Oblíbený, třiapadesátiletý nezávislý americký tvůrce se dosud profiloval jako někdo, kdo se hořkosladce utápí v mezilidských vztazích, kdo s pichlavostí neurotického intelektuála po vzoru Woodyho Allena rád pitvá nitra hrdinů.
Zároveň je vzácným případem zavedeného režiséra, který příchodem na Netflix neztratil formu a dosavadní poetiku. Naopak: jeho snímek Meyerowitzovic historky z roku 2017 lze zařadit k nejlepšímu, co pro tuto platformu vzniklo. Komediální drama s herci Dustinem Hoffmanem, Benem Stillerem a Adamem Sandlerem patří nejen k vrcholům Sandlerovy, ale také Baumbachovy kariéry. Filmem o rodinných traumatech se zapsal jako pečlivý kronikář. Na ploše necelých dvou hodin vykreslil komplexní, jemný, místy prudce vtipný, ale také patřičně nelichotivý rodinný portrét, v němž všichni působí umolousaně, a právě proto lidsky.
Po následující Manželské historii teď Noah Baumbach našel další poněkud deformovanou familii. "Rodina je kolébka všech dezinformací," zaznívá v novince opakovaně. A film Bílý šum, oscilující mezi satirou, dramatem, podivným katastrofickým dobrodružstvím a existenciálním hororem, stojí na tom, že tu veškeré drobné lidské neurózy bují do podoby, která mění okolní svět na takřka postapokalyptické sci-fi.
Fiktivní hrdina Jack Gladney patří k největším americkým odborníkům zabývajícím se Adolfem Hitlerem. Trápí ho ale, že navzdory svému věhlasu ve skutečnosti neumí ani slovo německy. Zatímco trénuje základní slovíčka, aby mohl znalost alespoň předstírat, v jeho rodině se vrší jedna potíž za druhou.
Adam Driver dostal prostor ztvárnit dalšího protagonistu, který prožívá duševní muka na základě každé sebedrobnější banality. A Greta Gerwig hraje jeho ženu, jež také nepromarní příležitost trápit se čímkoli, co jí bleskne myslí.
Oba sužují pochyby, nespavost, dušnost a přemítání nad tím, kdo z nich bude hůře snášet, pokud ten druhý zemře jako první. Mezitím se na periferii města, kde žijí, řítí katastrofa.
Bílý šum vypráví o lehce vyšinutém světě 80. let, kdy supermarket byl pro mnohé umělce symbolem zbytnělého kapitalismu, akademická sféra se uzavírala do slonovinové věže intelektualismu a naše smysly začínala pohlcovat média.
Baumbach sice jasně prozrazuje, do jaké doby je snímek zasazen, navzdory dobovým automobilům, oblekům a účesům však vykresluje prostor, který působí nadčasově. Obzvlášť scény z poslední třetiny připomínají spíše temné noir sci-fi v duchu Blade Runnera či paranoidní opus Davida Cronenberga nazvaný Videodrom z roku 1983.
Vše přitom začíná takřka bukolicky v městečku sužovaném maximálně drobnými všednodenními problémy. Gladney řeší domácí starosti s prášky, které mu tajně pojídá žena, v práci naslouchá kolegovi, jenž by si přál být podobnou univerzitní hvězdou jako on. Jen v novém oboru věnovaném Elvisi Presleymu.
Když se oba akademici v intenzivní montážní sekvenci pokouší ohromit studenty i profesory vášnivým dvojitým monologem, který klade paralely mezi životem největšího hudebního idolu a nejhoršího diktátora 20. století, publikum stojí jako opařené. Situaci pak umocní, když v okolí dojde k obří kolizi vlaku s automobilem. Do ovzduší se dostanou nebezpečné chemikálie. A divák u této velkolepé, rychle stříhané scény přemítá, zda to Baumbach s ambicemi trochu nepřehnal.
Ze satiry na prázdnotu akademického bádání se mžikem stává výpravné putování, když hrdinové s ostatními obyvateli města prchají před toxickým oblakem. Hrozí panika a posedlost protagonistů vlastní smrtí dostává konkrétní obrysy. Utíkají napříč kukuřičným polem i po řece, kde se rozhrkaný rodinný vůz na chvíli mění v plavidlo zmítané libovůlí vodního toku.
Noah Baumbach vypráví o tématech, která byla aktuální v 80. letech a jsou jistě aktuální i dnes. Přesto záběry kritizující povahu konzumní společnosti a dalších jevů působí místy strojeně. Domácí paranoia v šeré noční místnosti umí být sugestivní, ale některé obrazy přetékají ambicemi a vyznívají jako bizarní velikášský pokus zhmotnit obraz doby v podivném multižánrovém balíčku. Prostřední část snímku se mění v jakési až spielbergovské dobrodružství, závěr v dystopické sci-fi.
Smutnou ironií je, že společensko-kritickou povahu knižní předlohy tentokrát nejvěrněji ztělesňují vnější okolnosti vzniku projektu. Tedy fakt, že jen v dnešní době je možné, aby online videotéka dala tvůrci nezávislých malých snímků 100 milionů dolarů, ať zhmotní svou lehce experimentální, autorsky urputnou, hvězdně obsazenou vizi, která divákům neustále háže klacky pod nohy.
Baumbach se - navzdory pozoruhodným drobnostem, silným hereckým výkonům a občas trefnému dialogu, jímž jeho filmy vždy vynikaly - tentokrát slovy písně kapely The Clash "ztratil v supermarketu".
Film
Bílý šum
Režie: Noah Baumbach
Film je k vidění na Netflixu.
