Praha - Představte si, že studujete nudný obor na vysoké a místo toho, abyste si dělali zápisky, tak si při přednáškách kreslíte. A pak náhodou zjistíte, že v jednom časopise shánějí kreslíře komiksů. Tak jim drze napíšete a ono to vyjde.
Přesně to se stalo Michaelu Petrusovi zhruba před sedmi lety. Šlo o časopis Junior, a když se jeho šéfredaktor potom přesouval do ABC, vzal Michala s sebou a další zakázky už se jen valily. V roce 2010 dokonce připravoval komiks pro Expo v Šanghaji a nedávno jako první Čech prošel úspěšnou komiksovou kampaní na Kickstarteru.
"Zjistil jsem, že se kreslením dají vydělávat peníze, na studenta tehdy i nadprůměrné. Když jsem v 'ábíčku' dělal komiks na pokračování, dalo se živit jen tím," popisuje.
Jeho náplní práce ale není jen komiks pro časopisy. Průřez veškerou jeho tvorbou až do konce května ukazuje i jeho první samostatná výstava v sušické galerii Sirkus.
Aktuálně.cz: Co obnáší živit se kreslením komiksu a ilustrováním?
Michael Petrus: Je to asi jako jakékoli jiné povolání na volné noze. Skvělé na tom je to, že jsem nepotkal moc lidí, kteří by se komiksem živili, a rozhodně ne u nás. Je to totiž strašně těžké.
A.cz: Jak vypadá běžný den ilustrátora?
Dřív jsem začínal pracovat v jedenáct, bavilo mě dělat v noci. Jenže jsem začal zjišťovat, že to moc nefunguje s osobním životem. Takže teď vstávám v půl osmé, nejdříve vyřídím spousty mailů a papírování a potom začnu pracovat na aktuálních věcech. A mezi to se ještě snažím nacpat pohyb. Ale příliš se to neliší od jiného povolání.
A.cz: Vy jste nic výtvarného nestudoval, je to tak?
Můj obor měl zaměření angličtina a výtvarka, ale byl spíš zaměřený na didaktiku a vzdělávání, navíc hlavní důraz se stejně kladl na angličtinu. Takže bych spíš řekl, že jsem nic výtvarného nestudoval.
A.cz: Dá se kreslením vůbec živit jinak než na volné noze?
Komiksem v ČR ne, kreslením ano. Je spousta kreslířů, kteří sedí někde v reklamkách, ale jsou to takové holky pro všechno. Sem tam kreslí, sem tam dělají grafiku a většinou to nejsou příliš dobří kreslíři. Potom jsou lidi, které si ty reklamky najímají, a u toho dělají další svoje věci, například jako já knižní obálky, věci na zakázku a tak dále. Samozřejmě v reklamě je a bude spousta peněz, takže z tohoto pohledu je výhodné tam sedět, na druhou stranu to nikdy není taková zábava. Přece jen v komiksech nebo knižních obálkách je vždy víc umění než v reklamě.
A.cz: Co především živí vás?
Donedávna to byl ten komiks na pokračování. Minimálně to byla jistota stálého příjmu. Práce pro reklamky je také docela slušný finanční doping. A před rokem a půl jsem s kamarádem Viktorem Šauerem, který funguje jako můj scenárista, založil studio profiKOMIKS, které se zaměřuje nejen na komiksy, ale i na tvorbu různých ilustrovaných vizuálů a podobně. To, co je u nás jiné, je, že spolupracujeme s mladými talenty, hledáme lidi přímo na vysokých školách nebo absolventy. Často jsou talentovaní, ale nemají lokty, neumí byznys, nemají portfolio ani reference a my jim to poskytneme. Je to vzájemná pomoc.
Michael Petrus
- Ilustrátor a komiksový kreslíř, narodil se v roce 1986, pochází z Klatov.
- Vystudoval Západočeskou univerzitu, obor anglický jazyk - výtvarná výchova, ale učením se nikdy neživil a místo toho začal profesionálně kreslit.
- Tvoří komiksy, ilustruje knihy, časopisy, knižní obálky, plakáty.
- Je autorem komiksu pro Expo 2010 v Šaghaji, tvořil komiks pro časopis ABC.
- Založil vizuální studio profiKOMIKS a jako první Čech prošel úspěšnou komiksovou kampaní na Kickstarteru.
A.cz: Zní to jako dream job. Je to vždy jen zábava? Nebo co je na tom otravného?
Asi to, že obecně to není příliš lukrativní byznys. Komiksy jako takové lidi k životu nepotřebují. Jasně, dělali jsme například sérii vzdělávacích komiksů pro Národní muzeum. Ale nikdy v tom oboru nebude tolik peněz jako v reklamě. S tím studiem to teď ale vypadá dobře. Když se to umí prodat, jde to. Jinak samozřejmě také někdy narazím na zakázku, do které se mi nechce, ale i tak pořád alespoň kreslím a dělám to, co jsem chtěl dělat celý život. A nevýhoda je prokrastinace. Člověka to hrozně svádí, když sedí doma a není pod bičem někoho. I když to jsou zároveň i výhody.
A.cz: Co děláte, když přijde prokrastinace nebo krize, kdy vás nic nenapadá?
Člověk by řekl, že se flákám na internetu, ale já hledám inspiraci. Sleduju stovky stránek různých umělců a jejich blogy, nejen z mého oboru. Dobře slouží i grafický design, video, fotky. Takže luxuju informace. Tím, že kreslení probíhá automaticky, když už to máte vymyšlené, tak si při práci mohu pouštět různé přednášky, podcasty nebo audioknihy.
A.cz: Jak moc konkrétní zadání tvůrce komiksu dostává?
Když je to pro nějakou firmu, nebo když jsme například dělali komiks pro český pavilon na Expo v Šanghaji, bylo zadání hodně konkrétní. U komiksu pro časopis je to volnější, ale také ne vždycky. V "ábíčku” jsem dostal vlastně jedinou podmínku, a sice že potřebují něco moderního. Na druhou stranu u vzdělávacích časopisů Bridge a Gate pro studenty angličtiny je zadáním rovnou hotový scénář a já kreslím podle něj. Každé číslo totiž prostřednictvím komiksu seznamuje s nějakým slavným literárním dílem.
A.cz: Jak se kreslí, když máte jasné zadání a velmi konkrétní termín? Je to svazující, anebo vás naopak tlak motivuje? Umíte tvořit na povel?
Nejvíc práce a nejrychleji samozřejmě udělám pod tlakem. Nemyslím si, že by v mém případě tlak svazoval kreativitu, to spíš nějaké propracování, které je detailnější a preciznější, když na to máte čas.
A.cz: Kreslíte na zakázku. Jak moc jste ochotný přizpůsobit svůj styl požadavkům klienta?
To je právě jeden z důvodů, proč jsme založili studio. V komerční branži je samozřejmě nutné se klientovi přizpůsobovat co nejvíc. Snažíme se mu vždy nabídnout z našeho pohledu to nejlepší řešení, přesvědčit ho, že jeho vize nemusí vždy fungovat, ale pánem je on. Často si poradit nenechají, mají pocit, že tomu rozumí nejlíp. Právě tyhle případy se snažím delegovat na naše spolupracovníky. Vybírám si práci, která mě baví a naplňuje víc. Teď musím co nejrychleji dodělat komiksový román s názvem Na břehu snů, se kterým jsme jako první Češi v této oblasti uspěli na americkém crowdfundingovém portálu Kickstarter, takže mi vlastně nic jiného než delegovat ani nezbývá.
A.cz: Vyjde román i v Česku?
Nejprve ho dostanou předplatitelé a dál se uvidí. Je o něj zájem v Británii, takže určitě to půjde tam, ale rozhodně ho chceme vydat i v Česku a především také v digitální distribuci.
A.cz: Jak byste popsal svůj styl kreslení?
Dělám to zhruba sedmý rok, kdybych měl počítat čas od první výplaty, a můj styl se neustále proměňuje. Vždycky najdete něco, co vás baví víc, a začnete experimentovat. Na začátku jsem dělal výtvarný styl grunge. Což je takový "bordel", stejně jako v hudbě, asi jste znala Nirvanu. Všechno temné, špinavé. Ale v komiksu už dlouho směřuju k něčemu, co je víc pro mainstreamového diváka, zhruba jako je Marvel, ale nechci nikoho kopírovat.
A.cz: Jaké jsou trendy v současném komiksu?
Lhal bych, kdybych řekl, že dění ve světě důkladně sleduju a že jsem vášnivý čtenář komiksů. Málokterý tvůrce je zároveň vášnivý čtenář, říkají to i ti nejznámější na světě. Já mám rád komiksy, rád si je prohlížím a studuju kresbu, ale za měsíc přečtu maximálně jeden, nikoli desítky a stovky. Celosvětový trend tedy nedokážu popsat. V Česku zažil komiks boom v roce 2000. Vznikla Generace nula, což bylo asi patnáct dvacet umělců, kteří začali komiks dělat. Byli to opravdoví umělci, malíři, architekti… A právě kvůli tomu se jejich komiks nesl na takové artové vlně a ne každý mu rozuměl. Začíná se to trochu proměňovat k marvelovskému stylu, lidi chtějí něco, čemu rozumí, co je pro ně zábava. I když ten art tady pořád je a ta hlavní jména, která český komiks tvoří, jsou víceméně pořád stejná. Trochu se to snažíme měnit i my.
A.cz: Takže je vaším cílem udělat něco jako je třeba Kapitán Amerika?
Chystáme teď něco, o čem bohužel nemůžu moc mluvit, protože je do toho zapletený celkem velký tým lidí. Je to takový až multimediální projekt, spojení více médií s komiksem, ale přesto je to pořád čistokrevný komiks. Ve světě už byly náznaky něčeho podobného, ale nikdy se to moc nevyvinulo. Takže mám pocit, že jsme vymysleli něco hodně zajímavého. Ještě můžu říct, že tematicky to bude spíš sci-fi, ale je to mainstream, chceme, aby se u toho lidi bavili, ne aby si u toho lámali hlavu. Odráží se tam téma vlády nad světem, nespokojené společnosti a tak dále.
A.cz: Jaký typ komiksu máte rád?
Nemám oblíbený žánr, zaujme mě spíš kresba. První dospělý komiks, se kterým jsem se setkal, byl Thorgal. Je to evropské fantasy, podobné Zaklínači. Líbí se mi Barbar Conan, ale jen od jednoho kreslíře. Bavily mě snové věci, i když to už také trochu zavání, ale dají se tam objevovat nové věci. Zpracovat jednoduché civilní téma komiksem také může být zajímavé. Vlastně se jím dá zobrazit naprosto cokoli. Komiksový román, což je forma, která tu je od sedmdesátých let, může být stejně obsáhlý jako klasický román, může mít stejně složitou zápletku.
A.cz: Nyní probíhá vaše výstava Živit se komiksem. Co je jejím cílem?
Necítím se být úplně umělcem, většinu mé práce tvoří užitá tvorba. Jednou se použije na obal knihy, jindy na plakát, na obal cédéčka. Umění jako takové jsem nikdy moc nedělal. Měl jsem několik společných výstav, ale vždycky jsem se jich spíš stranil. Teď mě oslovila galerie Sirkus s tím, že hledají někoho mladého a zajímavého, kdo by přitáhl mladé lidi. Řekl jsem si, že to zkusím. Udělali jsme průřez mojí prací, je tam moje volná tvorba, která mě možná nějak definuje, jsou tam užité věci, je tam komiks z "ábíčka" i komiks, který jsem nakreslil, když mi bylo šest.
A.cz: Je výstava prodejní?
Není to tak, že by u každého díla byla cenovka, ale já normálně prodávám originální autorské tisky, takže je možné cokoli zakoupit.
A.cz: Jak se to pohybuje cenově?
V řádech tisíců. Záleží na tom, jestli je to tisk autorský, tedy jestli je to originál, nebo ne. Dřív třeba Mucha dělal autorský tisk tak, že vytvořil formu, jakousi šablonu, udělal 20 výtisků a pak šablonu zničil. Dnes z počítače to můžete vytisknout, kolikrát chcete, takže záleží na autorovi, aby byl férový. Mám jeden tisk, kde je tvář Ježíše na kříži, který se dobře prodává po celém světě. Každou chvíli mi někdo píše, že by ho chtěl pověsit někam na kostel nebo použít při mši. I v New Yorku ho mají v jednom kostele. Ale protože už jsem ho prodal tolikrát, nemůžu ho použít jako autorský tisk. Možná kdybych udělal nějakou speciální upravenou sérii.
A.cz: Máte nějaký speciální vztah k Ježíši?
Nejsem křesťan, ale vztah k němu mám. Je to vztah člověka, který věří, že Ježíš existoval. Těžko říct, jestli to všechno bylo tak, jak se píše v Bibli, ale přesto mám pocit, že je to silná, zásadní historická postava.
A.cz: Jaká jsou další témata, která vás zajímají a která byste rád výtvarně zpracoval?
Vždycky mě bavila postapokalyptická témata. Co by se stalo, kdyby třeba spadla veškerá elektřina a lidi by se během pár dní dostali do doby kamenné. Baví mě myšlenka, že kdyby se tohle stalo někdy v minulosti ještě před námi, my o tom vůbec nevíme. Myslíme si, jak jsme super vyspělí, ale co když před námi byl někdo ještěvyspělejší, jen o tom nikdo neví, protože jsou pohřbeni hluboko pod zemí.
A.cz: Většina lidí si kreslí jen ve volném čase, ale vy se tím živíte. Co tedy děláte ve volném čase vy?
Snažím se, aby mě to kreslení fyzicky nezničilo. Neustálé sezení za stolem není zdravé, takže jsem začal běhat a cvičit. Rád se bavím, chodím ven, mám rád jídlo. Mám rád téma osobního růstu. Takové knihy čtu mnohem častěji než komiksy. Baví mě hudba a filmy, ty sleduju vášnivě rád. Jsem ten člověk, který má profil na ČSFD a neustále hodnotí.
A.cz: Co vás zaujalo v poslední době?
Naposledy asi Interstellar. To bylo přesně to civilní téma, které má nedozírné důsledky, navíc famózně natočené.
