Píše se rok 1957, deset let poté, co protagonista se ženou Laurou hranou Penélope Cruz založil automobilku a závodní stáj Ferrari. Režisér a spoluscenárista Mann s kolegou Troyem Kennedy-Martinem se soustředí na pouhých pár měsíců v životě muže, jehož tvář zračí mnohá pnutí.
Jeho továrna je sice splněným snem a on se stal osobností, firmě ale hrozí bankrot. Ferrari se vyrovnává se smutkem ze smrti syna, s tlakem veřejnosti, s tím, že musí nemilosrdně velet svým jezdcům a dalším zaměstnancům, protože se to od něj očekává. S manželkou už žije v částečném odloučení, byť ona až doteď netušila, že Enzo Ferrari má nejen milenku, ale také syna.
V krátké době se objevil už druhý filmový životopis zkoumající rodinné i pracovní trampoty protagonisty. Podobně jako Maestro o osudu skladatele a dirigenta Leonarda Bernsteina je také snímek Ferrari plný odmlk, výpustek a nedořečeností, s jejichž pomocí se snaží vyobrazit komplikovaného, neproniknutelného jedince. Přesto jsou mezi těmito díly rozdíly. Tam, kde jedno spíše selhává, druhé triumfuje.
Zatímco Bradley Cooper v roli Bernsteina překypoval snahou a tlačil na pilu, jakkoli se tyto manýry snažil režijně i jinak tlumit, Adam Driver coby Enzo Ferrari předvádí opravdu uhrančivý výkon, který nepotřebuje příliš slov. A vlastně ani mnoho mimiky. Přitom se už v jeho rozložité tváři a jejích jemných proměnách skrývá jak posmutnělý, tragédií zlomený muž, tak milující partner či ocelově chladný boss tušící blížící se apokalypsu.
Michael Mann svůj v mnoha ohledech na kost osekaný film precizně rytmizuje střídáním tichých pasáží s výbuchy hluku.
Závodnické segmenty obvykle v podobných dílech či dokumentární sérii Netflixu nazvané F1: Touha po vítězství zachycují směs opojnosti a nebezpečí z extrémní rychlosti. Snad nikdy z těchto sonických ataků na publikum ale nebylo cítit něco vysloveně hrozivého či zlověstného.
Tato vzedmutí jsou v novince předzvěstí klíčového závodu Mille Miglia, který se jede napříč Itálií a v němž je úspěch stáje Ferrari zásadní pro přežití firmy. Událost z roku 1957 však končí děsivou katastrofou.
Snímek nezobrazuje Ferrariho jako monstrum, jeho chladná přítomnost v mnoha okamžicích ale rozhodně nepůsobí jako mramorový pomník. Když ho na křižovatce oslovuje slavný závodník od konkurence, hrdina odjíždí na zelenou, aniž by dal najevo, že se vedle něj objevilo něco víc než otravný hmyz. Když jeden řidič při testovacích jízdách podlehne zraněním, Ferrari jako by nevnímal nic víc než potřebu vyměnit součástky v porouchaném stroji.
Mann nenatočil portrét velikána automobilového průmyslu. Naopak stvořil temný a bezvýchodný snímek o člověku, který se na dobře šlapající motor kouká často empatičtěji než na lidi kolem sebe. Aniž by ovšem režisér sklouzl ke karikatuře či nějakému jednoduše kritickému tónu. Enzo Ferrari je fascinující objekt, podivný kolos schopný projevit city, ale často netečný k tomu, co se děje kolem.
Tvůrce, kterého proslavily komplikované kriminálky jako Nelítostný souboj, poslední dobou vypráví čím dál abstraktněji. Lze si představit, že někdo novinku odmítne jako příliš odtažitou. Za 130 minut se v ní toho příliš nestane, nesoustředí se primárně na závodění a napětí z toho, kdo vyhraje. Michael Mann předkládá spíš depresivní studii muže na pokraji, který je sice stále středobodem veřejného zájmu, ale zároveň vše kolem naznačuje, že svět, jejž stvořil, se hroutí.
Mnohé snímky z prostředí formule 1 se zaměřovaly buď na soupeření mezi závodníky, což byl případ Rivalů od Rona Howarda z roku 2013, nebo na rozbroje uvnitř stáje jako novější Le Mans ’66 režiséra Jamese Mangolda, vytvářející především opojný pocit ze světa hlučících motorů, které mění muže ve věčné hochy.
Místo této vysokooktanové poezie črtá Michael Mann mnohem drásavější prostředí, v němž nejde ani tak o souboj či symbiózu člověka a stroje, jako spíše o to, zda sám hrdina není jen strojem, který se zoufale snaží udržet součástky svého kolosu pohromadě. A přitom mu mnohé podstatné uniká mezi prsty.
Adam Driver tomuto "stroji" propůjčuje uhrančivé charisma. Přesto snímek mnohem více přemýšlí o tvrdých nárazech než o chvilkách, kdy se projíždí cílovou rovinkou.
