Poláci letos slaví 100. výročí narození jedné z největších postav svých moderních dějin - Karola Wojtyły. Ten se později jako papež Jan Pavel II. otiskl i do těch našich. Snad nejvýrazněji před 31 roky, 12. listopadu 1989, když po osmi stoletích slavnostně kanonizoval Anežku českou, která se tak ve své domovině stala "patronkou" následujících týdnů a událostí.
Podcast věnovaný Karolu Wojtyłovi si můžete poslechnout zde:
Píše se podzim roku 1942. Okupované Polsko. Za staženými roletami v bytě v krakowských Debnikách se tajně sešla skupina přátel. Toho večera, přes německý zákaz shromažďování, v největší místnosti vystupuje ilegální Rapsodické divadlo - bytové divadlo bez kulis a jen s náznakem kostýmů. Na programu je adaptace Mickiewiczowa Pana Tadeáše.
Všem účastníkům by v případě prozrazení hrozila deportace do tábora smrti. Jedním z herců je dvaadvacetiletý Karol Wojtyła. Budoucí papež Jan Pavel II. S ním vystupuje Danuta Michałowská, pozdější výrazná polská herečka, režisérka a divadelní pedagožka.
Po letech vzpomíná: "Hrát tajně divadlo v okupovaném Polsku bylo velice nebezpečné. Měli jsme ale štěstí, že k nám Němci nikdy nevtrhli. Ale stejně jsme na to vždycky byli nějak připraveni. Pokaždé se narafičily nějaké talířky, šálky, skleničky. A jaký byl Karol herec? Vynikající. Vzpomínám si, jak jsme v jednom představení znázorňovali znamení zvěrokruhu. A Karol si tam s chutí zahrál své vlastní znamení, totiž znamení býka. Ve srovnání se svými kolegy představoval takový sportovní, urostlý typ."
O šíři talentů Jana Pavla II. hovoří také kněz a novinář Adam Boniecki: "Měl řadu zvláštních darů. Třeba dokázal současně s někým hovořit, prohlížet si korespondenci a k tomu ještě vyřizovat nějaké úřední povinnosti. Jedna řádová sestra z Krakowa, která ho učila angličtinu, mi vyprávěla, že během prvních lekcí si Karol Wojtyła četl v nějakých lejstrech, tu a tam něco podepsal, a zase v nich listoval. Ona to ale nevydržela a řekla mu: 'Víte co, domluvme se na jindy, až budete mít trochu víc času.' On však odpověděl: 'Ne, ne… jen pokračujte, já vás dobře poslouchám a ukládám si to do paměti.' A skutečně se angličtinu velice brzy naučil."
V tomto roce si připomínáme celou řadu Wojtyłovských výročí. Jeho nedožité 100. narozeniny, výročí vysvěcení na kněze i zvolení papežem. A také tři desítky let od doby, kdy jako hlava katolické církve poprvé navštívil na pozvání Václava Havla Prahu, aby promluvil k českému národu na počátku jeho nové éry. Muž v bílém tehdy přicházel jako "svědek naděje" - povzbudit a vybídnout k nebojácnosti před neznámou budoucností.
Osobnost Jana Pavla II. je tak vrstevnatá, že bychom se o jeho miniportrét mohli pokoušet z mnoha stran - a stejně by jej nikdy nevystihl zcela. Podcast Na cestě se tedy zaměřuje na jeden jeho velmi specifický rys: výrazný přesah do sféry umění. Konkrétně do divadla, poesie a filosofických esejů.
Pro postřehy těch, pro něž byl pozdější papež blízkým přítelem, jsme se vypravili do Krakowa. Vzpomínají herečka a režisérka Danuta Michałowská, historik umění, politik a bývalý krakowský starosta Jacek Woźniakowski, kněz a publicista Adam Boniecki a básník a editor Marek Skwarnicki.
Vítejte u dokumentárního podcastu Na cestě s Milošem Doležalem. K poslechu na platformách SoundCloud, Spreaker, Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.
