Kavalíři z právnické fakulty znovuobjevili pletené kravaty. První pokusy ale vypadaly jako ponožky

Tomáš Maca Tomáš Maca
11. 12. 2017 8:53
Pětadvacetiletého právníka Karla Jandáska upoutala v zahraničí neobvyklá pletená kravata. Během studií se neformální vázanku rozhodl dostat na český trh a se dvěma spolužáky založil značku Kavalier's, která si potrpí na eleganci. Protože však studenti zákonitosti výroby objevovali za běhu, první kusy s jejich logem elegancí zrovna neoplývaly. Za tři roky fungování už ale mladí podnikatelé mouchy vychytali.
Karel Jandásek se svými pletenými kravatami v advokátní kanceláři, kde pracuje jako koncipient.
Karel Jandásek se svými pletenými kravatami v advokátní kanceláři, kde pracuje jako koncipient. | Foto: Tomáš Maca

Když ještě na střední škole studoval ve Spojených státech, zaujala ho pletená kravata jeho amerického kamaráda, který polozapomenutý módní doplněk zdědil po dědečkovi. Nic podobného tehdy nikdo jiný nenosil a Karlu Jandáskovi se méně formální verze klasické vázanky zalíbila natolik, že mu ji Američan na památku věnoval.

Psal se rok 2013, Jandáskovi bylo jednadvacet a chodil do druháku na brněnských právech. Při studiu pracoval ve velké pražské advokátní kanceláři, která se zdála pro začínajícího právníka jako zaměstnavatel snů, ale realita vypadala jinak. "Přiřadili mě do své inkasní agentury, což bylo takové dítě, k němuž se sami nechtěli moc hlásit. Spolupracoval jsem s exekutorem a vymáhal pohledávky. Ta práce nebyla nic moc," vzpomíná Jandásek.

Zklamání z prvních nesmělých zkušeností v praxi a z právnické fakulty, která mu připadala příliš odtržená od každodenního života, Jandáska přiměla pustit se do vlastního projektu. Tenkrát si vzpomněl na svou pletenou kravatu a rozhodl se s ní seznámit noblesou příliš nepolíbené Čechy.

"Věděl jsem, jak má kravata vypadat, ale vůbec jsem si nedokázal představit, jak ji vyrobit. Nerozuměl jsem ani látkám. Tušil jsem jen, že vlna je kvalitní a bavlna asi taky, protože zní podobně jako vlna," přiznává Jandásek. S nápadem hned nadšeně běžel za svými stejně starými spolužáky z práv Pavlem Vojtáškem a Martinem Loučkou. Když svou myšlenku vyslovil, vyměnili si vzájemně pochybovačné pohledy, ale nakonec si řekli, že do podnikání půjdou a společně založili značku Kavalier’s.

První kravatu upletla Vojtáškova matka. Podívala se na vzor a myslela si, že postup musí být jednoduchý. Kravata se ale vlnila do všech směrů a nedržela tvar. "Napadlo nás podšít ji saténem a pak už vypadala docela obstojně. Pavlově mamce ale práce na jedné kravatě zabrala čtrnáct dní a řekla nám, že na takové štrykování nemá čas. Na internetu jsme zjistili, že se pletené kravaty vyráběly na ponožkových strojích a vyrazili jsme do českých ponožkáren," vypráví Jandásek.

Většina továren naivní dvacátníky okamžitě vyhodila ze dveří. "Řemeslníků bývá obecně nedostatek, ale v pletařském oboru nenajdete ani jednoho mladého člověka. Stála před nimi dvě sotva dospělá jelita a chtěla po lidech, kteří celý život vyrábějí ponožky, aby zkusili něco nového. Snadno si představíte jejich reakci," říká Jandásek.

Proč máš na krku tu ponožku?

Jeden výrobce se ale při pohledu do jejich zoufalých očí nad studenty přece jenom smiloval. Protože však stroje byly přizpůsobené tvaru ponožek a součástka odpovídající užším kravatám by stála osm set tisíc korun, rozhodlo se trio kavalírů pro kompromis. Aby kravata neměla stejnou šířku jako ponožka, přidali do materiálu takové množství elastanu, aby se scvrkl.

"Kravata byla trochu moc pružná, ale když jsem po půl roce nezdarů konečně držel v ruce hezký prototyp, měl jsem takovou radost, že jsem si ji vzal na právnickou party. Jakmile se všichni opili, začali mě za kravatu tahat a ptali se, proč mám na krku tu ponožku. Když jsem se pak ráno probudil s opicí, byla totálně na padrť," směje se Jandásek.

Proto se nakonec vrátili k ruční výrobě s pomocí jehlic a dohodli se s paní, která poblíž Jihlavy šéfovala skupině šikovných pletařek, že jim dodá první várku čítající padesát kusů. Základní investice představovala necelých sto padesát tisíc korun, do startu pak vložili výdělky z všemožných brigád.

Jenom papírové krabičky spolkly na začátku dvacet tisíc.
Jenom papírové krabičky spolkly na začátku dvacet tisíc. | Foto: Tomáš Maca

Jenom úhledné papírové krabičky, do kterých kravaty balili, spolkly dvacet tisíc. Největší část financí si ovšem vyžádaly materiály. Až postupně se studentům podařilo najít bavlnu, která se netřepila a nedělala na kravatách ouška. "Sérii s oušky jsme museli stáhnout a poslat klientům jako omluvu aspoň kapesníček do saka zdarma. U kravaty za tisíc korun se takové neplechy objevovat nesmí," zdůrazňuje Jandásek.

První vzorky si pořídili známí, ale protože trojice právníků chtěla zjistit, jak se produkty budou zamlouvat i běžným zákazníkům, začali objíždět české fashion markety. "Blížilo se zrovna zkouškové a my jsme museli plnit zápočty, ale nedalo se nic dělat. Bez těch akcí bychom nic neprodali," upozorňuje Jandásek.

K úspěchu přispěla nostalgie

Mladí podnikatelé očekávali, že se u jejich stánků budou zastavovat hlavně jejich vrstevníci, ale elegantní doplňky si většinou kupovali třicátníci. "Pamatovali si, že podobné kravaty nosili jejich dědečkové, a že je mají ještě ve skříni," poukazuje Jandásek na nostalgii, která sehrála při budování značky zásadní roli. Na staré dobré gentlemanské časy se s obdivem dívali i samotní zakladatelé.

"S Pavlem jsme vždycky byli ti divní týpci, kteří by se rádi holili břitvou a nosili dokonale padnoucí oblek šitý na míru. Taky jsme sledovali, jaké kdo nosí boty. Když si zkusíte třeba jednou za měsíc vyleštit boty voskem, zjistíte, že to není přežitek a že skutečně vydrží nablýskané déle. V době, kdy jsme začínali, chodili ještě všichni v softshellových bundách. Dneska už ale při procházce Brnem narazíte na spoustu lidí v košilích a kabátech," pochvaluje si Jandásek současný návrat k módním tradicím.

Vložený kapitál se mladíkům vrátil až vloni. Kravaty prodávají výhradně přes internetový obchod, protože kamenné prodejny by se jim kvůli maržím pro obchodníky nevyplatily. Zatímco během roku dostávají měsíčně v průměru desítky objednávek, minulé Vánoce rozeslali sto padesát pletených kravat a na podobný zájem to vypadá i letos.

"Nejpopulárnější červená kravata už se vyprodala a pletařky nestíhají vyrábět další. Sdělily nám, že mají reálnou práci, což chápeme, protože jim nemůžeme platit tolik, co velcí zadavatelé, a dělají to pro nás víceméně z dobré vůle," usmívá se Jandásek s červenou kravatou kolem krku. Upletl si ji překvapivě sám a nepůsobí vůbec odbytě.

Pletených vázanek si všímají i Jandáskovy právničtí klienti.
Pletených vázanek si všímají i Jandáskovy právničtí klienti. | Foto: Tomáš Maca

Řemeslem se však živit nechystá. Za několik měsíců ho čeká rigorózní řízení a pokud uspěje, bude si před jméno psát titul doktor práv. V advokacii se uchytili i dva spoluzakladatelé, ale firmu Kavalier stále berou jako projekt, který je sbližuje a vedou ho čistě pro zábavu. Kravaty Jandásek skladuje doma, případně ve skříni brněnské advokátní kanceláře, kam nastoupil jako koncipient.

 

Právě se děje

Další zprávy