Slovenský dobrodruh Marek Slobodník je dobře známý ze snímků a seriálů Dana Přibáně, kde doplňoval tým trabantů na svém motocyklu Jawa 250. Na jedné z prvních výprav zachycené ve snímku Trabantem napříč Afrikou z roku 2011 však ještě chyběl.
A tak se rozhodl ubrat kubaturu svého stroje a se čtyřmi kamarády zdolat tento kontinent na známých pionýrech. Protože pokud existuje větší cestovatelská výzva než použít nechvalně proslulé východoněmecké vozítko Trabant, na které vzniklo více vtipů, než je schopné ujet kilometrů, pak je to motocykl Jawa Pionýr s objemem motoru 50 kubických centimetrů. A se schopností se po měsících příprav porouchat dva kilometry od startu v Banské Bystrici, odkud slovenský tým vyrazil.
Snímek Afrikou na pionýru po úspěšném uvedení na českých on-line platformách minulý čtvrtek vstoupil do kin. Na co jiného také vyrazit po izolaci způsobené pandemií koronaviru než na dobrodružné safari plné krásných záběrů mosambických pláží, ale také kálejících hrochů a "bouřících" strojů, které do kopce předežene i průměrně trénovaný cyklista, jak je ostatně ve snímku vidět.
Film Marka Slobodníka a jeho přátel má podobného ducha jako trabantí filmy. Je v tom kus československého kutilství: absolvovat takovou výpravu na naprosto nevhodných dopravních prostředcích, které skoro nic neuvezou, nikam nedojedou, a ještě většinu bagáže tvoří náhradní díly, ze kterých by se smontovalo několik dalších motorek.
Náladou je to ale odlišný snímek. Chybí v něm velitelský tón i velké krize, když na posádku padne ponorka. Film vyznívá maximálně uvolněně, přesto nepostrádá dynamiku ani situace, v nichž legrace jde stranou.
Od prvních scén je vidět cit pro načasování různých nálad a schopnost nesnímat jen posádku či přírodní divy po cestě, ale také detaily představující okolní svět v trefné zkratce. Na lodi převážející tým do Egypta tak kamera "zahlédne" jak malující se arabskou ženu, tak zívajícího věřícího při modlitbě na palubě. A tento nevoyeurský, naopak sociálně citlivý pohled nezmizí během celé poutě africkým kontinentem.
"Všechno jsem čekal v Súdánu, chudé děti, samopaly, teroristy, ale tohle je to nejhorší, co může být," říká jeden z dobrodruhů. Mluví o mouchách - a následné záběry boje s tímto nepřítelem prozrazují jak povahu hrdinů, kteří mají tendenci vše brát s humorem, tak i fakt, že příprava na dalekou cestu nebyla kdovíjak vyčerpávající.
Obojí eskaluje o chvíli později, kdy se výprava ocitne uprostřed pouště s docházejícími zásobami. "Umřeme tu, není tu žádné město, žádný benzin, žádná voda. To tady fakt není nic 200 kilometrů?" zazní z jedněch překvapených úst. "Jsi v Súdánu, co by tu mělo být?" dočká se uzemňující odpovědi.
Záhy však přijde záchrana číslo jedna v podobě převráceného náklaďáku plného ovocných džusů ležícího uprostřed pouště. A poté záchrana číslo dvě, také na dvou kolech, ale podstatně lépe vybavených. Kolem projíždí americký motorkář, který si rovněž plní sen projet napříč Afrikou. Avšak s doprovodným autem a na moderním stroji s obří nádrží. Z té slovenským dobrodruhům odčerpá dostatek paliva a neskrývá své nadšení z kuriózní výpravy.
Jako by tu hrdinové naplňovali zvláštní variaci známého rčení, které by mohlo znít: Karma přeje i nepřipraveným, pokud ke světu přistupují se správným vnitřním nastavením.
Snímek Afrikou na pionýru nekončí u směsi pěkných záběrů, které využívají i dronů, a jednoduchých, upřímností odzbrojujících vtípků typu "před námi je konečně něco staršího než naše pionýry: núbijské pyramidy".
V obrovském slumu Kibera na okraji keňské metropole Nairobi pak cestovatelé neokázale rozdávají jídlo potřebným, přičemž z jejich chování je cítit, že motivací není, aby to hezky vypadalo ve filmu.
Tahle výprava se nepotřebuje nazývat cirkusem, nepotřebuje dávat na odiv podivnost svých nespolehlivých strojů. Spíš připomíná jakousi jednotku lidových šprýmařů, která s až zenovým klidem přijímá vše, co jim cesta přinese - od probuzení uprostřed tmy, kdy se dozvědí, že si ustlali tam, kudy chodí leopardi a hyeny, až po stavy, kdy se část výpravy ocitá na pokraji života a smrti.
Afrikou na pionýru tak není jen podařený cestovatelský dokument, který skvěle naplňuje definici žánru: je v něm spousta emocí, krásných záběrů, krátký, ale charakteristický pohled na jiné kultury. Kromě toho je i cenným pohledem na samotné autory, hrdiny. Ti filmem předávají zprávu, že je možné cestovat s nadhledem i pokorou, zato však bez ega, které by velelo, že někdo je vůdce a že bez něj by se svět zbořil.
Afrikou na pionýru
Režie: Marek Slobodník
Bontonfilm, v kinech od 14. května.
