V dalších dekádách přidal stovky světových sálů, sportovních hal a nakonec stadionů, přesto pořád objevuje nové. Poprvé vystoupí i 28. května 2024 pod širým nebem na pražském Letišti Letňany. Dějiště největších hudebních akcí v republice navštíví čtyřiasedmdesátiletý držitel 20 cen Grammy i filmového Oscara se svou nejslavnější kapelou E Street Band.
Koncert v úterý ráno oznámila česká pobočka agentury Live Nation. Vstupenky za ceny od 1690 korun budou v sítích Ticketmaster a Ticketportal v prodeji od pátečního dopoledne.
Jeden z nejznámějších světových rockerů zavítá do Prahy potřetí. Poprvé roku 1997 přiletěl soukromým tryskáčem, prohlédl si tehdy čerstvě dokončený Tančící dům, načež v modrých džínech a košili, s bradkou, knírem a kotletami, předstoupil před publikum Kongresového centra jen s akustickou kytarou a foukací harmonikou. "Dnes večer budu hrát potichu, proto prosím o klid, děkuji," přečetl česky napsaný vzkaz.
Večer věnoval desce Ghost of Tom Joad. K jeho vrcholům patřilo, když na dvanáctistrunnou kytaru zahrál hit Born in the U.S.A. záměrně tak pozměněný, že ho málokdo poznal. Springsteen tím poukázal na fakt, že skladba bývá mylně považována za oslavu vlastenectví, ve skutečnosti však kritizuje, jak se Amerika nedokázala postarat o veterány z války ve Vietnamu.
Podruhé, už s plnokrevným zvukem svého dlouholetého E Street Bandu, vystoupil v létě 2012 na fotbalovém stadionu v Edenu. Podle agentury ČTK dorazilo téměř 24 tisíc lidí. Příští rok jich v Letňanech zřejmě bude víc, připouští Ondřej Pojzl z Live Nation. "Jedinečnost tohoto koncertu ve středoevropském regionu ve spojení se zpěvákovou skvělou formou předpovídá, že bez potíží překoná rekord z posledního účinkování v Edenu," věří pořadatel.
Springsteen se momentálně zotavuje po menší indispozici, jinak je ale rozehraný. Letos absolvoval první turné s E Street Bandem od roku 2017. Dvakrát ho odkládali kvůli pandemii, a kdo je zažil, jako autor tohoto textu v červenci ve Vídni, dosvědčí, že podávají intenzivní výkon.
Sedmnáctičlenný kolos čítající několik elektrických kytar, klavír, Hammondovy varhany, dechovou sekci i vokalisty hraje živelně, s mohutným nasazením a cílem neustále posluchače povznášet. Rozvíjí zvuk, který skupina ustálila zhruba na albu Born To Run z roku 1975. Je to totálně rocková show, a přitom to není show: na Springsteena se chodí čistě za hudbou.
Frontman ani po sedmdesátce neslevuje ze zápalu, s nímž zpívá i hraje. Do pár minut má propocenou košili, jak se píseň za písní pokládá do textů často povyšujících vzlety a pády obyčejných Američanů na velká dramata. Zpívá o společenských otázkách jako identitě i osobních příbězích. Několika slovy dovede naznačit celý život. I proto se s ním identifikovalo několik generací Američanů. Ať už vyprávěl o jejich snech, o tom, nakolik se ty sny vzdálily realitě. Nebo co všechno člověk musel obětovat, aby přečkal zlé časy a dostal se tam, kde je.
Výstižná je historka po teroristických útocích z 11. září 2001, kdy zdrcený zpěvák v rodném New Jersey pozoruje, co zbylo ze zničených věží Světového obchodního centra. Když kolem projede auto, řidič stáhne okénko a volá: "Bruci, teď tě potřebujeme."
Springsteen má tuhle pověst: siláka, zachránce, někoho, kdo povzbuzuje a rozdává energii. Něco z pospolitosti, rodinné a radostné atmosféry na pódiu při jeho koncertech může souviset s tím, že má irské a italské předky.
Nejvíc ale dělá vědomě budovaná image tvrďáka, který do kytary řeže viditelnou silou a zpívá s maximálním nasazením, aby si to před očima publika oddřel. Vědomě se v tomto ohledu inspiroval vypjatými závěry soulových koncertů, počínáním zpěváků jako Jamese Browna a přesvědčením, že když ze sebe muž na pódiu vydá vše, ani posluchači nezůstanou neteční, jak uvedl v také česky vydané autobiografii Born To Run.
Ta byla pro pochopení Springsteena zásadní. Až v ní přiznal, že byť celý život zpívá o obyčejných pracujících, sám manuální práci nikdy nevykonával. Že i když líčil závodění v ulicích, neuměl řídit. Že svou nejslavnější píseň Born To Run napsal o tom, jak byl zrozen k útěku, a přesto dnes bydlí deset minut od místa, kde se narodil.
A hlavně: že celá stylizace do chlápka odvedle pramenila z komplikovaného vztahu s otcem, někdejším dělníkem na montážní lince i automechanikem, jehož personu jako by Springsteen vtělil do svých show. Ne aby ji ukradl, nýbrž aby mu složil poctu a alespoň tímto způsobem napodobil syna, jakého si otec možná přál mít, vysvětloval v knize.
Totéž přiznání následně opakoval v sérii více než dvou stovek vyprodaných komorních vystoupení v divadle na newyorské Broadwayi, kde se od roku 2017 pohyboval na jevišti sám s kytarou, klavírem a foukací harmonikou. Chvílemi zpíval, chvílemi vyprávěl.
Tato "divadelní autobiografie", jejíž záznam lze pod názvem Springsteen on Broadway vidět na Netflixu, ho poprvé v životě přiměla držet se scénáře. Což letos zjevně přenesl na koncerty s E Street Bandem.
Dříve kapela večer co večer střídala písně a hrávala na přání. Také v Praze roku 2012 publikum zdvihalo nad hlavy cedule s názvy songů, které si přeje slyšet, a Springsteen dva tři vybral - v Edenu to byly Candy's Room nebo Bobby Jean. Jak to fungovalo, ukazuje jedno z jeho nejsledovanějších videí na YouTube s více než 70 miliony přehráními. Pochází z Lipska a zachycuje, jak se s kapelou za pochodu učí You Never Can Tell, rokenrol Chucka Berryho, mladší generaci známý z filmu Pulp Fiction.
Oproti tomu letošní turné E Street Bandu už bylo semknutější, s méně prostorem pro náhodu. Skladby šly za sebou často večer co večer ve stejném pořadí, aby vytvořily jakýsi příběh o radostech ze života, vyhlídkách na stáří a setkání se smrtí.
Springsteen vzpomínal na spoluhráče: varhaníka a akordeonistu Dannyho Federiciho, který zemřel roku 2008, saxofonistu Clarence Clemonse, jenž odešel tři roky nato, a nakonec i George Thiesse, roku 2018 zesnulého zakládajícího člena jeho první skupiny.
Možná je připomene také v Letňanech, přestože do té doby může podoba koncertů doznat změn. Zpěvák už naznačil, že příští rok by rád vydal pokračování alba Only The Strong Survive, sestaveného z coververzí R&B a soulových hitů.
Nic z toho ale nezmění fakt, že E Street Band opravdu je ve vrcholné formě, od dvojice kytaristů Stevena Van Zandta s typickým šátkem na hlavě a techničtějšího Nilse Lofgrena přes saxofonistu Jakea Clemonse, který nahradil svého zesnulého strýce, až po dlouholetou rytmiku: baskytaristu Garryho Tallenta a bubeníka Maxe Weinberga.
Hlavně je ale při chutí sám Springsteen. Ve Vídni hrál skoro tři hodiny, po extatickém finále písně často ani nenechal prostor pro potlesk a už odpočítával začátek další.
"My Italové jdeme do všeho naplno. Člověk do toho musí šlapat, dokud mu drží kosti pohromadě," napsal v autobiografii. Vždy je zážitek být u toho.
