reklama
 
 

Mohla navrhovat pro H&M a Zaru. Česká designérka ale dala přednost slimákům a housenkám

2. 12. 2017
Vykračovat si po newyorském Manhattanu a vymýšlet design pro oblečení úspěšných firem, které si kupují lidé po celém světě, jí přišlo jako splněný sen. Pak si ale uvědomila, že by musela respektovat trendy a ztratila by vlastní tvář. Proto se Anna Šebestová z globálního módního trhu vrátila zpátky do Česka a založila značku Annanemone. Její oblečení se neobejde bez zdánlivě ošklivých živočichů a rostlin.

Po podlaze a stěnách výstavní síně se plazilo padesát keramických slimáků. Anna Šebestová před kritickými pohledy akademických umělců z londýnské univerzity právě předváděla instalaci, která jí měla přinést bakalářský titul. Trochu se bála, že zkušení kantoři nad slimáky ohrnou nos, ale nakonec všechno klaplo.

"Moje práce se zřejmě líbila, protože mi přes noc největšího slimáka někdo ukradl. Tohohle krále slimáčí smečky přitom museli do galerie přinést dva siláci, protože byl hrozně těžký," vzpomíná dnes osmadvacetiletá Šebestová.

V současnosti už dva roky podniká v textilním průmyslu, takže pro změnu navrhuje oblečení se slimákovitými vzory. Kromě slizkých plžů ale do svých návrhů zapojuje i další na první pohled nelíbivé zástupce fauny a flory. Na trikách, sukních, šatech, zástěrách nebo povlečení z jejích kolekcí se objevují mandelinky, chlupaté housenky, pásovci nebo kopřivy. Název její značky Annanemone je zase slovní hříčkou složenou z jejího křestního jména a cizojazyčného označení sasanek.

"Táta pracuje jako doktor, takže mi už v dětství kreslil různé živočichy a vysvětloval, k čemu jim jednotlivé části těla slouží. Fascinovalo mě, jak je možné, že je někdo vymyslel tak, aby se dokonale hodili do prostředí, ve kterém žijí. Proto dokážu najít krásu i ve tvorech, kteří se lidem běžně zdají odporní, a chci je taky trochu zviditelnit," vysvětluje Šebestová v šatech zdobených bodláky.

V Praze návrhářka studovala na anglickém gymnáziu v mezinárodním kolektivu a většina spolužáků po maturitě mířila do ciziny. Proto ani nepochybovala, že všechny cesty vedou do světa. Zůstat v Praze jí přišlo jako krok zpátky, takže se vydala do Londýna studovat umění. V prvním ročníku byla ještě přesvědčená, že se stane zahloubanou avantgardní malířkou, ale postupně začala směřovat spíš k dekorativním vzorům a užitným věcem.

"Učitelé většinou tvořili díla, která se vystavovala v galeriích, a když jsem začala koketovat s módou a s komercí, dívali se na mě spatra. Navíc jsem se podvědomě pořád vracela k přírodním motivům, takže když jsem se pokoušela o sochy, vyšly mi z toho houby. Jedna vyučující mi tehdy poradila, že by se ke mně hodil textilní design," vypráví Šebestová.

S Londýnem se tak po pěti letech rozloučila zmiňovanými keramickými slimáky a přestěhovala se do Birminghamu. Na magisterském stupni tam konečně mohla navrhovat oblečení, aniž by jí někdo vyčítal, že se jako umělkyně zaprodala ďáblu. Ještě na škole poslala své nápady do několika desítek zahraničních studií, která vymýšlejí designy pro mezinárodní obchodní řetězce. Ozvala se jí newyorská firma, od které si kupují vzory giganti jako H&M, Marks & Spencer nebo Zara.

Šebestová si sbalila výkresy s prazvláštními zvířaty a rostlinami a odcestovala na dvouměsíční stáž do země neomezených možností. "Procházet se po Manhattanu s vědomím, že tam pracuju, vypadalo na začátku jako splněný sen. Bohužel mě ale nemohli zaměstnat bez pracovního víza, takže jsme se nakonec dohodli, že pro ně budu navrhovat na dálku," vrací se mladá designérka do doby, kdy se jí americký sen pomalu začínal rozplývat před očima.

Najednou seděla zase v Praze, která jí před několika lety připadala příliš malá, a lámala si hlavu, s jakým vzorem by se mohla masovým značkám zavděčit. Newyorský ateliér jí neplatil za hodiny strávené prací, ale za hotové návrhy, takže návrhářce nezbyla ani chvilka na společenský život. "Pořád po mně chtěli vzory s kytičkami a nemohla jsem do nich vložit sama sebe. Šéfová mi říkala, ať se jdu podívat do obchodů, co se zrovna nosí, ale uvědomila jsem si, že to přece vůbec nejsem já a že nechci dělat to, co všichni ostatní," upozorňuje Šebestová na důvod, proč se nakonec nenechala chytit do pasti korporátu a místo toho založila nezávislou značku Annanemone.

Naskenovala živočichy a rostliny, které si předtím s tužkou a pastelkami předkreslila na papír, v počítači je poskládala do nekonečné mozaiky a spolu s látkami je poslala do textilní tiskárny. Protože se sama věnuje hlavně navrhování, našla si šikovnou krejčovou, která z ozdobených látek začala šít konkrétní výrobky. "Rozjezd nebyl jednoduchý. V prvním roce jsem si ještě musela přivydělávat doučováním angličtiny a látky se mi povalovaly všude po pokoji. Od letoška už mě ale značka živí a s krejčovou si konečně pronajímáme vlastní dílnu," říká Šebestová.

K zákazníkům se dostala přes designové markety a sociální sítě. Vyplatil se jí právě nekonvenční rukopis, který by ve velkých řetězcích neprošel. Díky šuškandě se z Annanemone stal pojem pro lidi, kteří se rádi oblékají extravagantně. "Kamarádka šla třeba na třídní sraz v chřestových šatech z mé výroby a spolužačky už přesně věděly, od jaké značky jsou. Pak byly hrozně na větvi, když jim řekla, že mě zná," směje se Šebestová.

Příznivci neotřelé módy si na jejím e-shopu mohou vybrat z už hotových produktů, které kromě nejrůznějších divných brouků zdobí i méně provokativní motivy jako dinosauři nebo mamuti. "Největší popularitu si získal lenochod, ale začínám na něj být alergická," svěřuje se designérka.

Občas vyhoví také zájemcům o textil se vzorem, který ve své nabídce nemá. "Jedna paní si u mě loni o Vánocích objednala povlečení s částmi autobusu pro svého přítele, který pracuje jako řidič. Pár, který se měl brát, mi zase zadal sukni a košili se šváby. Po svatbě se totiž měli jmenovat Švábovi. Kromě růžiček a srdíček přistoupím snad na všechno," přiznává Šebestová.

Momentálně se chystá do Austrálie a doufá, že si tam podle živých modelů bude moci nakreslit klokany a pak je nosit na sobě. "Určitě mě tam ale překvapí i jiná zvířata. Třeba hadi, kterým jsem se ve svých designech zatím obloukem vyhýbala, protože se jich šíleně bojím," dodává.

autor: Tomáš Maca | 2. 12. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama