Po páteční a sobotní premiéře následují nejbližší reprízy 12. a 22. května. Projekt volně navazuje na inscenaci Zlatá šedesátá v režii Jana Mikuláška, která právě na Zábradlí zpracovala Juráčkovy deníky.
Dnes šestasedmdesátiletá Daňa Horáková, jež s Václavem Havlem vedla samizdatovou edici Expedice a po odchodu do exilu se prosadila v západním Německu jako novinářka a ministryně kultury spolkové země Hamburk, za knihu O Pavlovi získala cenu Lidových novin.
Ačkoliv tvůrci nynější adaptace jsou o několik generací mladší a normalizaci nezažili, témata obsažená v tomto příběhu považují za nadčasová. "Pro začátek vztahu Juráčka a Horákové hraje velkou roli StB. Aby mohl Juráček odjet do Německa, žádala po něm policie, aby si Daňu vzal a odjel do Mnichova s ní. Celý jejich pobyt v exilu byl zastřešený akcí Asanace, kdy se StB rozhodla vystěhovat množství signatářů Charty 77 do zahraničí. Jejich osobní příběh však vnímáme jako univerzální nehledě na dobu," říká dramaturg Petr Erbes.
Tým začal o tématu přemýšlet za pandemie, kdy se mnoho párů ocitlo v izolaci. "Zajímalo nás téma společného soužití - jak spolu vydržet, žít a komunikovat v takových podmínkách. Je to hra o mnoha úrovních samoty a všech nepřítomných, se kterými denně žijeme," doplňuje režisérka Klimešová.
Pavla Juráčka hraje Michal Bednář, v roli autorky knižní předlohy Horákové se představí Anežka Kubátová.
Diváci budou mít příležitost nahlédnout do klaustrofobní mnichovské garsonky, kam novomanželé odešli v roce 1977. Navzdory tomu, že Horáková ve svém díle popisuje velmi konkrétní životní situaci v jasném historickém kontextu, svůj vztah s Juráčkem nahlíží z širší perspektivy. Už v knize nabízí mnoho paralel, od vztahu Franze Kafky s Dorou Diamantovou po Viktorku s černým myslivcem z Babičky od Boženy Němcové. Podobné paralelní životní příběhy i imaginární návštěvníky stísněného bytu uvidí též diváci Divadla Na zábradlí, a to v podání Kateřiny Císařové, Johany Matouškové a Vojtěcha Vondráčka.
S exilovým obdobím Juráčkova života se čtenáři seznámili v roce 2021, kdy pod názvem Deník IV. 1974-1989 vyšla jak poslední část jeho deníků, tak kniha O Pavlovi. V ní Horáková systematicky komentuje Juráčkovy deníky z téže doby, ale současně vychází z vlastních zápisků a archivu.
"Mám dojem, že se Pavel po zveřejnění svého deníku, a nepochybně i díky své předčasné smrti, stává jakýmsi vzorem, jakýmsi morbidním idolem," konstatuje v úvodu knihy Horáková, podle níž vznikl obraz sisyfovského nonkonformisty, samotným Juráčkem podle ní značně stylizovaný, nebo rovnou vylhaný. "Pavla nezajímalo nic, kromě jeho samého, a proto nikam nepatřil," píše později.
Přes všechno uvádění na pravou míru však z textu "netrčí osten pozdní výčitky vůči Juráčkovi ani vůči těm, kdo si jej idealizují", napsalo Aktuálně.cz.
Kniha zkoumá povahu manželství, jež pro autorku znamenalo sebedestrukci, a rozhodně předkládá nelichotivý portrét Juráčka. Zároveň však zachycuje širší obraz československého disentu 70. a 80. let minulého století i života v německém exilu.
"Napsala mi absolventka FAMU a za knihu mi vynadala. Že se nesluší takhle mluvit o géniovi. A že ho má velmi ráda, přestože ho neznala. To je pro mě morbidní, zamilovat se do obrazu, který Pavel po sobě zanechal. Zamilovat se do pomníku," vyprávěla později Daňa Horáková v podcastu.
Režisér a scenárista Juráček prokázal talent už jako student dramaturgie na FAMU. I když pražskou školu nedokončil, uchytil se v barrandovském filmovém studiu. Uznání získal za středometrážní režijní debut Postava k podpírání z roku 1963, který natočil s Janem Schmidtem. Jeho vrcholné dílo, Případ pro začínajícího kata, skončilo nadlouho v trezoru.
Začátkem roku 1977 podepsal Juráček mezi prvními Chartu 77, poté jej vládnoucí režim přinutil k emigraci. V Německu se u filmu neuchytil. Po šesti letech se psychicky i fyzicky zlomený vrátil domů. Zemřel v květnu 1989.
