Ze Zadní Zvonkové, obce ukryté v hustých lesích na pomezí Čech a Rakouska, je dnes tichý kout s kostelem a dvěma staveními. Kdysi živoucí ves plná lidí, řemesel i příběhů vznikla v 17. století na jedné z větví Zlaté stezky, dávné obchodní trase, kterou proudila sůl z Pasova do nitra Čech. Když po třicetileté válce získali tamní panství Eggenbergové, povolali do šumavských končin uhlíře a dřevaře, aby pustinu osídlili. Ti si na místě postavili první dřevěné chýše - základy Zvonkové.
V průběhu 18. století se osada rozrůstala. Po roce 1716 ji převzali Schwarzenbergové a přivedli k rozkvětu. Obyvatel přibývalo, vznikla škola, pila, mlýn a v roce 1794 byl vysvěcen kostel sv. Jana Nepomuckého. Ten po požáru v roce 1876 získal novogotickou podobu a stal se srdcem vesnice.
Aby se na Zvonkovou nezapomnělo
Zvonková vzkvétala. Farnost byla povýšena, škola rozšířena na čtyři třídy, vznikla pošta, spořitelna, dobrovolní hasiči, vojenské a vlastivědné spolky. Na přelomu století tu žilo téměř 800 obyvatel - převážně německy hovořících. V obci bylo pět hostinců, tři mlýny, řezníci, obuvníci, porodní bába, trafiky, obchody, pila. Zvonková se také stala oblíbeným cílem turistů a lyžařů.
Pak ale přišel zlom. Po druhé světové válce byli němečtí obyvatelé odsunuti. Zadní Zvonková padla do zakázaného hraničního pásma, většina domů byla srovnána se zemí. Kostel sloužil dlouho jako armádní sklad, hřbitov zůstal zarostlý a opuštěný. Přední Zvonková přežila jen formálně - stala se sídlem Pohraniční stráže. Po válce tu u pohraničníků sloužil i Josef Hasil, legendární převaděč známý jako Král Šumavy.
Obnova Zadní Zvonkové přišla až po roce 1989 - doslova za pět minut dvanáct. Kostel byl opraven mezi lety 1990-1992 díky pomoci rodáků i místních. Hodiny na věži byly symbolicky nastaveny na 11.55. Hřbitov byl vyčištěn, dnes na něm stojí sto původních náhrobků. Z původní obce zůstalo málo - ale to, co přežilo, mluví silněji než stovky zaniklých domů. Zvonková je dnes místem paměti, vzpomínek a zamyšlení. Svědectvím o tom, jak snadno může zmizet celé lidské společenství - ale i o tom, že některé příběhy nezaniknou, dokud je někdo ochoten je vyprávět.
