Čtyřiapadesátiletý Američan, jehož novinku od čtvrtka promítají česká kina, proslul precizními obrazovými kompozicemi, často zasazenými do přiznaně uměle působícího světa. Své "domečky pro panenky" plné více či méně bizarních postav a postaviček ale v nejlepších dílech pozoruhodně oživil. I když šlo o ručně animovaná zvířata jako ve snímku Fantastický pan Lišák z roku 2009.
V poslední době však Anderson testoval limity vlastní metody díly, která byla až posedlá dokonalostí. V Grandhotelu Budapešť se do estetizovaného světa snažil vpašovat vypravěčství velkých románů. V předposledním titulu Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun se formálně pokusil imitovat na filmovém plátně časopisecké reportáže po vzoru slavného magazínu New Yorker. A zároveň mnoha způsoby - detaily, citacemi a variacemi - vzdával hold francouzské kinematografii.
V tomto povídkovém formátu, přetěžkaném narážkami i motivy, dovedl umělec svůj hravý styl na hranu, kdy až maniakální přesnost a přesycenost zápletkami i postavami zbavovala film a hrdiny života.
Nyní se Wes Anderson vrátil do Ameriky. S novinkou, kterou lze snadno vnímat jen coby další derivát jeho poetiky či jako krok zpět. Zároveň se však vrací k jednoduchosti a vyobrazuje téma, k němuž se autorova "umělohmotná" estetika skvěle hodí. Asteroid City se odehrává ve stejnojmenném městečku uprostřed pouště "na konci světa", kde se stala jediná věc: dopadl tady asteroid. Jinak tu není nic. Až na to, že se sem momentálně sjíždějí mladí géniové se svými rodiči, aby převzali ocenění za vynálezy, jimiž přispěli vědě.
Filmař se vrací k dospívajícím podivínům ze svých nejstarších snímků Jak jsem balil učitelku či Taková zvláštní rodinka. A po jejich vzoru opět mísí výstřední momenty a humor s jemnou, ale funkční melancholií.
Děj je zasazen do 50. let minulého století, doby studené války a posedlosti jadernou hrozbou, zbrojením, ale také fenoménem UFO. Což jsou ideální ingredience pro "loutkáře" a "aranžéra" Andersona, který tu nalézá spoustu materiálu, jejž může vodit po pečlivě vyprojektovaných trajektoriích. A ve správný moment je nechat ožít.
Městečko Asteroid City připomíná západní verzi Potěmkinových vesnic. Tuto povahu umělosti a načančaných kulis, za nimiž jsou jen prach a písek pouště, filmař posiluje tím, že celé vyprávění představuje záznam divadelní hry. Asteroid City rámují černobílé vsuvky, které mezi jednotlivými dějstvími zavádí diváky do zákulisí. Ti pak o to více vnímají napětí, jež vzniká mezi postavami v onom naopak extrémně barevném světě.
Opět jde o klasické rodinné a vztahové konstelace andersonovského světa, jako jsou úmrtí v rodině či střet předčasně dospělých a uvědomělých dětí s trochu neschopnými dospělými. V centru tentokrát stojí válečný fotograf Augie Steenbeck v podání autorova dlouholetého herce Jasona Schwartzmana. Jeho protagonista přijíždí do Asteroid City se svým náctiletým, geniálním synem a třemi mladšími dcerami. A zatím nikomu z potomků neoznámil, že jejich matka je už tři týdny mrtvá.
V ospalém městečku je i atomový výbuch, k nimž tu v rámci testů pravidelně dochází, jen nevzrušivou dekorací na pozadí. Steenbeck tu tak má dost času přemítat nad životem.
V tom mu pomáhá matka další geniální ratolesti hraná Scarlett Johanssonovou. Většinou takřka mlčky na sebe jen hledí ze sousedících, velmi blízko umístěných domků, Augie občas pořídí snímek této ženy, která je veřejně známou osobností, ona mu to toleruje. Wes Anderson má ve své nikam nespěchající novince dost času rozehrát melancholické tóny.
Je to osvobozující po jeho předešlém filmu plném zápletek, postav i dějových eskapád. Režisér si teď bezdějovost viditelně užívá, jak dává najevo třeba momenty, kdy se na plátně vyskytuje kukačka kohoutí neboli pták Uličník - protagonista oblíbené kreslené grotesky o neposedném opeřenci, jehož se snaží neúspěšně dohonit a zahubit kojot Vilda.
Tady kukačku žádný Vilda vyzbrojený dynamitem nehoní, naopak se takřka nehybně promenuje několika záběry. Podtrhuje uondanou povahu městečka, kde se i pták, jehož podstatou je extrémně rychle běžet, jen tak poflakuje.
Díky podobným drobnůstkám, ať už jde o vtipnou aluzi, nebo pohled na zdánlivě nehybné, posmutnělé tváře Andersonových oblíbených herců, vznikl nenápadný malý film. V plejádě autorových titulů by ho možná šlo přehlédnout. Ale těm divákům, jimž nebyly po chuti jeho předchozí, velkými ambicemi posedlé tituly, může právě tato komediální sci-fi hříčka v divadelních kulisách sedět. Už třeba proto, jak tvůrce nechává své hvězdy Edwarda Nortona, Stevea Carella, Tildu Swintonovou, Willema Dafoea či Adriena Brodyho hrát divadelníky, kteří ztvárňují hrdiny inscenace v Asteroid City.
Tento dvojí zcizující rámec pak jen posiluje momenty, kdy skrze něj prosvítají skutečné emoce. Asteroid City se odehrává uprostřed písku a kamení. Na povrchu se vskutku jedná o film s kamennou tváří. Mnohé se tu děje s podivuhodným klidem, včetně příjezdu mimozemšťanů, vtipné antiteze všech podobných scén ze slavných sci-fi typu Blízká setkání třetího druhu.
Asteroid City je mimo jiné jemnou satirou na mnohé pilíře a zároveň bolístky americké společnosti, jejichž absurditu umí Anderson připomenout bez naléhavosti, často uprostřed gagu ve druhém či třetím plánu.
Asi v žádném žebříčku snímek nebude patřit k režisérovým vrcholům, přesto je vítaným osvěžením na tvůrčí pouti, která už se místy příliš zabalila do autorských libůstek, verbálních i obrazových ekvilibristik. A trochu zapomínala, že občas je potřeba nějaký ten pták Uličník, který by divákům řekl jen: kvák kvák.
Film
Asteroid City
Scénář a režie: Wes Anderson
CinemArt, česká premiéra 22. června.
