Jaroslav Žák s bravurou satirika popsal mechanismus komunisty zmanipulovaných voleb. Pravda, jedny už před dopsáním knihy zažil - v květnu 1948, kdy KSČ tušila, že ve svobodných volbách by po násilí, které provázelo Vítězný únor 1948, těžko získali většinovou podporu. Gottwald proto vymyslel jakousi smutnou parodii na volby - na výběr byla buď jednotná kandidátka Národní fronty, nebo bílý lístek, značící nesouhlas s touto kandidátkou. Ve volební místnosti byl navíc na občany vyvíjen nátlak, aby volili "demonstrativně" před plentou. A když ani to nepomohlo, o ta správná čísla se již při sčítání hlasů postarala volební komise…

"A dneska to prasklo. Dyš se ty volby potom spočítaly - a to bylo tajný a byli u toho jen lidi vod strany -, tak to vyšlo na 42 procent těch bílejch lístků. A voni klidně (…) prej to uděláme na dvanácť. Já na to, jakejch dvanácť - tady vidím  dváčtyřicet. Prej nechápu taktiky strany, prej tu de hlauně vo manifestaci, že lid je jednotnej za svou vládou. Jářku, houno jednotnej, lid je posranej a my mu vládnem."

"To už došla řada na otce. Když byl paní Hermínou zaškrtnut a byly přezkoumány jeho kandidátky, zamířil rovnou k plentě.

"Nechoďte tam!" vykřikla vztekle paní Hermína.

"Proč bych tam neměl chodit, ženská?" otočil se otec.

"Nikdo tam nechodí," kvičela Hermína, "všichni volili před plentou."

"Co je mi do toho?" rozzlobil se Breburda, "vy mi nemáte co předepisovat, jak mám volit. Volby jsou tajný, to bylo v novinách. Já jdu za plentu a vy děte do prdele!"