Čtrnáctiletý programátor Tomáš Veselý je jedním z desítky dětí, které uspěly v talentové soutěži Zlatý oříšek. Programovat začal v šesti letech. Tomuto oboru se dnes podle něj mohou věnovat i předškoláci, a to díky programovacímu jazyku Baltík. V něm jsou anglické textové příkazy nahrazeny ikonkami, které děti přetahují na plochu a program to pak čte zleva doprava.
"Na začátku děti pracují s čarodějem a řeknou mu, že má popojít a něco vyčarovat. Mohou si vyčarovat třeba dům tím, že zadají čarodějovi, aby udělal okna, dveře a podobně," popisuje Tomáš nejjednodušší režim programu.
V devíti letech už uměl programovat počítačové hry a další aplikace, vyhrával programovací soutěže.
Jeho "kariéra" začala nedávno velmi strmě stoupat. Kroužek programování, kam ještě nedávno chodil jako žák, nyní vede coby lektor.
"Mám už kroužek pokročilých, kde se věnujeme vysloveně programovacím technikám - pole, práce s řetězci a podobně."
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
V programovacích soutěžích, kde ještě nedávno závodil, nyní zasedá v porotě. V Baltíkovi je Tomáš Veselý již proslulý. Na mezinárodním turnaji obsadil druhé místo, další rok ho vyhrál.
Začal také trochu pracovat - připravuje webové stránky, evidenční systémy, elektronické obchody.
Jelikož je Tomáš i velice zručný, podařilo se mu doma "na koleni" sestrojit funkční 3D tiskárnu. Nevidí na tom nic zvláštního: "Návod jde normálně stáhnout na internetu, součástky jsem si objednal v Číně přes eBay a pak už jsem to jen sestrojil. V ideálním případě 3D tiskárna funguje a vyrábí různé předměty. Dá se říct, že ten ideální případ u mě nastal," směje se. Na své tiskárně již třeba vyrobil pro kamaráda model letadla.
Při zmínce o vítězstvích v obvodních kolech matematických a fyzikálních olympiád mávne rukou, velkou váhu tomu nepřikládá: "Ono mě na tom v podstatě láká, že je to místo školy. Takže jsou všichni spokojení - já, protože se uleju z vyučování a počítám zajímavé příklady, škola, protože si pak vyvěsí diplom."
Když se ho s trochou nadsázky zeptáte, zda mu už na Matfyzu drží místo, odpoví: "No, do školy mi pravidelně v září posílají z Matfyzu dopis se seznamem jejich akcí, soutěží a termínem Dne otevřených dveří. Ale teď jsem na osmiletém gymnáziu a mám ještě spoustu času."
Kromě toho hraje na saxofon a na klávesy, s nimi se loni umístil v pražském kole na třetím místě. Dle jeho slov mu i k hudbě pomáhají jeho matematické a programovací schopnosti.
"Když to vezmu hodně obecně, tak můj mozek je orientovaný na matematiku a na přesnost, takže se snažím najít ve všem nějakou souvislost a pak se to lépe pamatuje," vysvětluje.
Svou budoucnost vidí růžově, programováním se může hravě uživit. "Spousta lidí tomu nevěří, ale já si myslím, že s tím, jak budou odcházet ty původní profese, tak musí přijít programátoři, kteří vytvoří to, co je nahradí."
Na připomínku, zda je to správný vývoj, odpovídá s úsměvem a zcela pragmaticky: "S tím já nic nenadělám, každopádně je to pro mě výhodné!"
