Poezii tančit, nebo hrát? Baryšnikov v Praze ztvárnil verše nobelisty Brodského

Představení nazvané Brodskij / Baryšnikov do Prahy zavítalo na pozvání festivalu Pražské křižovatky.
Baryšnikov četl Brodského v ruštině, nad scénu se promítaly překlady Maity Arnautové.
Scénu s oranžérií vymyslela Kristīne Jurjāneová z Nového divadla v Rize.
Foto: Stephanie Berger
Daniel Konrád Daniel Konrád
10. 10. 2018 17:25
Josif Brodskij své básně recitoval jako kantor židovského zpěvu, posluchače uváděl do transu. Michail Baryšnikov se v Praze pokusil tuto energii zpracovat vlastním tělem.

Co přesně uplynulý víkend zakusili návštěvníci pražského Stavovského divadla, kde Michail Baryšnikov recitoval verše Josifa Brodského?

Je jasné, že nepřišli jen za texty před dvaadvaceti lety zesnulého ruského laureáta Nobelovy ceny za literaturu, neboť ty jsou dostupné knižně a čtou se nikoliv v národních divadlech, nýbrž po literárních kavárnách. A diváky sem nepřitáhla ani nahrávka Brodského hlasu, která v představení zní, avšak stejně dobře ji lze dohledat na YouTube.

Scénu s oranžérií vymyslela Kristīne Jurjāneová z Nového divadla v Rize.
Scénu s oranžérií vymyslela Kristīne Jurjāneová z Nového divadla v Rize. | Foto: Janis Deinats

Ne, hlavní atrakcí byly samozřejmě tvář, hlas a tělo letos sedmdesátiletého Michaila Baryšnikova, někdejší hvězdy světového baletu, později populárního herce či fotografa. Taneční kariéru dávno ukončil, poslední roky účinkuje v komorní činohře a vidět ho naživo je vzácná příležitost, kterou si v Praze nenechala ujít početná ruskojazyčná skupina. Spojení dvou osobností ruské kultury, exulanta Brodského a emigranta Baryšnikova, bylo pro některé tak atraktivní, že do Prahy za tímto účelem přiletěli.

Baryšnikov ovšem ve Stavovském divadle netančil. Na počest svému dlouholetému příteli Brodskému předvedl zvláštní tvar na pomezí divadla, pohybové inscenace, autorského čtení až umělecké instalace. Půldruhé hodiny byl Baryšnikov na scéně sám, ale pozornost publika svým charismatem udržel.

Vypadá to následovně: na jevišti stojí prázdná secesní svatba, altán či oranžérie. Zvuk cvrčků evokuje pozdní večer. Na jedné straně jeviště připravená lavička, na druhé odložený magnetofon.

Přichází Baryšnikov, v kalhotách, vestě, oranžových ponožkách, se starou taškou. Osahává zdi oranžérie, dýchá na sklo, leští kliky. Pak usedá na lavičku, z brašny vytahuje budík, whisku a výbor z Brodského poezie. Nasazuje brýle. A přiměřeným, civilním, nijak patetickým hlasem začíná recitovat první báseň. Dalších třiačtyřicet následuje v rychlém sledu.

Někdy po skončení recitace, někdy v jejím prostředku dochází k drobné herecké akci. Příklad: Baryšnikov by si chtěl zapálit, vytahuje krabičku, ukusuje filtr, což prý náruživý kuřák Brodskij dělával, avšak nemá zápalky, pročež zase vše schová. Jindy zničehonic zapraská skříňka s pojistkami, umístěná na fasádě oranžérie, a na čas zhasí světla. Především se ale na jevišti průběžně sám od sebe spouští magnetofon, jenž začíná přehrávat starou nahrávku Brodského hlasu. Ta Baryšnikova nutí reagovat.

Hlavní je tu slovo, Brodského slovo. Poněkud nevysvětlitelně, bez pravidel a jasného klíče, se až biblicky "stává tělem", tedy Baryšnikovovým tělem. Nejprve v Brodského básni zazní "shodím boty", a tak se Baryšnikov zouvá. "Kapky stékají po skle jak po tváři", tehdy herec vytahuje hadr a čistí sklo oranžérie. "Kroužím po místnosti jak šaman", to se pak chaoticky točí kolem osy.

Baryšnikov četl Brodského v ruštině, nad scénu se promítaly překlady Maity Arnautové.
Baryšnikov četl Brodského v ruštině, nad scénu se promítaly překlady Maity Arnautové. | Foto: Stephanie Berger

Reakce jsou ale čím dál abstraktnější. Divák těká očima z vršku oranžérie, kam se při ruském přednesu promítají české titulky, na Baryšnikova, postupně jako zmítaného běsy. Provádí lehké úkroky, postoje, napřahuje ruce, kroutí zády, skoro tančí. Co chvíli Baryšnikovova soustava drobných pohybů graduje a to se pak herec třeba ve víru točí dokola.

Vrchol přichází při Brodského básni nazvané Portrét tragédie. Baryšnikov si vykasá nohavice, shazuje sako i vestu. Usedá na židli a své stále pružné sedmdesátileté tělo, tvarované roky ruské baletní školy i moderního tance, zvrací nazad. Zvedá nohu, kroutí palcem a škube sebou jako v předsmrtné extázi, jako člověk škrcený či topený.

"Do bolestí rozšířených zornic," diktuje z nahrávky Brodského hlas a tanečníkova tvář rudne, strnulá v bolestivé grimase. "Vložíme jí prsty do úst s klávesami rozviklanými po kurdějích," nařizuje hlas, a Baryšnikov, do půli těla nahý, se několikrát surově udeří do břicha. Prožitek je absolutní, břicho rudé od ran, divák ani nedutá.

Co přesně se děje? Baryšnikov "nehraje" Brodského ani doslova neilustruje obsah básní. Dění na jevišti má zjevně scénář, avšak nejde o činohru ani taneční choreografii. Patrně je tu Baryšnikov sám za sebe a tělesnou improvizací se snaží reagovat na Brodského slova.

Pro ruskojazyčné publikum je tento proces bohatší, neboť zastánce rýmovaného verše Brodskij silně pracoval s rytmem i melodií. Dodnes vznikají pokusy o adekvátní český převod: dříve Brodského do češtiny překládal Václav Daněk, v posledních letech to činí zejména Maita Arnautová. Právě jejích překladů nyní využilo Stavovské divadlo.

Josif Brodskij a Michail Baryšnikov (na snímku z roku 1985) se v New Yorku úzce přátelili přes dvacet let.
Josif Brodskij a Michail Baryšnikov (na snímku z roku 1985) se v New Yorku úzce přátelili přes dvacet let. | Foto: Leonid Lubjanickij

Představu o zvukomalebnosti originálu si ale také český divák může udělat ze zvukových záznamů, které inscenace užívá. Brodskij si vyvinul zvláštní způsob recitace, podobný kantorovi židovského zpěvu nebo bráhmanovi. Básně přednášel monotónním, jednotvárným hlasem, syntax podřizoval rytmu, prodlužoval hlásky, zdůrazňoval nosovky. Když četl, vytvářel zvláštní napětí, které s koncem každé věty opadávalo a hned se zase vracelo. Účinek byl podobný hypnóze: Brodskij posluchače uváděl do mírného transu, "zaklínal".

Michail Baryšnikov jako by se na tuto zvláštní energii napojoval a zase ji předával dál pohyby vlastního těla.

S někdejší hvězdou Kirovova baletu Baryšnikovem toto představení vymyslel renomovaný, v Evropě žádaný lotyšský režisér Alvis Hermanis. Inscenaci připravili pro Nové divadlo v Rize a od té doby ji přivezli do New Yorku, Londýna či Chicaga. Při každé příležitosti režisér připodobňoval dění na jevišti ke "spiritistické seanci", vyvolávání Brodského hlasu ze záhrobí.

Jiný klíč nabízí rovněž do češtiny přeložená kniha rozhovorů Solomona Volkova, v níž Brodskij o svém dlouholetém příteli Baryšnikovovi říká, že svým tělem provádí "čistou tělesnou metafyziku". V téže knize pak básník vysvětluje, proč studentům radil, aby se poezii učili nazpaměť. "Nechte ten materiál vejít do mozku, krevního oběhu," říká.

Brodskij / Baryšnikov

(Inscenace byla součástí festivalu Pražské křižovatky)
Režie: Alvis Hermanis
Stavovské divadlo, Praha, 6. a 7. října.

Kdo si tu jeho nechal vstoupit do svého oběhu ve Stavovském divadle, byl pohnut. Zasypán Brodského filozofujícími texty, sice vybranými ze všech tvůrčích období, avšak zdůrazňujícími motivy jako stárnutí, samotu, plynutí času, vnitřní stavy či tělesné pochody, neměl šanci to vše pobrat naráz - rozumově a smyslově.

Baryšnikovův soustředěný, intenzivní výkon však vytrvale jitřil smysly, zatímco Brodského slova působila na mozek. Dohromady to mocně podněcovalo představivost. Abstraktní tvar, avšak přesvědčivý důkaz o síle slova.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Na Aljašce udeřilo zemětřesení, úřady varují před vlnou tsunami

Americké úřady vydaly varování před ničivou vlnou tsunami poté, co Aleutské ostrovy ležící u Aljašky postihlo silné zemětřesení, dosahující podle americké geologické služby síly 7,5 stupně. Oznámily to dnes tiskové agentury.

Výstraha amerického střediska pro varování před tsunami se týká měst Sand Point a Cold Bay na Aleutách a města Kodiak na stejnojmenném ostrově, poznamenala agentura Reuters s tím, že tato města leží v řídce osídlené oblasti.

Epicentrum zemětřesení se nalézalo 94 kilometrů jihovýchodně od Sand Point. Otřesy vycházely z hloubky 41 kilometrů.

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Egypťan Bahader je v téměř 75 letech fotbalovým rekordmanem

Egypťan Ezzeldin Bahader byl krátce před 75. narozeninami zapsán do Guinnessovy knihy rekordů jako nejstarší profesionální fotbalista na světě. Podle agentury Reuters získal tento primát po sobotním zápase v egyptské třetí lize, v níž podruhé nastoupil za tým 6th October a znovu odehrál celých 90 minut.

První duel zvládl Bahader v březnu, kdy dokonce skóroval z penalty, a pak na potřebný další start čekal déle, než myslel, protože sportovní svět zastavila pandemie koronaviru. O rekord dědeček šesti vnoučat nyní připravil Izraelce Isaaka Hayika. Ten ještě loni hrál ve věku 73 let, a to jako brankář. Hadaderovi bude pětasedmdesát let 3. listopadu.

Zdroj: ČTK
před 6 hodinami

Spojené arabské emiráty ratifikovaly dohody o normalizaci vztahů s Izraelem

Kabinet Spojených arabských emirátů dnes ratifikoval dohodu o navázání plnohodnotných diplomatických vztahů s Izraelem, kterou zástupci obou zemí podepsali ve Washingtonu v září. Informovala o tom agentura Reuters. Izraelská vláda a parlament dohodu se SAE ratifikovaly minulý týden.

Zdroj: ČTK
Další zprávy