Washington (od našeho zvláštního zpravodaje) - Některé Američany to překvapí, ale Antonín Dvořák opravdu není jejich rodný skladatel. Ale kdo by se jim nakonec mohl divit, když pro Largo ze své Deváté symfonie řečené Novosvětská se autor během tříletého pobytu v Americe nechal inspirovat černošským spirituálem. A v podobě písně Goin' Home se Largo následně stalo jednou z nejznámějších, takřka lidových, domácích amerických melodií. Lze ji zaslechnout v hollywoodských filmech nebo pobrukovanou v ranním newyorském metru.
Včera večer ve washingtonském Kennedyho centru nezněla Devátá symfonie. Česká filharmonie, která se na prestižní americkou scénu vrátila poprvé od roku 1996, vybrala jiné slavné Dvořákovo dílo, které český rodák rovněž zkomponoval během pobytu v USA: Violoncellový koncert, který filharmonici odehráli s oceňovanou americkou cellistkou Alisou Weilersteinovou. A je nejen logické, ale spíše přímo přirozeným řádem věcí, že pondělní vystoupení, kde dále zněla Dvořákova Sedmá symfonie a skladba Double pro orchestr Luboše Fišera, bylo zároveň ústředním bodem oslav stého výročí vzniku Československa, na nichž se podílela také česká ambasáda ve Washingtonu.
Politická "hard power" - to bylo propojení někdejšího prezidenta Woodrowa Wilsona a Tomáše Garrigua Masaryka. Ale když jde o "soft power", vliv sice méně viditelný v historických přehledech, ale o to více zalezlý pod kůží? Kdo jiný, když ne Antonín Dvořák. A kdy, když ne ve chvíli, kdy česko-americké vztahy slaví jubileum ze všech nejkulatější?
Pro Českou filharmonii je současné turné po Spojených státech, kde vystoupení ve Washingtonu tvoří jeden z jedenácti koncertů, zároveň návratem po vlastních stopách.
"Je to vlastně inaugurační turné nového šéfdirigenta Semjona Byčkova," upozorňuje David Mareček, generální ředitel Česká filharmonie. Jde o první americkou šňůru prvního českého tělesa od roku 2014, kdy se soubor pod vedením Jiřího Bělohlávka - po předchozích rozpačitých letech - posouval zpět vzhůru, mezi přední světová tělesa. Česká filharmonie začala "znít sama sebou", jak tehdy napsal kritik deníku New York Times.
Právě osobnost zesnulého šéfdirigenta Bělohlávka je zároveň jednou ze spojnic tehdejšího a současného turné. Bělohlávek, respektive jeho odkaz, byl rozhodujícím důvodem, proč po něm ruský rodák Semjon Byčkov od letošního podzimu soubor převzal.
Před Českou filharmonií Byčkov odmítl například Newyorskou filharmonii či BBC Symphony Orchestra a zařekl se, že už nikdy nechce nikde dělat šéfdirigenta. Pak se ale přijel do Prahy rozloučit se zesnulým Bělohlávkem. "Nesmírně mě dojalo, jak ho lidé oplakávali, projevovali úctu. Vím to, seděl jsem v hledišti a pozoroval to s otevřenými ústy. V jednu chvíli se třeba k rakvi přišel poklonit člen orchestru ve fraku. Ve fraku! Byly dvě odpoledne, ale on si vzal frak na Jiřího počest," popsal Byčkov v nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny zážitek, který ho přesvědčil stát se Bělohlávkovým nástupcem.
"Když máte osobnost, která otevírá dveře, máte Carnegie Hall. A ne jednou, ale dvakrát," vysvětluje David Mareček, že v roce 2014 to bylo Bělohlávkovo renomé, díky němuž Česká filharmonie dostala příležitost dva večery po době vystoupit ve slavné newyorské koncertní síni. Letos podobně zafungovalo jméno Semjona Byčkova, díky němuž filharmonici ještě před pondělní akcí ve Washingtonu dva dny po sobě vyprodali právě newyorskou Carnegie Hall.
A jsou zde ještě další překryvy. Před čtyřmi lety byl u příležitosti Bělohlávkova amerického turné v České národní budově v New Yorku vystaven rukopis Dvořákovy partitury Novosvětské. Letos je tam obdobně k vidění Dvořákův původní originální notový zápis jeho Violoncellového koncertu.
"Last but not least," jak říkají Američané, je tady ještě jedno poslední, ale rozhodně ne méně důležité propojení mezi dvěma posledními výpravami České filharmonie do USA. Roku 2014 byl Jiří Bělohlávek v New Yorku vyznamenán prestižní Cenou Antonína Dvořáka. V pondělí ve Washingtonu ji z rukou ministra kultury Antonína Staňka a také zakladatele investiční skupiny KKCG i filantropa Karla Komárka převzal za oceněnou Českou filharmonii právě její ředitel David Mareček.
"V roce 1896 řídil Antonín Dvořák vůbec první koncert České filharmonie," připomněl Mareček, jak dlouhý historický oblouk se tím završil. Dvořák stál u začátků České filharmonie, jejímž posláním se pak zase stalo udržování a šíření jeho hudebního odkazu. A že ten oblouk spatřil světlo světa v USA, právě na sté výročí česko-amerických vztahů, bylo mimoděčným potvrzením, že není "američtějšího" českého skladatele než Dvořáka. A že z pohledu Američanů není jiný soubor, který by lépe reprezentoval a vyjadřoval českou hudbu, než je Česká filharmonie.
