Písničkář, který díru do světa udělal s prvním a zatím jediným albem Back To Bedlam, tu skončil jednu část velkého turné, které otevřel v únoru 2004 v rodné Británii. Tam je stejně jako ve Spojených státech velkou hvězdou; u nás spíš patří do kategorie "zpěvák tamté písně" - tedy rádiového hitu You´re Beautiful.
Čtěte profil Jamese Blunta: Já nic, já James Blunt, voják a zpěvák
I proto bylo deseti tisícové publikum rozděleno na dva tábory. Početná skupina anglicky mluvících fanoušků, která ráda dala dvanáct liber za vstupenku a ještě si udělala výlet do Česka, Bluntovu tvorbu znala a těšila se na ni. Čeští diváci, z velké většiny se skládající z unisex vyhlížejících dívek a chlapců kolem třicítky, se o Bluntovy písně zas až tak nezajímali a jeho letní koncert se stal spíš společenskou událostí.
Pódium chvíli po osmé obsadili Zero 7 s energií studentů, kterým rodiče odjeli na víkend a nechali klíče od bytu. Rozjeli mix elektronické hudby a popu, který často přecházel ve veselé jamování. Pražskému publiku hráli hlavně písně z nového alba The Garden.
Čtěte recenzi na album The Garden: Deska, kterou dělá jeden dívčí hlas
Po výměně aparatury a světelné zkoušce přišel přišel po půl desáté ON - James Blunt. Pozdravil "ahoj, Praho" a s kytarou koncert otevřel písní Breathe. V porovnání s plachostí na tiskové konferenci se proměnil v energickou střelu, která běhala z jednoho rohu pódia do druhého, sama ze sebe si dělala legraci a v jednu chvíli dokonce seskočila mezi diváky.
Blunt umí v duchu svého alba naladit i na melancholickou strunu, jak několikrát předvedl osaměle zpívající u klavíru. Džínovou bundu brzy nechal v zákulisí, jeho hudebníci ale celou dobu zůstali stylizovaní do kapely 70. let. S výraznými límci na květovaných košilích a hustým vlasovým porostem prý vzdávají poctu umělcům tehdejší éry, jak řekl Blunt předtím na tiskové konferenci.
Čtěte co zpěvák říkal na tiskové konferenci: Blunt: Jezdil jsem tankem, teď autobusem
Zpěvákovi chvíli trvalo, než svoji energii přenesl na ostatní - píseň Billy byla ještě jeho sólem stejně jako High a Cry, publikum ho doprovodilo až při Goodbye My Lover. Pak mu zůstalo věrné až do konce osmdesátiminutového koncertu, který uzavíraly hity No Bravery (na plátno se promítaly záběry z Kosova, které dnešní hvězda natočila v uniformě spojeneckých sil), Wise Men a So Long, Jimmy. A konec.
Rozpaky v publiku byly znát: on tu píseň nezahraje? Srdečnímu kolapsu fanoušků devětadvacetiletý bard zabránil třemi přídavky. Nabídnul novou skladbu a protože už odezpíval celé album Back To Bedlam, musel zpívat Where Is My Mind z živého záznamu koncertu pro BBC.
Čtěte recenzi na Bluntovo živé album: S Bluntem do blázince; zas a znova
Ale vyvrcholení se nakonec dostavilo a tisíce lidí mohly odcházet s pocitem uspokojení. You´re Beautiful, píseň, kterou některá rádia už odmítají hrát, protože jim připadá otravná, rozezněla noční Prahu. Spokojené tváře si nad hlavu daly mobil a do zbytku paměti, kterou už během koncertu slušně zaplnily, si fotily a nahrávaly Bluntův zpěv. Svítící displeje-bludičky se s Bluntem na jeho prvním českém vystoupení rozloučily.
Přišli na tuto píseň a dostali ji, James Blunt publiku splnil to, co nabízel. Bohužel neměl k tomu ideální podmínky. Lumbeho zahrada, luxusní místo v závětří Pražského hradu, se pro velký koncert ukázalo jako nevhodné.
Hodinová fronta při vstupu se dá ještě pochopit, půl hodinová mačkanice lidí s touhou areál na konci opustit už méně. Navíc pódium, jakkkoliv dobře nasvícené a ozvučené, bylo směřováno čelem k menší části publika, takže většina Blunta a jeho doprovod sledovala z boku.
O fanouškovském kotli, ve kterém jindy exploduje hlavní energie davu, se vůbec nedá mluvit; tisíce lidí postávaly v dálce v kopci a jestli někdo mohl mít dobrý výhled, stál mu v cestě strom nebo zvukařův stan.
