Podle agentury AP čtyřiapadesátiletý umělec odejde z postu v červnu. Další plány zatím neoznámil. "Bylo mi skutečnou ctí pracovat s natolik výjimečnými umělci. Vždy na to budu vzpomínat v nejlepším," uvedl jen Ratmanskij.
V proslulém newyorském Americkém baletním divadle, kde pracovali Antony Tudor nebo Michail Baryšnikov, působil třináct let. "Dal nám nevyčíslitelný dar. Nesmazatelně se zapsal do totožnosti souboru a posunul laťku možného," hodnotí rovněž končící umělecký ředitel divadla Kevin McKenzie. Podle jeho nástupkyně Susan Jaffeové posunul Ratmanskij celý obor "daleko za hranice, které se nám před dvaceti lety zdály nepřekonatelné".
Širší veřejnost si dnes Ratmanského spojuje také s jeho politickými stanovisky. Když letos v únoru Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, choreograf právě pracoval ve své rodné zemi. Kvůli válce ihned přerušil přípravy nových inscenací v moskevském Velkém divadle i petrohradském Mariinském divadle a odcestoval zpět do New Yorku za svou ukrajinskou manželkou.
Letos v září představil v americkém Seattlu novou choreografii nazvanou Válečná elegie, kterou s Pacific Northwest Balletem věnoval ukrajinskému lidu. Po premiéře přišel na jeviště a rozhrnul před diváky ukrajinskou vlajku, popisuje agentura AP.
Právě kvůli podobným gestům Ratmanského jméno prakticky zmizelo z ruských scén. Přestože svá díla opakovaně uváděl s tamními soubory, často jim je vytvářel přímo na tělo, letos jeho jméno a zmínka o autorství vypadly u všech jeho titulů v katalogu moskevského Velkého nebo petrohradského Mariinskho divadla, informoval web Taneční aktuality. Podle něj se Ratmanského choreografie v Rusku vinou této cenzury ilegálně staly pomyslným všeobecným vlastnictvím. Jeho jméno nelze nalézt už ani v profilech tanečníků a výčtech jejich rolí na webu divadel.
"Ti umělci, kteří se v této tak těžké době obrátili zády k naší zemi, kteří opustili Rusko a veřejně vystupovali proti její bohaté kultuře, naprosto logicky jeden po druhém opouštějí naše instituce a vývěsky," okomentovala to ruská státní agentura TASS.
Alexej Ratmanskij se narodil v Petrohradu ruské matce a ukrajinskému otci, vyrůstal v Kyjevě. Absolvoval baletní školu Velkého divadla v Moskvě, začínal jako profesionální tanečník. V únoru 1997 se po boku slavné primabaleríny Maji Plisecké a souboru Imperial Russian Ballet představil také ve vyprodaném pražském Národním divadle.
Jako choreograf na sebe upozornil enormním talentem a neobvyklou šíří repertoáru. Začal moderně revidovat klasickou látku jako Spící krasavici, Labutí jezero a Louskáčka od skladatele Petra Iljiče Čajkovského a choreografa Mariuse Petipy nebo zakázaný komediální balet Světlý pramen od Dmitrije Šostakoviče.
Kromě rekonstrukcí klasických opusů s důrazem právě na Petipovy balety ale také vytvářel autorské choreografie, například Šlehačku či Písně z Bukoviny.
Obdržel britskou National Dance Award, moskevskou cenu Benois de la danse nebo ruskou Zlatou masku. "Publikum se změnilo, chutě lidí se změnily. I technika se změnila, a to kompletně. Dnešní tanečníci ji mají úplně jinou než v 19. století," odůvodňoval, proč se pouští do nových pojetí klasických děl.
Často se přitom vrací k pramenům a vychází z petrohradské carské taneční notace Vladimíra Stěpanova, dochované v archivu americké Harvardovy univerzity. "Tento pramen je cenným a zásadním zdrojem nejen pro taneční historiky a vědce, ale především pro tvůrce, kteří podřizují zápisu inscenování děl klasického baletního dědictví. Jedním z inovátorů narušujících zažité podoby přenášení baletů 19. století je Alexej Ratmanskij," objasnil server Taneční aktuality.
Ratmanskij byl v letech 2004 až 2008 uměleckým šéfem baletu Velkého divadla v Moskvě. Rezignoval po konfliktu s tehdejším ředitelem a částí souboru, jenž zažíval turbulentní období. "Překupníci kšeftují s lístky, šílení fanoušci jsou připraveni zabít herce, který se jim nelíbí. Jsou tam cyničtí hackeři, lživí novináři a zaměstnanci do tisku občas poskytují zcela skandální rozhovory," shrnul tehdejší situaci choreograf na Facebooku.
Americké baletní divadlo, které nyní opouští, bude jeho díla uvádět i nadále. Například hned na zájezdu příští rok několikrát představí Písně z Bukoviny, dodává agentura AP.
Mnohé Ratmanského práce znají také čeští diváci ze zdejších kin. Ta z Velkého divadla v Moskvě poslední roky přenášela Giselle, Korzára, Plameny Paříže, Romea a Julii, Světlý pramen či Popelku.
