Ti, kdo se narodili v Československu, měli to štěstí, že vyrostli na dobrosrdečných pohádkových bytostech, které až s komickou nenuceností dokázaly rozdávat úsměvy a radost. Něco, co se v socialistickém systému té doby příliš nevidělo. Malým i velkým divákům ukazovaly svět barevný, jako když se vytvoří na obloze duha. Rákosníček, Křemílek s Vochomůrkou, Racochejl, Brundibár, Štaflík se Špagetkou i Malá čarodějnice. Všechny ty postavičky a řada dalších jako by nesly osobnost svého stvořitele Zdeňka Smetany.
Byli to správňáci s citem pro přátelství, ale vždy z nich čišela i trocha toho rošťáctví. Kdykoli se nemotorně vypnuli na špičky, nebo napili z hrnku s aristokraticky odtaženým malíčkem, bylo jasné, že se vzápětí něco stane. Dřív, než to oznámí geniálně šišlavý hlas Jiřiny Bohdalové.
Širokopásmová výstava mapující celoživotní dílo Zdeňka Smetany pořádaná společností Art Movement však večerníčky nezačíná, ani nekončí. Ukazuje, že tentýž umělec během šesti dekád ilustroval přes padesát knih a získal mnoho ocenění za svoji tvorbu včetně cen z Berlína, Benátek, Cannes či Londýna. Poodhaluje tím cípek jeho soukromí, tak aby mohl návštěvník pochopit, odkud všechna ta stvoření na svět přišla.
A přestože jsou nejviditelnější částí jeho tvorby, věnoval se též umělecké grafice či olejomalbě. Po válce dokonce studoval pod vedením malíře Cyrila Boudy, než se doslova "našel" při práci ve studiu kresleného filmu Bratři v triku, jehož uměleckým ředitelem byl Jiří Trnka.
A tak jako postupně vznikaly postavy ať už na plátně, či jen kdesi ve skicáku, rodily se ve Smetanově představivosti i jejich příběhy. Neboť až ty jim dávaly oživnout.
Seriálům, které v roce 1968 odstartovaly legendární "Pohádky z mechu a kapradí" a jež pokračovaly neuvěřitelných pětadvacet let, předcházely krátké filmy… v řadě ohledů laděné podobně. Vymykaly se dějem i prostředím, stavěly na lidovém humoru i slovesné tvořivosti. Přinesly tak výrazy, které se v běžné mluvě do té doby nevyskytovaly - Halali, Problematorium, Všehochuť, Strakatý máslo, Drátkovat, flikovat. A přesto se staly, tak jako jejich kreslení či hraní aktéři, nedílnou součástí české kultury.
Vraťte se na chvíli do bezstarostných chvil svého dětství. A pokud s sebou na výstavu vezmete některého z potomků či vnoučat, užijete si to společně "na druhou". Protože jak říká kurátor výstavy Jan Bubeníček, sám Zdeněk Smetana byl pozoruhodný tvůrce už tím, že dokázal nadčasově spojit výtvarnou zkratku s emocí.
Vzpomínka na mého tatínka
Robert Fulghum napsal knihu "Vše, co opravdu potřebuji znát jsem se naučil v mateřské školce". Mohla bych parafrázovat - vše co opravdu potřebuji znát jsem se naučila ve své rodině.
Celý život se dívám na svět očima mého tatínka. Mám jeho povahu, stejný vkus, ráda jím stejná pálivá a pikantní jídla jako on, mám stejné názory na svět a dodnes se řídím jeho úsudkem. Jeho oblíbená přísloví mne provázejí životem.
Tatínek byl velmi láskyplný člověk, ženy v okolí jej milovaly pro jeho noblesní chování - gentlemanskou starou školu, ale zároveň dovedl být i velký vztekloun. I já, jeho miláček, jsem občas chytla pohlavek doprovázený slovy "škoda každé rány, která padne vedle". Nebrala jsem to úkorně, bylo to z lásky. I když tatínek žil pro svoji práci, neustále si něco kreslil a zapisoval si nápady, přesto se hodně věnoval své rodině. Každé ráno mi chystal snídani a svačinu do školy. Po škole jsme si spolu kreslili nebo mě vodil na kroužky, před spaním mi četl. Ráda vzpomínám i na naše večerní projížďky autem na Václavák, kde jsme pozorovali neony (60. léta).
Téměř vždy, když jsme jeli na rodinnou dovolenou, neobešlo se cestování bez jeho projevů nespokojenosti. Vlastně nejraději byl doma nebo na chatě a kreslil si. Na dovolených zřejmě trochu trpěl, a jak se mu něco nelíbilo, a toho bylo poměrně hodně, protože byl maximalista, dával to uštěpačnými poznámkami hlasitě najevo. Tento maximalismus však bohatě zúročil ve své tvorbě.
Byl to prostě svérázný člověk, ale plný lásky a přátelství, citu pro spravedlnost a slušné chování, obdařený velkou fantazií a talentem. Vlastně někdy mi připomínal hlavní hrdiny z jeho animovaných filmů, jen nevím, zda on své charakterové rysy promítl do nich nebo zda během jeho profesního života ovlivnili oni jeho.
Díky svému tatínkovi jsem měla krásné dětství, které bych přála všem dětem!
Petra Kotrlíková
5.5.2025
Výstava "Zdeněk Smetana a jeho světy" nabídne unikátní originály filmových návrhů, storyboardy, volnou malířskou i grafickou tvorbu, ale též interaktivní prvky, projekce a programy pro školy i rodiny s dětmi. Včetně možnosti vyzkoušet si animaci pod vedením zkušených lektorů a nebo si na pravidelných výtvarných dílnách vytvořit vlastní plakát na výstavu Zdeňka Smetany. Navštívit ji lze od 1. října v hale číslo 17 pražské holešovické tržnice.
