V počáteční scéně na rodinné sešlosti Amy Winehouse pochopitelně záhy začne zpívat. Skoro jako v úvodu nějakého jazzového jamu. Lidé se přidávají, kamera hledí na jejich tváře až staromódně, skoro jako za časů klasického Hollywoodu. Už v tu chvíli začíná narůstat podezření, o čem chce režisérka Sam Taylor-Johnsonová vlastně vyprávět.
Nelze nevzpomenout na začátek jiného, mnohem zdařilejšího snímku. Asif Kapadia svůj dokument Amy z roku 2015 též odstartoval oslavou. Čtrnáctileté dívky se kdesi na schodech točí ruční videokamerou, ze zrnitého obrazu vystupují jejich tváře nalepené na objektiv skoro jako v hororu Záhada Blair Witch a v tomto kratičkém segmentu je více napětí i síly než v celé hrané britsko-americké novince.
Back to Black je jednoduché hudební melodrama o dívce, která miluje jazz a svoji babičku, nechává si vyčesávat staromódní drdoly, je hrdá na svou londýnskou čtvrť Camden Town a jen tak se nezaprodá kvůli slávě, byť už dobývá hitparády. Jenže pak také propadne trochu toxické lásce k mladíkovi, co má kromě ní docela dost rád kokain. A ona zase neumí brzdit s pitím, jímž nejspíš odbourává vnitřní nejistoty.
Jak to celé dopadne, známe: Amy Winehouse zemřela roku 2011 na otravu alkoholem. Ale proč bychom měli sledovat hrané ztvárnění osudů nadané zpěvačky, která se na vrcholu slávy zařadila do nechvalně známého Klubu 27, tedy společenství muzikantů opustivších svět právě v tomto věku? Těžko najít jediný důvod. Tak jako v případě Bohemian Rhapsody platí, že se tvůrci nesnaží tematizovat cokoli složitějšího či potenciálně kontroverzního, co by se teoreticky mohlo dotknout těch, kdo jsou na rozdíl od protagonistů stále naživu.
Jenže film o frontmanovi kapely Queen měl aspoň těch pár opulentně zrežírovaných hudebních čísel pro fanoušky, kterým se nedala upřít podmanivost.
Back to Black nabízí jen scény, kdy hrdinka párkrát zazpívá po barech, ať už na pódiu, či jen tak při hraní kulečníku. A režisérka klade důraz spíše na to, co Amy Winehouse říká předtím, či co se stane potom. Což je samo o sobě v pořádku, snímek nestaví na opulentních stadionových scénách, vypráví o trochu nejisté dívce s kytarou.
Tvůrci slibovali pohled z její perspektivy a pokusili se natočit protipól bulvárních článků. To se do jisté míry podařilo, Back to Black rozhodně není oslavný portrét. Ale není to ani film, který by o zpěvačce či její hudbě řekl cokoli nového či podnětného.
Melodramatickou linkou, osekanou perspektivou a tragickým vyústěním trochu připomene tuzemský seriál Iveta o zpěvačce Bartošové. Jenže jeho autoři alespoň učinili odvážný estetický krok a přiznaně pracují s prvky dobových melodramat, přehnanou barevnou paletou a scénami ovládanými emocemi tak očividně, až celý projekt působí jako jakási temná verze českých popsongů. Výsledkem je silně stylizovaná podívaná: v různých ohledech může selhávat, ale stále vyzařuje odvahu natáčet jinak, nemainstreamově. A také Iveta projevuje empatii k ženě, která sice též zahynula tragicky, avšak v době, kdy už pro veřejnost po dekády nebyla úspěšnou zpěvačkou, spíše jakýmsi veřejným terčem posměšků. V pozadí seriálu Iveta je obžaloba vlivných mužů, co od počátku manipulovali zpěvaččiným životem.
Back to Black se naopak snaží trefit do toho nejprostřednějšího vkusu. Je tu celkem zábavná scénka počínající romance na baru a později u kulečníkového stolu, jsou tu večírky i kocoviny, důležitou roli hraje babička, která kdysi byla podobná rošťanda jako hrdinka.
Všechno se tu odehrává tak nějak samovolně, Amy Winehouse pije a kouří trávu, její přítel a později manžel Blake si dává lajny něčeho ostřejšího, otec se filmem pohybuje jako jakási šedá, ale především podpůrná eminence. Hlavně na nikoho ve zpěvaččině manipulativním okolí nemít jakýkoli názor.
Marisa Abela celkem dobře hraje hrdinku se specifickým vzezřením, postojem i hlasem, dobová patina londýnských hospod a klubů působí vcelku autenticky. V těchto jednotlivostech je Back to Black film, který neurazí. Jako zapomenutelný produkt. Právě tím ale uráží nejvíce.
Film
Back to Black
Režie: Sam Taylor-Johnson
CinemArt, česká premiéra 16. května.
