Black Cinema Matters. Jihlava uvádí výběr afroamerických filmů

V roce 1988 řekl hudebník Chuck D z hiphopové formace Public Enemy, že rap „je televizní stanice černé Ameriky“. Při rozhovoru s novinářem časopisu Spin Johnem Lelandem narážel mimo jiné na to, že televize ani Hollywood historicky nedávaly mnoho prostoru hlasu Afroameričanů. Rap se stal prvním celospolečensky populárním žánrem, jemuž dominovali černošští interpreti.
Skladba Welcome To The Terrordome, jak ji Public Enemy hráli v Sydney roku 2008. Na snímku je Chuck D. Foto: ČTK. | Video: Moshcam

Dva roky po tomto interview se oba jeho aktéři stali protagonisty avantgardního snímku Poznej svého nepřítele, který letos uvádí jihlavský dokumentární festival v sekci Black Cinema Matters. Režisér Art Jones se pozastavuje nad kauzou, kdy byli Public Enemy obviněni z antisemitismu kvůli několika obratům z písně Welcome to the Terrordome.

Formou agresivního videoklipového stylu, který však spíše podvrací nablýskanou estetiku běžných hudebních videí, snímek zpochybňuje tehdejší mediální výstupy o Public Enemy a nabízí pohled "zevnitř".

Už názvem evokuje otevřeně rasistické propagandistické americké filmy ze druhé světové války či války ve Vietnamu. A hledá paralely mezi aktivisty z 60. let a současnými rapovými skupinami.

V jediném krátkém období dějin kinematografie existoval silný a populární "černošský" žánr. V takzvaných blaxploitation filmech, vznikajících v první polovině 70. let minulého století, se na plátnech kin proháněli černošští drákulové, drsní detektivové i rázné ženy. Když Hollywood mohl mít své hrdiny i padouchy "větší než život", proč by takové nemohla mít též afroamerická komunita?

Za zvuků gospelů, funku a R&B se protagonisté snímků jako Shaft, Blackula či Super Fly nebáli ničeho - otevřené sexuality ani násilí. Byla to sebevědomá nadsazená zábava a mimoděk také facka dějinám amerických filmů, v nichž černoši a černošky po dlouhé dekády vystupovali převážně jako karikatury.

S menší pompou, ale stejnou energií nahlíží svět z jiné perspektivy afroameričtí dokumentaristé, jejichž tvorbu představuje akce v Jihlavě. Dobrým příkladem je snímek umělce a filmaře Tonyho Cokese Oslava černé z konce 80. let. Dominují mu černobílé záběry z protestů v Bostonu, Detroitu či Newarku v roce 1965. Začíná mezi hořícími domy, za zvuků temné elektroniky industriální kapely Skinny Puppy.

Snímek z Oslavy černé.
Snímek z Oslavy černé. | Foto: MFDF Ji.hlava

Zatímco se hudba spíše než do uší zarývá hluboko do útrob, obrazem prostupují provokativní, mnohoznačné texty francouzského filozofa Guye Deborda a dalších. Před očima pochodují vojáci, policisté i písmenka a konfrontují diváky s cílem problematizovat takové výklady historické události, které v protestech vidí jen násilné a iracionální chování.

"Jak se mohou lidé podílet na dějinách, pokud žijí v přednastavených podmínkách, které je z dějin vylučují?" poznamenal režisér Oslavy černé Cokes, jenž si název filmu půjčil z písně kapely Depeche Mode.

Další dokumenty se věnují diskriminaci afroamerického obyvatelstva nenápadnější formou. Snímek Sen je to, z čeho se probudíte není radikální experiment, ale všednodenní dokudrama s inscenovanými pasážemi, které pohlíží na život tří afroamerických rodin koncem 70. let. Za zvuků jemného jazzu sleduje ženy hovořící u stolu či vzrušeně debatující v přednáškových sálech, ale také pracanty na poli nebo děti u vánočního stromku.

Nejen názvem film evokuje smutně ironický dovětek ke snu, který měl o více než dekádu dříve Martin Luther King Jr. A hranými i dokumentárními pasážemi zachycuje rozdíly mezi běžně žitou skutečností a tím, jak ji vnímají protagonisté.

Jihlavský festival do centra pozornosti dlouhodobě přináší okrajovou kinematografii, ať už jde o experimentální tituly či díla ze zemí, jejichž tvorba není celosvětově proslulá. Sekce Black Cinema Matters mimo jiné poodhaluje, že není nic jako jednolitá národní kinematografie, že v americkém filmu existují různé "protiproudy".

Je to možnost naslouchat hlasům, které jsou podle mnohých v dnešní společensky rozbouřené době zdánlivě slyšet až příliš nahlas, jenže skrze předsudky jim málokdo doopravdy naslouchá.

 

Právě se děje

před 9 minutami

U tuniských břehu ztroskotala loď s migranty z Afriky, nejméně 41 jich zemřelo

Nejméně 41 afrických migrantů utonulo při ztroskotání lodi u tuniských břehů. Podle tuniských úřadů loď směřovala na italský ostrov Lampedusa. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v pátek večer oznámila, že loď se potopila ve čtvrtek.

Tuniská pobřežní stráž původně ohlásila 21 nalezených těl. Úřady uváděly, že dvacítka lidí z lodě se pohřešuje. Všichni uprchlíci pocházeli ze subsaharské Afriky.

Loď s migranty podle úřadů vyrazila z tuniského Sfaxu ve čtvrtek večer. "Tato tragická ztráta životů znovu podtrhuje, jak je důležité rozšířit státem řízené záchranné operace napříč střední částí Středozemního moře," uvedla v prohlášení IOM. Mezi dosud vylovenými těly jsou i ženy a jeden kojenec.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Raúl Castro na sjezdu potvrdil, že předává vedení mladší generaci

Kubánský vůdce Raúl Castro v pátek na úvod osmého stranického sjezdu potvrdil, že předá vedení mocné Kubánské komunistické strany (PCC) mladší generaci, která je "plná vášně a protiimperialistického ducha". Informovala o tom agentura Reuters.

Čtyřdenní sjezd PCC se koná za zavřenými dveřmi, ale kubánská televize odvysílala úryvky Castrova úvodního projevu. Devětaosmdesátiletý Raúl Castro v něm vyjádřil spokojenost nad tím, že může předat vedení skupině věrných, kteří za sebou mají desítky let zkušeností, během nichž stoupali po stranickém žebříčku.

Předáním moci formálně skončí éra bratrů Castrových na Kubě. Ve vedení PCC má na sjezdu Raúla Castra vystřídat kubánský prezident Manuel Díaz-Canel (61).

Zdroj: ČTK
Další zprávy