Divadelní noviny v jeho nekrologu připomínají, že Potužil roku 1967 nastoupil jako technik a osvětlovač do litvínovského amatérského souboru Docela malé divadlo Miroslava Kováříka.
Na pražské DAMU se jeho umělecký zájem upínal především k divadlu malých forem. V roce 1969 s Miroslavem Jelínkem a Petrem Matějů založil Divadlo na okraji, kde působil jako umělecký vedoucí, dramaturg a režisér. Sídlilo v prázdné garáži, bývalém krámku domu Potužilových v Dejvicích.
Jeho první inscenací byly v roce 1970 Zpěvy Maldororovy, které postoupily na Wolkerův Prostějov, avšak organizátoři je po přečtení scénáře na poslední chvíli zakázali. Rok nato už soubor na Wolkerově Prostějově získal cenu poroty a divácké ocenění za inscenaci Dvanáct ruského básníka Alexandra Bloka.
V témže roce Zdeněk Potužil nastoupil do nově vznikajícího Uměleckého souboru mladých Rubín při Ústředním výboru Socialistického svazu mládeže, sídlícího v malostranském klubu Rubín. Divadlo na okraji tam přeneslo svou činnost a původně amatérský soubor se roku 1974 stal profesionálním. Postupně se vypracoval v přední ansámbl netradičního či studiového divadla, vedle Potužila tu režíroval třeba Evald Schorm. Působili zde známí herci jako Zdenka Hadrbolcová, Iva Hüttnerová, Lenka Machoninová, Ondřej Pavelka, Eva Salzmannová nebo Luboš Veselý, připomínají Divadelní noviny.
Než jej roku 1987 rozpustil, Potužil v Divadle na okraji připravil zhruba 70 inscenací.
Rubín pak nadále vedl až do roku 1991. Jako režisér působil v ústeckém Činoherním studiu a dále v Rokoku. Od začátku 80. let pracoval Potužil také v televizi. Režíroval televizní filmy, dokumenty i publicistiku. Pracoval například i pro společnost Febio, podílel se na pořadu Genus.
