Lámání kolem

Metoda byla známá také jako "kateřinské kolo" a spočívala v připoutání odsouzence ke kolu, v němž mu kat systematicky lámal končetiny železnou tyčí. Smrt nastávala v důsledku šoku, vykrvácení nebo udušení. Lámání v kole se používalo od starověku až do 19. století, přičemž poslední známá poprava se uskutečnila v Prusku v roce 1841. Název získala podle svaté Kateřiny Alexandrijské, která měla být podle legendy v kole popravena - nástroj se však při doteku s jejím tělem zázračně rozpadl.

Poprava probíhala tak, že odsouzence nejprve svázali a připoutali k dřevěné desce. Kat následně pomocí velkého dřevěného kola s železným okováním nebo těžkou železnou tyčí systematicky lámal odsouzenému kosti. Začínal obvykle u nohou a postupoval směrem nahoru. Jeden z možných způsobů popravy spočíval v lámání kostí "na kole". Druhá varianta znamenala lámání "kolem", kdy se těžké kolo použilo jako nástroj k drcení kostí.