V létě 1764 se na kopcích francouzského Gévaudanu objevil vraždící stín. Během tří let zabila neznámá bestie až 124 lidí, většinou ženy a děti. Král vyslal armádu, elitní lovce i kněze s exorcismy – nic nepomohlo. Dobové svědectví mluvilo o monstru velikosti telete s ohnivou srstí, které unikalo střelcům a mělo nadpřirozenou inteligenci. Byl to vlkodlak? Exotické zvíře? Či sériový vrah v masce?
Mýtus čtvrtý: Fantom v masce zvířete
Jedna z nejradikálnějších teorií tvrdí, že bestie z Gévaudanu nebyla zvíře, ale člověk - sériový vrah převlečený do zvířecí kůže. Tuto myšlenku poprvé představil lékař Paul Puech na počátku 20. století, když poukazoval na případy dekapitace a sadistické prvky útoků, které podle něj naznačovaly lidský zásah. Pozdější autoři dokonce obviňovali místního šlechtice hraběte de Morangiès, údajně zapleteného do vražd z finančních či psychopatických pohnutek.
Hypotéza však naráží na zásadní rozpory - všichni svědkové popisovali útočníka jako velké, zvířecí stvoření s mimořádnou silou a rychlostí. Analýzy ran ukazují, že tzv. dekapitace byly spíše důsledkem silných zvířecích čelistí než nástrojů. Žádné důkazy o maskách či kostýmech neexistují a myšlenka lidského vraha se objevila až o století později, kdy společnost fascinovala postava Jacka Rozparovače. Teorie tak působí spíše jako moderní projekce než reálné vysvětlení událostí z 18. století.