Moskva - Dvacítka koček, jeden pes a několik klaunů na scéně: ke štěstí malých i velkých diváků není v moskevském kočičím divadle, proslulém jak v Rusku, tak v zahraničí, již více zapotřebí, píše agentura AFP.
Divadlo založené krátce před rozpadem Sovětského svazu slavným ruským klaunem Jurijem Kuklačovem, který je vede spolu se svými syny Dmitrijem a Vladimirem, se nedávno znovu otevřelo poté, co bylo od základů až po střechu zrenovováno.
Sotva divák vstoupí do kočičího divadla v centru Moskvy, dýchne na něho prostředí ještě před začátkem podívané. Kočky jsou tu všude. Některé sledují vstupující diváky z jakýchsi lóží se skleněnými přepážkami, jiné běhají po sále a před scénou.
Zvonek zazvoní, opona se zvedá a představení začíná: jedna kočka pochoduje na kolečku, jímž otáčí klaun, jiná se drží zadními tlapkami prkna na kolečkách, zatímco další zvířata seshora přihlížejí.
V kouzelnickém čísle doprovázeném údery bubnu vyčaruje klaun zpod ubrusu kočku dočista jako králíka z klobouku. Odmění jej za to bouřlivý potlesk publika složeného převážně z dětí.
Další kousky jsou méně akrobatické, ale přesto obdivuhodné a dosvědčují, jak je těžké tyto šelmičky drezírovat.
Kočky si dělají, co chtějí. Se psem je to jednodušší
"S kočkami při každém představení vlastně improvizujeme," vysvětluje třicetiletý Vladimir Kuklačov, Jurijův mladší syn.
"Kočky se hodně řídí instinktem, pořád musíte u nich stát, protože si tak trochu dělají co chtějí," dodává.
"Některé kočky scénu milují, líbí se jim, že k sobě přitahují pozornost, jiné nemají rády hluk či světlo a nehybně sedí," konstatuje Vladimir Kuklačov.
Tento bývalý baletní tanečník líčí, jak potřeboval celý rok, aby si na drezúru koček zvykl. "Se psem to je jednodušší, jednou mu ukážete, co má dělat, a je to v pořádku," říká.
Jeho otec Jurij, legendární klaun, se pustil do drezúry koček, aby se odlišil od konkurence, a založil v roce 1990 kočičí divadlo. Zdá se, že jeho volba byla úspěšná, soudě podle úspěchů divadla na Kutuzovově třídě, které se stalo v Moskvě pojmem.
Týrají zvířata? Podle kontrol ne
Před rekonstrukcí divadla požadovala sdružení na obranu zvířat zákaz představení s odůvodněním, že zvířata jsou týrána.
Vladimir Kuklačov však tyto kritiky vyvrátil, když nedávné kontroly prokázaly, že práva zvířat nejsou nijak poškozována.
"Moc se mi líbilo, jak kočičky skákaly, běhaly za míčem a dělaly piruety," prohlašuje nadšeně Darja Kalinovičová.
Při jednom představení bývá na scéně kolem dvacítky koček, ale divadlo jich má stovku.
Po Americké třídě v Plzni se procházeli tygři:
Jednotlivé kusy mají takové názvy, jak Kočičí zloděj, Kocour v botách, Louskáček a myší král či dokonce Labutí jezero. Představení se střídají po celý rok a zajišťují je střídavě tři týmy pod vedením otce Kuklačova a jeho dvou synů.
Kočičí divadlo dosáhlo úspěchů i v zahraničí, zejména ve Francii, v Kanadě, v Japonsku, ve Spojených státech a v Číně.
