Po Knize džunglí, vloni vytvořené pro Divadlo bratří Formanů, se jedná o další spolupráci Dekkadancers s Českou filharmonií.
Pod režijním vedením trojnásobného držitele ceny Thálie Ondřeje Vinkláta se tanečníci setkají s filharmoniky i herci Jiřím Lábusem a Vilémem Udatným. "S Ondřejem Vinklátem jsme se seznámili před několika roky v Národním divadle po představení Romeo a Julie," vzpomíná Lábus. "Ondra mi tehdy řekl, že mě obdivuje od svých sedmi let, a já jemu složil poklonu, že ho obdivuji od sedmi hodin večer, kdy vkročil na scénu. A ten obdiv trvá," dodává známý český herec.
Novela dnes osmaosmdesátiletého amerického spisovatele Richarda Davida Bacha vyšla roku 1970, její odkaz však tvůrci projektu považují za stále aktuální. "V dnešní době, kdy často nevíme, čemu věřit, se více než kdy předtím otevírá možnost, která tu vždy je: důvěra v sebe sama," uvažuje režisér a choreograf Vinklát.
Podle něj je důvěra jako vnitřní kompas, který nás při dobrém záměru dovede dál, než kam sahají naše sny. "Tímto přístupem se rád nechávám řídit jak při vzniku konceptu představení, tak při práci s tanečníky, kteří sami intuitivně reagují na podněty vycházející z předlohy. Postupně tak vzniká společné napojení na podstatu díla, která nás vede až k prvnímu uvedení," dodává Ondřej Vinklát.
Hudbu složil Ivan Acher. Přímo na scéně ji živě zahraje šest členů České filharmonie pod taktovkou mladého Filipa Urbana. "Ve spojení s tanečním divadlem bude knižní předloha fungovat bezvadně. Její odkaz je v zásadě prostý, ale ve spojení s tancem a hudbou se nám ho podaří dostat právě do míst, kde se jeho síla znásobí," věří Acher.
Novela Jonathan Livingston Racek vypráví o mladém rackovi, který se odlišuje od hejna a nechce se dennodenně pachtit za jídlem jako jediným smyslem života. Když si ale začne rozšiřovat obzory a překračovat své meze, hejno jej vyloučí a prohlásí za psance. Racek pozvolna nabývá jakési vyšší úrovně poznání a zjišťuje, že každý může být stejně volný jako myšlenky. Podobenství, jež spěje k rackovu opětovnému setkání s hejnem, vypráví o svobodě a kontrastu mezi individualismem, touhou poznávat či schopností milovat na jedné straně a kolektivismem, masovostí, obyčejností či průměrností na straně druhé.
Členové souboru Dekkadancers, který existuje od roku 2009, mají na kontě mnoho inscenací napříč žánry - od celovečerních tanečních děl po módní přehlídky, hudební videa či koncerty. Často sází na humor a nadsázku.
Po premiéře 28. srpna bude Jonathan Livingston Racek znovu na programu v Rudolfinu 29. a 30. srpna, poslední repríza se koná 1. září.
