Inscenace v režii Ivo Kristiána Kubáka a Marie Novákové navazuje na dramatizaci Juráčkových zápisků Deník 1959 - 1974, kterou Tygr v tísni uvedl roku 2012.
Novinka nazvaná Deník 1974-1989 popisuje dobu setrvalého tlaku ministerstva vnitra poté, co Juráček podepsal Chartu 77, jeho nucenou emigraci do Mnichova a návrat zpět do vlasti bez možnosti tvořit a pracovat.
Tvůrci uvádějí, že vytvořili existencialistický čtyřportrét chorobného psavce, neustále o sobě pochybujícího a sebezpytujícího génia, jehož talent, fantazii a vůli k životu dusí příkazy, zákazy, cenzura, diktovaný vkus, nucená emigrace do cizího světa i vlastní lenost a rezignace.
Ve světě normalizovaného Československa ani v západoevropské metropoli není Juráček schopen se zorientovat a uplatnit. Inscenace je tak výpovědí člověka, který zaplál a shořel na vrcholu sil, říkají autoři. Příběh Pavla Juráčka vnímají také jako příspěvek k příběhům českých emigrantů a jejich obtížím mimo vlast.
Ve chvíli, kdy natočil náročný velkofilm Případ pro začínajícího kata, do kterého investoval veškerou tvůrčí energii, ve chvíli, kdy se znovu oženil a narodil se mu syn, přijely v roce 1968 tanky a život jako by skončil. Juráčkovi docházely peníze, vztahy se rozpadaly a malá naděje, že v emigraci začne svobodně psát, se záhy rozplynula. Jednak proto, že chtěl tvořit doma, jednak protože měl vysoké nároky na sebe sama, své spolupracovníky i zadavatele. Nedokázal se naučit řeč a adaptovat se v novém prostředí.
Jediné, co Juráčkovi zůstalo, byly ženy, které dokázal svést i ve stavu nejhlubší krize a chudoby a které měly tendenci jej zachraňovat. Juráček si den co den psal obsáhlý, pregnantně formulovaný deník, který byl v době společenské izolace jeho nejlepším přítelem, svědkem duševní temnoty a stavu společnosti.
V inscenaci účinkují Jiří Böhm, Tomáš Havlínek, Petr Šmíd a Marie Švestková. Po úterní premiéře se reprízy ve Vile Štvanice konají 9. a 13. června.
Obsáhlými Juráčkovými deníky se před několika lety inspiroval i projekt Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J., který v režii Jana Mikuláška uvedla brněnská Reduta. Později byl přenesen do pražského Divadla Na zábradlí a získal Cenu Alfréda Radoka za rok 2013.
