Divadelní svět Williama Shakespeara je zalidněn mnoha hrdiny i hrdinkami, jež se převlékají za muže. Tou nejvýraznější je Rosalinda právě z Jak se vám líbí, dramatikovy sváteční a jedné z nejšťastnějších komedií, končící rovnou čtyřnásobnou svatbou.
Rosalinda se vydává za chlapce Ganyméda, aby kultivovala a citově vychovala neotesaného Orlanda, v němž sama našla zalíbení. Její záměna identity je divadelně nesmírně vděčná. O tom svědčí i popularita hry - krátce před prvním uvedením na Pražském hradě měla premiéru také v Městských divadlech pražských, avšak ne v překladu Martina Hilského, nýbrž dnes již nežijícího Jiřího Joska.
Jak se vám líbí obsahuje spoustu situací plných napětí, zmatků a nedorozumění. Převlek přitom rozehrává zásadní myšlenku vztahu mezi iluzí a skutečností, která je čitelná jak v době alžbětinské Anglie, tak v současnosti.
I název jako by už předem vyzýval k různým interpretacím, ostatně otázka "Jak se vám líbí?" několikrát padne také v průběhu děje. Může jít o výzvu divákům, kteří mají na základě viděného posoudit, zdali je daný kus uspokojil. A není to jediný případ, kdy si Shakespeare hraje s publikem. Podobně se postava Puka ze Snu noci svatojánské v závěrečném monologu domáhá ocenění ze strany obecenstva, přičemž se zároveň zaklíná rozdílností reality a snu.
Spojnic mezi hrami Jak se vám líbí a Snem noci svatojánské existuje více: finální mnohonásobná veselka, hvozd coby jedno z ústředních dějišť a tak dále. Akorát že namísto pohádkového Athénského lesa ze snu plného víl a elfů evokují magii Ardenského lesa v Jak se vám líbí citová vzrušení a milostné touhy několika figur zároveň.
Nakonec je Jak se vám líbí přece jen hlavně hra o lásce, i když prostřednictvím postav, například intelektuálně založeného šaška Prubíře či melancholického Žaka, z ní lze vytěžit i méně optimistické motivy.
Režisér Jakub Nvota se v inscenaci uvedené Letními shakespearovskými slavnostmi vzdal nejen těchto přesahů, ale v důsledku i divadelnosti jako takové. K látce přistupuje toporně a esteticky nezáměrně nesourodě. Produkce připomíná východoněmecký televizní hudebně-zábavní pořad Ein Kessel Buntes, tedy v doslovném překladu Barevný kotel, semílající všemožnou zábavu.
Před diváky se mísí bezradné pokusy o mizanscénu neboli práci s divadelním prostorem, nejednotný herecký přístup s bezúčelnou a spíš překážející scénografií nebo pestrobarevné kostýmy, jež až na výjimky neprozrazují nic o charakteru či klíči k postavě. Výsledkem je estráda či mírněji řečeno směs nahodilých výstupů snad s cílem pobavit.
Ne že by Letní shakespearovské slavnosti dříve zásadně lpěly na dramaturgii a originálním čtení, režiséři ale látce většinou rozuměli a dokázali jí vetknout sice třeba konvenční, nicméně řemeslně solidní podobu.
Scénograf Pavol Andraško se stejně jako jeho předchůdci, již inscenovali na Nejvyšším purkrabství, musel vypořádat s dispozicemi místa, tedy i historickými kamennými zdmi obepínajícími hrací prostor včetně soudobého, kovového zábradlí na vrcholku. Paradoxně se nemohl projevit tak autorsky, jako kdyby pracoval na prázdné scéně postavené v Královské zahradě před Míčovnou v předchozích letech. Rozhodl se proto zčásti citovat zde existující materiál.
Jeho kovová konstrukce vycházející z pískovcových kvádrů naznačuje prostředí paláce, kam je situována část děje, a zároveň tematizuje bezprostřední okolí Pražského hradu. Objekt ale zoufale málo dopomáhá herecké akci a situacím na jevišti. Až na výjimky má roli scénického, ve finále dost nevzhledného ornamentu. Pokud se s ním pracuje, pak diskutabilně. Několikrát se například jeho část mění v pomyslné pianino, které se náznakem úderů hercových prstů rozezní spolu s hudbou z reproduktoru. Zároveň má scéna představovat stromy, na něž zamilovaný Orlando navěšuje své ne zrovna mistrovské milostné verše opěvující Rosalindu.
Ve skutečnosti však situace vypadá tak, že mladík přichycuje papíry kancelářskými klipy ke tvarovaným kari sítím. Trocha střízlivé civilnosti by nevadila, kdyby horizont vzápětí neozdobilo plátno s květinovým dekorem à la 19. století.
Motiv návratu k přírodě je čitelný zejména ve figuře vévody žijícího ve vyhnanství. Ve dvojroli s Frederickem, jeho mladším bratrem a uzurpátorem, což je asi jediný pokus o výklad inscenace, jej hraje Roman Zach. Vypadá jako hippie střihnutý bezdomovcem.
Zach není jediný z herců, kdo obléká batiku. Zvláštní příchylnost ke zjevu květinových dětí nebo možná českému kontextu bližší trampské kultuře však v souvislosti s dramatickým prostředím Jak se vám líbí zůstává nevysvětlená.
Vizuálně odděleně nepůsobí ani protagonisté z různých společenských vrstev, přestože na začátku jsou urození naznačeni šedivými uniformními oděvy, kdežto postavy z lidu nosí v zásadě pohodlný "outdoor".
Ležérně se tváří i herci, již si nedělají moc hlavu s budováním konzistentních postav. Do velké míry výtka směruje za režisérem, který interprety prakticky nevede. A tak každý hraje, jak umí, respektive jaké má zkušenosti, dispozice, dost možná i momentální chuť.
Václav Matějovský působí v ústřední roli Orlanda jako nevyrovnaný, jevištně ne zrovna zkušený aktér, i když má určitý potenciál. Lucie Štěpánková coby Rosalinda se pere se svou postavou asi nejstatečněji, avšak bez vnějších charakterových a situačních mantinelů či potřebných připomínek.
Denny Ratajský, který ztvárnil Jaquese a jednou v záskoku za indisponovaného Tomáše Jeřábka také Žaka, připomíná spíš showmana než herce prezentujícího postavu. V přemíře přístupů a bohužel také v důsledku neprofesionálních hereckých doplňků k původnímu textu nakonec tone i samotný Shakespeare.
Inscenace Jak se vám líbí na Letních shakespearovských slavnostech obnažuje zásadní otázku umělecké zodpovědnosti vůči publiku, které za lístky platí nemalé peníze. Komerční festival by měl dobře zvážit, které tvůrce ke spolupráci osloví a zda jsou schopni udělat alespoň kvalitní divadelní mainstream.
Divadlo
William Shakespeare: Jak se vám líbí
(Pořádají Letní shakespearovské slavnosti)
Režie: Jakub Nvota
Nejvyšší purkrabství Pražského hradu, premiéra 27. června, psáno z reprízy 1. července. Inscenace je na programu v Praze do 14. července, následně se přesouvá do Ostravy, Brna a nakonec zase zpět do Prahy.
