Fúzi obou příspěvkových organizací krajského města tamní zastupitelstvo finálně odsouhlasilo letos v červnu, a to zejména kvůli ekonomickým úsporám. Doporučení instituce sloučit vyplynulo z analýzy, kterou si město nechalo vypracovat. Všichni zastupitelé však s chystanou změnou nesouhlasí. Dlouhodobě se proti ní ohrazuje například Markéta Záleská z opozičního Spolu, která ji označuje za špatně připravenou a nepodloženou daty.
Podle Moravského divadla Olomouc, na nějž přejde majetek i práva původních institucí, se jedná de facto jen o sloučení na provozní úrovni. Uměleckých těles jako takových se prý nedotkne. "V podobě, v jaké je navrženo, znamená víceméně sloučení administrativních a technických oddělení, tedy účtáren, uměleckého provozu, marketingu a správy budov, přičemž autonomie uměleckých složek bude zachována," říká mluvčí divadla Pavlína Dočkalová. "Moravské divadlo Olomouc chápe plánované sloučení jako vyústění dlouhodobé finanční nestability obou významných kulturních institucí ve městě," dodává.
Filharmonici to vidí jinak. "Všemožné synergie mezi organizacemi, které lze využít k úspornějšímu fungování, vítáme a pomůžeme je zavádět, aniž by filharmonie musela přijít o svoji autonomii a vedení. To ale gesční náměstek ve skutečnosti nechce, jeho jediným cílem je dokončit proces zrušení autonomní filharmonie za jakoukoli cenu," obává se Vojtěch Pospíšil, předseda Odborového klubu autonomní filharmonie. Dodává, že na příspěvku zřizovatele - tedy města - se nic neušetří a že zastupitelstvo v tuto chvíli argumentuje pouze "imaginárním" zvýšením vnitřní efektivity.
Moravská filharmonie roky působí v budovách spravovaných Moravským divadlem. Podle Pospíšila to ale není argument pro jejich sloučení. "Správa budovy a náklady na její údržbu jsou takto nastaveny desetiletí a nikdy nebyl žádný problém ani při rozpočtovém procesu mezi městem a oběma institucemi, ani při samotné správě a údržbě majetku. Také v jiných městech jsou umělecké organizace v budovách, jejichž správu vykonává jiná městská organizace a fungují," míní a celou věc považuje za "aroganci moci".
Filharmonici argumentují také historickou tradicí. Jedná se o druhý nejstarší symfonický orchestr v zemi, založený roku 1945. Jeho členové se obávají též úpadku kvality, neboť někteří čeští i zahraniční umělci těleso kvůli nejisté situaci prý již opustili. Symfonický orchestr tak pořádá protestní akce - inicioval třeba koncert v oblíbeném letním kině nebo po centru města rozmístil rudá piana, která jsou zároveň petičními stánky proti sloučení. Založil také iniciativu Zachraňte Moravskou filharmonii Olomouc.
Gerneš: Vidíme jen nejhorší scénář
Podle současného ředitele Moravského divadla Olomouc a manažera slučovacího procesu Davida Gerneše jsou potřeba flexibilní a dlouhodobě financovatelné kulturní instituce. Řekl to na debatě, kterou tuto středu na festivalu Colours of Ostrava hostilo debatní fórum Meltingpot. Financování podle něj rovněž musí být předvídatelné, čímž odpadnou argumenty krajů a měst o tom, proč velkým kulturním institucím nemohou dávat peníze.
Gerneš s nadsázkou dodává, že důkazem potřeby flexibilních institucí je i vystoupení části operního souboru divadla. Jeho intervence nečekaně narušuje ostravskou debatu. Té se kromě Gerneše účastní ředitel Národního divadla Jan Burian, šéf pražské Městské knihovny Tomáš Řehák a ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák z hnutí STAN.
Během panelu Gerneš také zmiňuje, že vítá letos schválený zákon o veřejných kulturních institucích. Ty mají nahradit stávající příspěvkové organizace institucemi, jež mohou být založeny například dvěma samosprávami a financovány z více zdrojů. Ředitele či ředitelku by navíc měla jmenovat správní rada, nikoliv přímo zřizovat, což by mělo přispět k odpolitizování institucí. "Když budou financovány z více zdrojů, bude to prospěšné, protože nebudou závislé na tom, jak se vyspí primátor nebo náměstek pro kulturu, ale bude do toho mluvit například i kraj," věří Gerneš. Podle něj změna rovněž přispěje k větší stabilitě.
Jako zástupce mladší generace divadelního managementu vidí třiatřicetiletý Gerneš svou úlohu v tom, že chce navázat na předchůdce a za několik let instituci předat v lepším stavu, než v jakém ji převzal. Cesta k tomu podle něj vede právě přes odvahu dělat změny - včetně úpravy právního statutu instituce. "Jako společnost se jich neuvěřitelně bojíme, což jde vidět ve všech odvětvích od školství a zdravotnictví až po administrativu. Nechceme vidět příležitosti, místo toho vždy vidíme jen ten nejhorší možný scénář. Pak řekneme, že právě kvůli tomuto scénáři to nejde, a tak raději nebudeme dělat nic," míní.
Úkolem nastupující generace je podle něj přestat se změn bát, promýšlet je a reálně je dělat. "Můžeme ukázat, že změna právní formy kulturní instituce nebo přizpůsobení její činnosti poptávce, která se mění s dobou, neznamená, že jsme o danou instituci přišli. Důležité je, aby se v Olomouci i za 50 let stále chodilo na činohru, operu, balet a symfonický orchestr. A je jedno, jakou to bude mít právní formu, jestli to bude jedna, dvě nebo deset institucí. Důležitý je obsah, který bude aktuální, bude diváky povznášet a komunikovat s nimi," věří.
Chce být "super-ředitelem", kritizují odbory
Filharmonické odbory Gerneše obviňují z prospěchářství. "Stávající ředitel divadla baží po funkci super-ředitele spojených organizací a daří se mu některé klíčové odborářské představitele šikovně kolébat. Divadelníci proto nejsou na rozdíl od filharmoniků čitelní a jednotní," domnívá se Vojtěch Pospíšil. Je to podle něj důvod, proč se divadelníci na rozdíl od filharmoniků proti chystané změně nevymezují. Gerneš se chce ve funkci udržet za každou cenu, a "tak v roli manažera spojení vede celý proces stejně nekoncepčně a chaoticky jako politická reprezentace, které se snaží zavděčit", argumentuje Pospíšil.
Filharmonii jako takovou město neoslovilo, aby se účastnila výběrového řízení na ředitele nástupnické organizace. Tuto možnost zastupitelstvo nabídlo odborovým organizacím, které ji ale odmítly. V tiskové zprávě odbory uvedly, že by tím totiž legitimizovaly proces, s nímž nesouhlasí. Nejedná se podle nich o výběrové řízení na ředitele nové organizace, ale "přejmenovaného divadla, jehož součástí mají být i zaměstnanci zrušené Moravské filharmonie Olomouc".
Současný ředitel Moravské filharmonie Olomouc Jonáš Harman se k situaci nevyjadřuje zdaleka tak ostře jako zástupci zaměstnanců, má ale také určité výhrady. Zmiňuje, že faktický zánik filharmonie není scénář, který by si dobrovolně vybral, ale že chápe původní záměr zřizovatele týkající se dlouhodobého a koncepčního financování. Osobně nicméně vnímá rizika související zejména s nastavenými lhůtami - ke sloučení má dojít k začátku příštího roku - a ta podle něj v současnosti nad přínosy převažují.
Současný model podle Harmana navíc neřeší původní cíle. Zmiňuje, že vnitřní úspory na sdílených službách město nijak konkrétně nevyčíslilo. Celý záměr podle něj také postrádá jakýkoliv pozitivní cíl. "Něco ve smyslu: 'Musíme to udělat proto, abychom následně byli schopni mít za 10 let v Olomouci nový koncertní sál evropských parametrů a prvním krokem po této institucionální fúzi bude zahájení prací na něm.' Nebo: 'Je potřeba udělat tuto reformu, aby nová instituce byla schopna nabídnout zaměstnancům takové platové ohodnocení, které bude konkurenceschopné s jinými oblastmi, a přestaneme tak být na chvostu nejnižší platové tabulky'," dává příklady. V současné podobě chystané změny by podle něj veškeré zefektivnění mohlo probíhat i na půdorysu dvou samostatných institucí.
Se zaměstnanci i oběma odborovými organizacemi prý pravidelně komunikuje. "Vnímám poměrně intenzivně jejich obavy, které se týkají zejména nejistoty ohledně zachování pracovních míst nebo změn v pracovním zařazení, pracovní náplni a u administrativy také aplikovaných pracovních procesů a standardů. Ve střednědobém horizontu asi nejvíce rezonuje obava ze "salámové metody". U orchestrů hrozba jejich faktického sloučení v jeden menší, u administrativy plíživé upozadění aktivit a specifik filharmonie a její činnosti. Upřímně řečeno všem těmto obavám naprosto rozumím a řadu z nich cítím také," pokračuje Harman.
I mluvčí Moravského divadla připouští, že někteří zaměstnanci mají ohledně sloučení institucí pochybnosti, i když nejsou tak výrazné jako u filharmoniků. "V divadle se o slučování vedou dlouhé debaty, zaznívají i obavy a nesouhlasné názory, nicméně obecně to zaměstnanci berou jako fakt a rozhodnutí zřizovatele. Většinově se pak shodují na tom, že je potřeba udělat maximum pro to, aby nová instituce fungovala nejlépe, jak jen může, a ideálně zlepšila podmínky pro práci všem," říká.
Filharmonici mezitím stále doufají, že se jim podzimní sloučení povede zvrátit. "Vzhledem k tomu, jak je celý proces postaven na nepřipravenosti, chaotičnosti, faktické prázdnotě a zlé vůli, je naše jediná šance setrvat konzistentně na svých postojích a dál se snažit celý proces na podzim zastavit. A pokud se to nepodaří, tak stejným způsobem bojovat dál s cílem, aby k záchraně filharmonie došlo hned po volbách," sází na obměnu zastupitelstva Vojtěch Pospíšil z odborového klubu filharmonie.
