Recenze: König hraje Santiniho. Ožívá pod klenbou, kterou projektoval v Kutné Hoře

Marie Reslová Marie Reslová
8. 7. 2021 17:00
Divadelní projekt Santini inspiroval český barokní architekt i světlo, které proniká jeho impozantními chrámy. V těch spolek Jedl inscenaci postupně uvádí. Premiéra v kutnohorské katedrále Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele souzněla se sakrálním prostorem až zázračně.

Jan Blažej Santini Aichel, hledající svou životní cestu a ideální tvary, ožil v podání Miloslava Königa pod klenbou, již projektoval jako šestadvacetiletý.

Za myšlenkou zpřítomnit architektovu osobnost 300 let po smrti přímo ve stavbách, které navrhl, stojí scenáristka a herečka Lucie Trmíková s režisérem Janem Nebeským. Společně s Königem, skladatelem Martinem Dohnalem, který herce doprovází na varhany, a trumpetistou Ladislavem Kozderkou vytvořili jedinečné představení připomínající obřad.

Na začátku zvou oba herci publikum do prostoru před kněžištěm, do kruhu vymezeného židlemi v místech, kde půdorys kostela tvoří kříž. Trmíková v bílé košili a tmavých kalhotách, klidná a dokonale upravená, vystupuje jako laskavá a vědoucí ceremoniářka, jež má dění pevně v rukou.

Vousem zarostlý König, navlečený v lehce plandavém overalu tělové barvy s několika geometrickými motivy, vedle ní vypadá extravagantně a divoce.

Když se diváci usadí, vchází herec na "scénu" jako Santini, zakuklený v kapuci s balíkem ve tvaru trojúhelníku v podpaží, na nohou sportovní boty. Neformální zjev kontrastuje s obřadností gest, předměty, jež evokují katolickou liturgii, varhanní hudbou, zpěvem i "biblickými" texty.

Za asistence herečky, která ho jemně povzbuzuje a trpělivě vede, Santini na dlažbě kostela rozkládá obří plátno. Složené evokovalo tympanon nebo trojúhelník lemující oko Prozřetelnosti. Teď protínající se přímky skladů a čar i barevné skvrny vypadají jako architektonický plán, ve kterém se snaží vyznat.

Hledající, smrtelný člověk Santini se vztahuje k Moudrosti, jak program pojmenovává roli Trmíkové. Chceme-li, k Bohu. Svými stavbami chce dostát jeho dokonalému stvořitelskému dílu. Pochybuje, vzteká se, zápasí se svěřeným úkolem.

Takto popsána vypadá Nebeského inscenace, jež je podobně jako Santiniho architektura plná jemných odkazů a symbolů, jako pouhé exemplum. Ve skutečnosti jde o životem a současností pulsující tvar, v němž režisér našel téměř ideální způsob, jak divadelně využít mnohdy hravého napětí mezi mužem a ženou, božským chórem varhan a lidsky osamělým hlasem trubky, monumentalitou prostoru a nepatrností člověka v něm.

Na snímku z generální zkoušky Santiniho jsou Lucie Trmíková a Miloslav König.
Na snímku z generální zkoušky Santiniho jsou Lucie Trmíková a Miloslav König. | Foto: Zuzana Lazarová

Velké dílo

Na stovku položek čítá soupis Santiniho výjimečných architektonických prací, které v Čechách a na Moravě vytvořil během pouhých třiadvaceti let. Zemřel šestačtyřicetiletý. Sedlecká katedrála patří k těm nejvýznamnějším, stejně jako poutní kostel Jana Nepomuckého na Zelené Hoře ve Žďáru nad Sázavou nebo klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatých Wolfganga a Benedikta v Kladrubech, kam spolek Jedl na své santiniovské "tour" nejspíš také zavítá.

Křivky samonosných schodišť, jež se při průhledu jeví jako oko do vesmíru či vířivý střed uragánu, fascinují. První, které vytvořil, je možné vidět právě v Sedlci. Okny zdejší provzdušněné a "odhmotněné" katedrály proudí světlo jako vzkazy shůry. S trochou ironie, jež byla fyzicky handicapovanému, racionálnímu architektovi blízká, by se dalo říct, že chrámem vane přímo duchovní průvan. A Nebeského inscenace jej umí vzít do hry.

Trmíkové scénář, byť poučený monografií Mojmíra Horyny shrnující dostupné prameny k architektovu životu a dílu, rozhodně není nějakým vzpomínkovým pásmem. Santiniho osud přibližuje básnickým jazykem. Spoléhá na sílu slova a alegorické obrazy jako zastavení na cestě, po níž se vydává člověk vedený vnitřním hlasem.

Naplněný prostor

Kde slova nestačí, nastupuje zpěv, varhany a trubka. Dohnalova hudba má místy až extatický charakter, s barokním cítěním velmi souzní. Zároveň je v ní zvláštní moment přehnanosti, již lze vnímat i jako ironii.

Podobnou ambivalenci vykazuje Königův herecký rukopis. Suverénní expresí, přirozenou elegancí a málo vídanou "produchovnělostí" projevu obstojí herec i tváří v tvář Santiniho dokonalé architektuře. Exaltovanou gestikou připomíná barokní sochy navenek odrážející niterná citová hnutí. Těžko si v roli Santiniho představit někoho jiného.

Nebeského režie, tematicky soustředěná na "zviditelnění" duchovní roviny lidského života a vztahů, nepřestává udivovat zapojením různých druhů umění v jakémsi současném gesamtkunstwerku, respektem k prostoru i invencí, s jakou z něj činí součást inscenace. Projekt, jež divadlem objevuje Santiniho stavby, tato místa nepochybně uvidí v nových souvislostech.

Santini

Režie: Jan Nebeský
Inscenace je uváděna v různých Santiniho stavbách, premiéra 3. července, nejbližší reprízy 22. srpna v Kapli Jména Panny Marie v Mladoticích a znovu 1. a 2. října v kutnohorské katedrále Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 4 minutami

Čeští inline hokejisté získali na MS sedmé zlato, rozdrtili ve finále Kanadu 7:0

Čeští inline hokejisté získali na mistrovství světa organizace FIRS v italském Roccarasu sedmé zlato v historii. Ve finále rozdrtili svěřenci trenéra Martina Mecery 7:0 Kanadu a navázali na triumfy z let 2007, 2011, 2013, 2015, 2016 a 2018.

Češi, kteří byli na minulém světovém šampionátu v Barceloně v roce 2019 druzí, získali 16. medaili za sebou a na 26. šampionátu 22. cenný kov. Druzí byli šestkrát a třetí devětkrát.

Do vedení se dostali Mecerův tým v čase 9:05 díky brance Patrika Šebka, v 15. minutě zvýšil Jakub Bernad. Po 51 sekundách druhého poločasu se prosadil Marek Loskot a v posledních sedmi minutách zápasu si Češi ještě s chutí zastříleli. Nejdříve využil přesilovku Loskot, potom se zapsali podruhé v utkání mezi střelce také Bernad s Šebkem a 64 sekund před koncem dovršil debakl Kanady Lukáš Novák. Gólman Daniel Brabec udržel čisté konto.

Zdroj: ČTK
před 5 minutami

Čeští futsalisté na MS zachránili remízu 1:1 s Vietnamem a jsou v osmifinále

Čeští futsaloví reprezentanti ve třetím utkání na mistrovství světa v Litvě zachránili remízu 1:1 s Vietnamem a z druhého místa skupiny D postoupili do osmifinále. V něm svěřenci trenéra Tomáše Neumanna v pátek pravděpodobně narazí na Španěly, dvojnásobné světové šampiony. Jediný český gól v Kaunasu dnes vstřelil kapitán Lukáš Rešetár.

"Hlavně jsem zklamaný z našeho výkonu. Takhle špatně jsme dlouho nehráli. Zakončení bylo z naší strany tragické. Šancí jsme měli zase na deset gólů, ale jak to řešíme, to je hrůzostrašné," řekl Neumann v nahrávce pro média od FAČR.

Češi po vítězství 5:1 na Panamou a porážce 0:4 s favorizovanou Brazílií v prvním poločase dominovali v držení míče, ale tolik šancí si nevytvořili. Ty zřejmě největší neproměnil Křivánek. Několikrát vietnamských pokusů zneškodnil brankář Vahala.

"Chyběl tam pohyb, chyběla prudká přihrávka. Stáli jsme na míči, neběhali jsme. Vůbec nejsem s ničím spokojený," prohlásil kouč Neumann.

Podobně vypadalo dlouho i druhé dějství. Po Zárubově tyčce ve 35. minutě Phat Chau nečekaně prostřelil brankáře Vahalu. Už za necelou minutu ale odpověděl kapitán Rešetár, který chybu ve vietnamské obraně potrestal střelou do horního růžku. Závěr už si čeští hráči pohlídali.

Zdroj: ČTK
Další zprávy