Praktiky totalitních režimů jsou neměnné, zastrašují, unifikují, násilně podřizují lidi své ideologii. Největší zájem mají o ty, co jsou vidět. Ve stalinistickém a později chruščovovském Rusku to byl skladatel Dmitrij Šostakovič. Muž v mnohém rozpolcený, v zásadě však pevný. Inscenace Hukot času, která tematizuje jeho příběh, slouží jako modelový příklad střetnutí umělce s mocí.
Prozaik Julian Barnes je syn dvou učitelů francouzštiny a zanícený frankofil, jak víme od roku 1984, kdy románem Flaubertův papoušek vstoupil do světa velké literatury. Ani pětasedmdesátiletý Brit však neznal doktora Samuela-Jeana Pozziho, o něhož se začal zajímat, když jej roku 2015 poprvé uviděl na obraze Američana Johna Singera Sargenta.
Anglický spisovatel Julian Barnes měl skvělý nápad. Napíše knihu o třech fázích lásky, zamilování, rozpadu vztahu, vzpomínání na něj, a stylově je odliší. Výsledek, v českém překladu Petra Fantyse nedávno vydaný román Jediný příběh, je obdivuhodný, přesto ne úplně dotažený.
Do češtiny byl přeložen raný román držitele Man Bookerovy ceny Juliana Barnese. Vypráví o historikovi, který žárlí na bývalé milence své ženy a selhává při snaze rekonstruovat minulost.
Hned začátkem února se k anglickým a americkým čtenářům dostala jedna z nejočekávanějších próz roku. Dvaasedmdesátiletý Julian Barnes, držitel Man Bookerovy ceny za titul Vědomí konce, vydal svůj čtrnáctý román nazvaný The Only Story. V první, druhé i třetí osobě vypráví o lásce mezi devatenáctiletým mladíkem a osmačtyřicetiletou ženou.
Za Vědomí konce získal Julian Barnes Man Bookerovu cenu.
Barnes, Murakami, Pamuk, ... moderní beletrie má kde brát
Prestižní literární Booker Prize získal její kritik.
Je ve finále literární ceny a má ještě lepší kurz.
