil nejlepší film o Římě od Felliniho Sladkého života
Foto: FDC

Cannes 2013 - Paolo Sorrentino je mistrem v portrétování stárnoucích podivínů. S tichou studií politika Giulia Andreottiho Božský (2008) dosáhl v Cannes na Cenu poroty, naposledy pak představil mňoukavého rockera Seana Penna v gotickém úboru v Tady to musí být (2011).

Nyní se na Croisette vrací se svým oblíbeným hercem Toni Servillem coby bilancujícím spisovatelem. La grande bellezza, čili Veliká krása, je snímek velmi podobný nesmrtelnému Sladkému životu s Marcellem Mastroiannim. Sorrentinova vize věčného města je ovšem plná nejen dekadence a večírků, ale taky satiry na povrchnost a marnost.

Foto: FDC

Sejdeme se na botoxu

Před očima plynou římské památky, japonští turisti, ženský sbor, další památky. Nádhernou sekvenci beze slov vystřídá opulentní noční oslava. Pod dohledem obří reklamy na Martini se na rozlehlé terase nad městem odehrává rej, který by mohl být jednak reklamou na Martini, anebo taky klipem pro největší pop hvězdy - tanec, burleska, hromadné scény prchavého štěstí v břinkavých, sytých barvách.

Spisovatel, novinář a miláček žen Jep Gambardello (Toni Servillo) slaví pětašedesáté narozeniny. Kdysi napsal jeden román, pak ale přišel o inspiraci a raději pozoruje lidi.

Během dalších mejdanů a večeří, které se konají buď na Jepově nádherné terase na dohled od Kolosea, případně na dalších exkluzivních adresách, nás režisér postupně seznamuje s okruhem Jepových přátel a známých z lepší společnosti: je tu jeho trpasličí editorka Dadina s oblibou v modré barvě a jiskrných citátech.

Foto: FDC

Dramatik Romano bojuje s novou hrou, je tu i spisovatelka Stefania, jejíž kariéru Jep dokáže rozmetat takřka během jediného nadechnutí. A že si ho budete pamatovat!

Jep je vůbec velký cynik, využívá každý moment, aby se trefoval do absurdit světa a dnešní Itálie.

Hrdina například chodí na botox. To je mimochodem nádherná scéna: u doktora, jenž působí jako kněz, se vystřídají všichni - od starých dam, až po mladinkou jeptišku. Jsou tu šlechtici, kteří se nechají najmout, aby ozvláštnili vaší párty, mladinká umělkyně, která v jekotu hází barvy na obří plátno, zatímco majitelé evropských galerií uznale srkají šampaňské.

Foto: FDC

Po hodině se Jep sblíží s Ramonou (aristokraticky krásná Sabrina Ferilli), čtyřicetiletou striptérkou a dcerou dávného známého. Tady je to náhle Ramona, kdo zvedne ironickou kartu, ale jejich přátelství je skutečně něžné.

Film zároveň opouští mejdanové křepčení a objevuje se smrt i víra v mnoha svých podobách. Jep se dozví o skonu své lásky, o kus dál Sorrentino uvádí strhující pohřební obraz, později servíruje neméně uhrančivý výjev s katolickými hodnostáři a prastarou světicí.

Chvála dekadence

Toni Servillo (Božský, Dívka u jezera) podává Jepa s obdivuhodným nadhledem. Jeho italština zní básnivě, takže vnitřní monology zastávají roli hudebních čísel. Často se ale jenom dívá, s obočím staženým tak, že je vám jasné, jak moc pomíjivý a marný musí svět Jepovi připadat.

Ve vedlejších rolích vyniká Carlo Verdone coby tápající dramatik Romano, který se trápí s vlastní kariérou i s odkvétající kokainovou krasavicí po boku. Už nechce být herečka, ale spisovatelka, anebo snad i režisérka.

Foto: FDC

Jednotlivé výjevy jsou po všech stránkách promyšlené, ať jde o kulisy, kostýmy, anebo vizuální detaily (Jep třeba na stropě ložnice vidí moře). Sorrentinův oblíbený kameraman Luca Bigazzi má oko pro zasněnou, měkkou atmosféru probouzejícího se města, stejně jako pro noční divokou párty. Těla mužů i žen snímá tak, aby zachytil první závan dekadence, kdy květ užuž začne vadnout a hnít.

V soundtracku se pak nenásilně mísí chorál, symfonie i dusavý house. La grande bellezza je jednoduše čistou filmovou poezií.

Má jen drobné vady na kráse. Z kompaktního jádra vyčnívají segmenty s exotickou zvěří a Jepovy flashbacky na první lásku. Obojí působí příliš prvoplánově, popisně. Navíc, kdyby tyhle scény Sorrentino vystřihl, bude mít La grande bellezza spíš dvě hodiny, než 150 minut, což by ji mohlo o něco víc přiblížit širšímu publiku.

 

Čtěte také

Cannes 2013: Ňouma bratří Coenů může snít o Oscarech

Cannes 2013: Rozchod Ahmada a Marie. Tentokrát v Paříži

Cannes 2013: Emmu Watson fascinují prachy, koks a Paris

Cannes 2013: Tajný sex mladé a nádherné Marine Vacth

Cannes 2013: Násilí, sex, Gatsby a soutěž bez žen

Recenze: Velký Gatsby je mejdan. Velký, ale krotký

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Další zprávy